Článek
Když jsem studovala na univerzitě historii a komunikační studia, věděla jsem, že to s největší pravděpodobností nebude cesta, kterou se chci v životě vydat. Mnohem více mě přitahovala diplomacie a mezinárodní vztahy, bohužel ale v roce, kdy bych mohla po skončení vysoké školy podat přihlášku na Diplomatickou akademii v Praze, se žádný ročník neotevíral. Zůstala jsem před volbou, zda zkusit proniknout do mezinárodních vztahů i bez zázemí, které by mi DA poskytla.
Našla jsem si stáž na českém zastupitelském úřadě ve Vídni a posléze zůstala v rakouské metropoli dva roky. Při práci pro mezinárodní organizaci ve Vídni jsem se seznámila s mým současným manželem a rozhodla se ho následovat do jeho rodného Madridu, kde se brzy narodil náš syn. Po sňatku jsem se stala oficiální součástí španělské diplomacie a reprezentuji Španělsko. Jako manželka kariérního diplomata a matka dvou dětí lavíruji mezi těmito světy a snažím se vybalancovat jak závazky, které z této pozice plynou, tak výchovu dětí v mezinárodním prostředí. Mnoho lidí nechápe, co taková pozice obnáší a jak je možné zvládat neustálé stěhování. Jakožto rodinný příslušník španělského diplomata mám za úkol vytvářet nekonfliktní prostředí v hostitelské zemi, přijímat oficiální návštěvy, jednat s vládními činiteli a asimilovat se v novém prostředí, což obnáší jak zvládnutí místního jazyka, tak nutnost adaptovat se na nové klima, časové pásmo, zvyky a kulturu. To vše samozřejmě absolvují i ostatní rodinní příslušníci, u dětí je navíc nutnost rozhodnout se, v jakém systému budou vzdělávány. V celosvětovém měřítku máte na výběr pouze ze tří mezinárodních vzdělávacích systémů – britského, amerického a francouzského. My jsme se s manželem rozhodli pro francouzský systém, který zaručuje vysokou úroveň výuky v zahraničních zastoupeních a zároveň je předvídatelný a dětem zajišťuje kontinuitu vzdělání. Mohou tedy přestoupit z francouzského lycea ve Vídni do francouzského lycea v Madridu a pokračují v návazné výuce, která je všude po světě stejná. Navíc perfektně ovládají francouzštinu, což se v dnešním světě více než hodí. A proč jsme se nerozhodli pro anglický systém výuky? Chtěli jsme, aby se naše děti naučily perfektně francouzsky, což nejde jinak než studiem, mluvením a čtením knih ve francouzštině, a za druhé věříme, že znalost angličtiny je dnes něco tak běžného, že není třeba kvůli tomu studovat v tomto jazyce. S angličtinou se dnes prostě setká každý a navíc je zde další aspekt, který rozhodl o naší volbě školy – uniformy. Ve francouzském školním systému se uniformy nenosí, což oceňujeme z mnoha důvodů. Za prvé odpadá stres s každodenním praním uniformy, protože ji nemáte čím nahradit. Za druhé je každé dítě anonymní a na ulici nikdo nepozná, že chodí do prestižní školy. A za třetí se dítě naučí citu pro módu, kdy může kombinovat oblečení podle roční doby nebo vkusu.
Výchova dětí v mezinárodním prostředí a bilingvní domácnosti je výzva. Někdo jde tou nejjednodušší cestou a na děti mluví jedním jazykem s prohlášením, že děti by byly zmatené a mluvit více jazyky by nezvládly. Já si dovolím prohlásit pravý opak – děti musí začít s cizím jazykem co nejdříve, nejlépe hned jak začnou mluvit. Mám dvě děti a starší 12-letý syn mluví bez problémů plynně pěti jazyky. Francouzsky se začal učit ve dvou letech a dnes si ani neuvědomuje, že to není jeho rodná řeč. Navíc každá znalost jazyka je branou, která otevírá znalost dalšího jazyka. Pokud umíte španělsky, rozumíte i italsky. Pokud umíte německy, nebudete mít velký problém s porozuměním ve Švédsku.
Povolání diplomata má své výhody i úskalí a je na každém, aby zvážil, zda je schopný a ochotný se neustále adaptovat. Pokud tento fakt přijme, jeho život bude obohacen o nevšední zážitky, poznávání nových kultur, zemí a osobností. Ale o tom zase až příště.
