Článek
Kuchyňka je plná cestujících, kteří se přišli už asi podesáté napít mango džusu a vody. Kabinky obou toalet jsou non stop obsazeny a fronty se táhnou v obou směrech přes celou zadní kabinu. Je noc. Všude je smrad, je cítit pot, pižmo, toaleta a jídlo z kuchyňky. Když se otočíte na jakoukoli stranu, nemáte pro sebe ani 0,5 m čtverečních. Jediným východiskem se v této chvíli jeví utéct do kokpitu a poklábosit s piloty o životě. To proto, abyste byli alespoň na chvíli mimo tento zvěřinec. Někteří lidé bohužel nemají základní vychování a ani minimální hygienické návyky. Když se vám na letu takových jedinců sejde řekněme polovina ze 400, je to opravdu velmi náročná směna. Můžete si myslet, co chcete, ale jedná se o těžkou realitu. Letušky mající zkušenost například pouze s krátkými evropskými lety se nejspíš chytají za hlavu, nemají však možnost srovnání. V přední kuchyňce bývával relativně klid, cestující nás ale i zde neustále vyrušovali a obtěžovali s žádostmi o vodu, mango džus nebo whisky či cokoli jiného zdarma ke konzumaci. Podotýkám, že k tomuto docházelo už v průběhu nástupu do letadla neboli boardingu a stylem majícímu daleko ke slušnému vychování. Vzpomínám si na jednu příhodu z letu do Ameriky, kdy nám cestující snědli a vypili prakticky vše, co se dalo. Dokonce se nevybíravým způsobem dožadovali jídla, které patřilo nám letuškám. Jednou přišel pasažér do kuchyňky a když nebylo opravdu co k jídlu nabídnout, řekl si alespoň o ubrousky. Na druhou stranu je nutno říci, že tento typ letů jste v měsíčním plánu vyfasovali pouze jednou, dvakrát, občas vůbec. Většinu letového plánu tvořily několikadenní cesty do atraktivních destinací.
Vzpomínám si na svůj úplně první let. S posádkou jsme si rozuměli a po společně stráveném dni mě velmi mrzelo, když jsme se po návratu do dubajského domova loučili. Vzhledem k celkovému počtu 21 000 cabin crew ve společnosti bylo zřejmé, že se s kolegy v daném složení už nikdy nepotkáme. Pouze výjimečně se stávalo, že jsme v budoucnu letěli s někým, koho už jste znali z minula. Nemohla jsem tehdy pochopit, s jakým ledovým klidem se kolegové po tak dobře stráveném čase rozprchli. Věta ,, lidi uvidíme se příště, opatrujte se'', v překladu znamenala ,,sbohem''. Naštěstí se dokážu velmi rychle adaptovat na nové prostředí a zvykla jsem si tedy poměrně rychle. Denně jsem potkávala nové lidi, rychle se spřátelila a za pár hodin nebo dnů jsme se v klidu rozešli každý svou cestou. Často jsme se nakonec objali a popřáli si štěstí. Zvláštní, v normálním životě bychom se chovali úplně jinak. Život v oblacích má ale k běžnému životu daleko. Paradoxně jsem po nějakém čase létání zažívala pravý opak. Nemohla jsem se dočkat, až po práci co nejrychleji opustím letiště a už JE nikdy neuvidím🙂
Specifickým letem pro mě byla samozřejmě linka Dubaj-Praha. Tehdy z Dubaje létaly dva lety denně, mohli jsme si tedy vybrat, zda upřednostníme Boeing B777 s menším množstvím pasažérů nebo dvoupatrový Airbus A380. Praha vždy znamenala atraktivní destinaci, jak pro cestující za businessem, asijské turisty nebo rodinky vracející se z dovolenek. Spolu s ostatními českými kolegy jsme si o Prahu žádali z mnoha důvodů. Dostali jsme se domů, mohli se vidět s rodinou a partnery, vyrazit s kamarády na pivo, nakoupit si, co jsme v Dubaji ani jinde ve světě nesehnali. Lety do Prahy byly o to příjemnější, když posádku tvořilo obvykle 4-5 Čechů a o zábavu bylo tím pádem postaráno. Zbylá část posádky z různých zemí světa však z profilu pasažérů tolik nadšená nebyla. Češi totiž ve světě nemají moc pozitivní renomé. A může za to bohužel jejich často nevhodné chování. Jelikož tyto linky byly plné českých turistů, jistě si to dokážete živě představit. Zde jsem mohla naplno vnímat naši reprezentaci a ne vždy to bohužel byla příjemná zkušenost. Především z hlediska konzumace alkoholu během letu jsme patřili na špičku světového žebříčku🥂. Otázky typu: ,,Vy nemáte červené víno? No, to nevadí, tak já si dám alespoň třeba pivo🍺. A slečno, neměla byste tam nějakého panáčka🥃? A dejte nám to rovnou třikrát. A slečno, vy jste letuška👩✈️? A létáte často?'' Cítili jste se prostě jako doma 🇨🇿 V Praze musel letištní personál vyměnit pro vracející se posádku již vypité bary za náhradní. Češi prostě vyžahli vše.
Na jednom z posledních pražských letů jsem zažila docela drsnou příhodu, kdy se nám na palubě porvala žena s úplně cizím chlapem. Ženská byla evidentně nalitá a cestovala s kamarádkou. Muž byl při těle a dvakrát větší než ona. Přesto jej vyprovokovala a vystartovala na něj, vylila mu do klína víno a dokonce mu dala i pěstí. Chudák chlap se neudržel, zvedl blondýnu do vzduchu a hulákal na ni, jestli se nezbláznila.
Přesto všechno jsme si však o lety do Prahy pravidelně žádali a měli jsme vždy velikou radost, pokud jsme možnost letět domů dostali. Prahu jsme milovali a rádi jsme se do ní, byť jen na chvíli, vraceli✈️.
