Článek
„Mám rád chvíle, kdy zlomím lidské ego,“ prohlašuje Bobby Fischer (1943-2008) na vrcholu své oslnivé dráhy šachového Mozarta. V pouhých 13 letech se tento Američan stává nejmladším juniorským mistrem USA, rekord stále platí. O dva roky později už je šampiónem mezi dospělými a odlétá do Sovětského svazu, který nejen tehdy platil za šachovou velmoc. Píše se rok 1958 a v partiích bleskového šachu tam rozdrtí vše, co se hýbe a jeden z jeho soupeřů, Fischerem třikrát poražený Vladimir Alatorcev, o něm s respektem prohlašuje: „Tohle je budoucí mistr světa!“
Jiný ze sovětských šachových činovníků obdivuje Fischerovu „úžasnou vyrovnanost, přesnou vypočítavost a ďábelskou vynalézavost.“ Ten dál láme historické rekordy. V necelých šestnácti se stává nejmladším mezinárodním velmistrem všech dob a začne dbát na svou reprezentaci. Pořídí si 17 obleků na míru a ručně šité boty. Může si to dovolit: v nakladatelství Simon & Schuster mu totiž vychází první z jeho knih Šachové hry Bobbyho Fischera. Střední školu sice nedokončí, ale stává se jazykovým polyglotem s jediným cílem - číst herní literaturu v originálech.
Chamtivec, který nedbá o peníze
Nerad remízy. Chce hrát na vítězství, protože v tom vidí koření hry. Kvůli této filozofii přijde v roce 1966 na šachové olympiádě v Havaně o zlatou medaili (nepřijme nabídku soupeře na remízu a nakonec je z toho jediná jeho prohra a „pouhé“ stříbro). Už čtyři roky předtím obvinil několik sovětských hráčů, že si mezi sebou domlouvají remízy, aby měli dost sil na něj. Pohrdá jimi a sám se vidí jako rocková hvězda jezdící v limuzíně Rolls-Royce a stavící si vilu ve tvaru šachové věže ve čtvrti boháčů Beverly Hills.
Ve skutečnosti dál bydlí v brooklynském bytě své matky Reginy, která se odtud i s dcerou Joan odstěhovala (její manželství s německým biofyzikem Hansem-Gerhardtem Fischerem skončilo v roce 1945). Fischer si z něj udělá herní království. Má tam tři postele, u každé šachový stolek, na podlaze komínky z asi 200 šachových knih a nespočet odborných časopisů. A jako mediální hvězda své doby chce za všechno peníze, hodně peněz.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Mladičký Fischer (vpravo) a jeho kolegové na nedatovaném snímku z jeho začátků
Podepíše smlouvu s organizátory turnaje, a sotva na ní uschne inkoust, chce vzápětí ještě vyšší honorář. „A přesto, když ho dostal, pokojské, které uklízely jeho apartmá, vydělaly tisíce dolarů, protože nechával peníze pod polštáři a všude kolem. Chtěl je jenom proto, aby ho lidé považovali za důležitého,“ říkal o tom Arnold Denker, bývalý americký šachový šampion.
Paranoik v exilu
V roce 1972 dosáhne kýženého titulu mistra světa, když na Islandu porazí Borise Spasského (87). První partii prohraje za zcela vyrovnaného stavu díky útoku na tzv. otráveného pěšce (bere ho střelcem, o něhož tím přijde), a druhou kontumačně vzdá. Chce hrát za svých podmínek, během tohoto „zápasu století“ jej prý ruší televizní kamery a také publikum. Musí být proto odstraněno prvních sedm řad sedadel pro diváky. Spasskij chce titul obhájit čestně a přistoupí na soupeřův diktát. Velká chyba: v následujících 19 partiích kromě remíz už zvítězí jen jednou a přichází o titul.
O dekádu dříve Fischer v rozhovoru pro časopis Sports Illustrated obvinil Rusy z toho, že si dohadují mezi sebou výsledky partií, aby podpořili vzestup svých předem vybraných hvězd. Nesnáší toto údajné podvádění a po přestěhování z New Yorku do Kalifornie mu začne vadit i vyšší počet židovských kolegů ve světě šachu. Ač sám je téhož původu, studuje Mein Kampf a pověsí si nad postel i Hitlerův portrét. Z Fischera se stává fanatický antisemita, popírač holokaustu a v nemilosti se ocitne i jeho vlast. O vládcích USA prohlašuje, že jsou to „židé, tajní židé nebo krysy ze CIA, které pracují pro židy.“ Za spiklence označí i Williama Rosenberga, židovského zakladatele řetězce Dunkin' Donuts, protože prý mezi Američany záměrně šíří nezdravé koblihy…
Robert James Fischer, který si nechal vytrhat všechny plomby, aby v zubech náhodou neměl „sledovací zařízení“, umírá na Islandu ve věku 64 let. Na tomto ostrově nalezl poslední azyl, protože v USA na něj byl vydán zatykač za porušení embarga OSN proti Jugoslávii z roku 1992. V Bělehradě hrál po 20 letech opět proti Spasskému, zvítězil a odnesl si odtud nejvyšší turnajovou výhru v dějinách šachu - tři a půl milionu dolarů.
Seznam zdrojů:
https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2002/12/bobby-fischer-s-pathetic-endgame/302634/
https://sport.aktualne.cz/ostatni-sporty/jeden-z-nejpodivnejsich-sportovcu-historie-pred-50-lety-jedn/r~786a61a629e311ed8980ac1f6b220ee8/
https://en.wikipedia.org/wiki/Bobby_Fischer
