Už přes 10 milionů korun za kresbu Josefa Lady. Jako dítě o tom nemohl ani snít

Cenový rozdíl mezi malbou na plátně a kresbou na papíře? I stonásobný. Třeba olej Tryskání II od výtvarníka Františka Kupky (1871-1957), jednoho ze zakladatelů abstraktního umění, se před čtyřmi roky vydražil za rekordních 231 milionů korun. Ale krátce poté za jeho kompozici Okolo bodu (menší akvarel na papíře) kupec v aukci zaplatil jen dva a půl milionu. Z tohoto příkladu je patrné, jak velkou roli hraje nejen formát, ale i umělcem použitý materiál při oceňování výtvarných děl. Elementární kvalita — případně rok vzniku ve smyslu tvůrčího období — samozřejmě hrají důležitou roli. Ale obecně kresby nebo grafiky cenově málokdy předčí olejovými barvami vytvořený obraz na plátně.

Výjimky jen potvrzují toto pravidlo a jedna z nich se jmenuje Josef Lada (1887-1957). V závěru loňského roku se jeho Hastrman z roku 1943 prodal i s aukční přirážkou za 10,2 milionu korun. Z toho plyne, že za dílo v podstatě lokálně známého výtvarníka se platí i čtyřnásobek toho, co v obdobné kategorii stojí mezinárodně uznávaný Kupka. Tento rekordní kvaš (krycí vodové barvy) na papíře je k vidění na facebookovém odkazu níže.

V případě jiného sběrateli žádaného výtvarníka Zdeňka Buriana (1905-1981) se takové vyšší miliony platí jen za obrazy, ne kresby perem nebo kvašem. Jak si Lada vydobyl tak výsadní postavení? Odpověď je prostá: půvabný a srozumitelný styl plus humor. Zachytil kouzlo časů, které se nevrátí stejně jako naše mládí (kdo by neznal jeho ilustrace z pohádek), a jednou provždy definoval vizuál nesmrtelného Švejka. Jemu samému však v dětství nebylo vždy do smíchu.

Šílený ras a milovaný vepř

Syn ševce z Hrusic, to rozhodně nezní jako vizitka člena nějakého uměleckého klanu, jak je dnes zvykem. Ladova babička sice pocházela z rychtářské rodiny, ale malířův otec (rovněž Josef) z toho nic neměl. „Pro její lehkomyslnost a nemístnou pýchu podědil jen její rodné jméno,“ prozradil Lada ve svých pamětech. Je mu pouhý rok, když nešťastnou náhodou upadne na otcův knejp a přijde kvůli tomu o zrak na pravém oku. Když povyroste, tak chodí jednomu sousedovi pro tabák, za což je odměňován kůrkami chleba: „Bývaly však od střídky tak pečlivě odříznuty, že bývaly tenké jak papír.“ Na nuzném venkově se však dějí i jiné věci.

Marýska, neoficiální ras pro Hrusice a okolí, likviduje psy a kočky. Ovšem jinak mlčenlivého muže každou sobotu popadne touha kázat, a se svou řečí jde od chalupy k chalupě. Napadá v ní sousedy, pak úřady církevní i berní, nakonec celé Rakousko. Vysadí něčí domovní dveře, až z nich létají třísky, a řve: „Já se nebojím nikoho! Ať mi všichni vlezou na záda - a už se vám všem uctivě poroučím!“ Po jeho smrti toulavá zvířata likvidují Marýskova manželka a sestra, ale svého vepře si vykrmují vlastním jídlem a spí s ním i v posteli. Jen do chvíle, kdy ho musí vydat řezníkovi. „Loučení s vepřem vždy oplakaly,“ popsal to Lada.

Smrt v rodině

Nejstarší malířův bratr František šel v otcových šlépějích a vyučil se ševcem. Po čtyřicítce si nachází jistější místo na železnici, kde koná stavební dozor, ale v roce 1929 za nejasných okolností skončí pod koly vlakové soupravy. Lada ztratí i sestru Antonii. Ve službě nosí celé dny džbery se studenou vodou, až dostane zánět ledvin. Po čase už nemůže ležet ani mluvit, sedí tedy v křesle a pomoc rodiny si přivolává bitím plácačkou na mouchy o okno svého pokoje. V okamžiku smrti nebohá Antonie uchopí rameno matky tak silně, že paní Ladové na ruce dlouho zůstane modřina…

Josef Lada se dočkal uznání již za svého života (titul národní umělec dostal v roce 1947). Odhaduje se, že vytvořil až 15 000 kreseb pro časopisy, knihy nebo kalendáře. A jak již bylo uvedeno výše, u těch nejlepších nevadí, že jsou „jen“ na papíře. V Ladově případě tento podceňovaný materiál poráží obligátní malířské plátno.

Seznam zdrojů:

Josef Lada: Kronika mého života (Československý spisovatel 1986)

https://www.joseflada.cz/josef-lada/zajimavosti/

https://livebid.cz/auction/acb_88/detail/28