Článek
„Vidím rozhodující centralizační sílu Moskvy v tom, že se velkokníže opřel o církev: velkoknížecí absolutismus byl církví a její hlavou, patriarchou, sankcionován,“ napsal Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) ve svém trojsvazkovém díle Rusko a Evropa z roku 1913. Dnes tento poznatek můžeme číst v nanejvýš aktuální souvislosti, kdy Ruská federace (ona prezidentem zmíněná Moskva) se snaží do svého vlivu schvátit dosud samostatnou Ukrajinu. Od konce 9. století se toto „ukrajinské“ území nazývalo Kyjevská Rus a představovalo starší a vyspělejší státní útvar než „ruské“ knížectví okolo severněji položeného města Novgorod.
V čem ale tkvěla větší síla Moskvy, kam se moc přesunula z Novgorodu, nad tzv. maloruským Kyjevem? Dejme opět slovo Masarykovi. „V Kyjevě byl i šlechtic-vazal svobodný, jako i mužik byl svobodný… V Moskvě svobodná služba přestává,“ popisuje autor přeměnu ruské vrchnosti v služebníky a dosud volnější poddané na otrocké nevolníky. Tentýž proces můžeme dnes sledovat i v systému oligarchů obklopujících Vladimira Putina (71) a jeho strany Jednotné Rusko, tamním de facto politickém monopolu. Z historie víme, že uvolněnější Kyjevská Rus neustála tlak zvenčí od asijských hord i vlastní nejednotnost a ve 14. století se rozpadla na stovky malých knížectví. Moskevské knížectví však v té samé době sílí díky systému tzv. samoděržaví, absolutistické vládě jediného cara…
Tajný křest a třetí Řím
„Matka vyprávěla, že mne přinesla spolu se sousedkou pokřtít. Udělaly to potají před otcem, který byl členem komunistické strany,“ řekl Putin před pěti lety novinářům. Dozvěděl se o tom prý v roce 1993 a jeho nábožnost radikálně vzrostla tři roky poté, kdy vyhořela jeho chata. Ve spáleništi totiž přežil jen hliníkový křížek, který dostal od matky. Ale nejsou to jen metafyzická znamení, která Putina pojí s pravoslavnou církví. Ta představuje — jak už plyne z výše uvedeného Masarykova postřehu — jakýsi staletími osvědčený tmel ruské společnosti.
„Padly a zašly dva Římy, západní a východní, ale Moskvě určil osud, že bude Římem třetím, čtvrtého však nikdy nebude,“ tvrdil pskovský mnich Filofej v době, kdy po pádu Byzance zůstalo Rusko, přesněji „moskevský stát“, jedinou pravoslavnou říší. Odtud ale také pramení ruský mesianismus, který je nerozlučně spjat s výjimečným postavením ruského cara a ruského samoděržaví. „Imperialistické pokušení patří k mesianismu,“ všiml si tamní filosof a historik Nikolaj Berďajev (1874-1948). Odtud už není daleko na dnešní Ukrajinu. „Nejde o boj proti ukrajinské nezávislosti, naopak, jde o boj proti zotročení kdysi bratrské Ukrajiny, zotročení těla a krve a duše Svaté Rusi globálním protikřesťanským systémem,“ hlásal před časem prokremelský kanál Tsagrad.tv.
Rozděl a panuj podle Stalina a Putina
Ruské spasitelství světa však historicky sahá také do Palestiny, kde nyní probíhá konflikt Státu Izrael s oddíly hnutí Hamás nebo Hizballáh. Kupodivu má k tomu co říci už Krymská válka z poloviny 19. století (mimochodem: Krym byl do roku 2014 součástí Ukrajiny). Osmanský sultán Abdülmecid I. tehdy předal do rukou Francouzů správu křesťanských chrámů v Jeruzalémě. Protože byla tato funkce od nepaměti udělována pravoslavným Rusům, byl tím car Mikuláš I. velmi pobouřen. Událost se stala záminkou k vyvolání tři roky trvajícího konfliktu, na jehož konci bylo více než půl milionu mrtvých a zraněných všech stran konfliktu (Rusové versus Turci, Francouzi a Britové).
Krymská válka: takto zachytil bitvu u Balaklavy britský malíř Richard C. Woodwille Jr.
Své zájmy udržoval v této oblasti také carského odkazu dbalý tyran Josif V. Stalin (1878-1953). Sovětský svaz ve 40. letech minulého století diplomaticky i vojensky podporoval vznik samostatného Izraele. Byl prvním státem, který jej uznal de iure a poskytoval mu prostřednictvím svých satelitů vojenskou pomoc (Československo a další). Tyto aktivity však nebyly motivovány ani morálními důvody, ani snahou získat jej do sféry svého vlivu, jak se často uvádí. Sovětský svaz tím usiloval o oslabení vlivu Velké Británie na Blízkém východě na jedné straně a o zajištění své bezpečnosti na straně druhé. „Tím, že vytvořil mezi Araby a Židy zónu permanentního konfliktu, do kterého byly nutně vtahovány jak Spojené státy, tak západoevropské země, zajišťoval Stalin bezpečnost jižních hranic SSSR,“ napsal o tom ruský historik Žores Medveděv.
Nepřekvapí tedy, že zhruba před rokem Putin přijal delegaci Hamásu v Moskvě. Izrael v reakci na to přestal varovat Rusy před svými útoky v Sýrii (zejména na pozice tam přítomných íránských sil). Historie imperiálních vztahů Kremlu ke světu se tedy stále opakuje - v jiných kulisách, ale se stejnými cíli.
Seznam zdrojů:
T. G. Masaryk: Rusko a Evropa (Ústav TGM 1996)
https://www.forum24.cz/patriarcha-kirill-valka-na-ukrajine-je-boj-ruska-se-satanskou-ideologii-gayu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krymsk%C3%A1_v%C3%A1lka
https://karolinum.cz/data/clanek/4103/HS_1_1_0029.pdf
Žores Medveděv: Stalin a židovský problém (Stilus 2005)
Kateřina Šimová: „Nejnebezpečnější pozůstatek kanibalismu.“ Stalinský antisemitismus v letech 1948 až 1953 (Univerzita Karlova v Praze)
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-hamas-v-moskve-40448484
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2435784
