Článek
Letem světem
Jednou z výhod dovolené v Egyptě v zimě je jeho vzdálenost. Na rozdíl od většiny „teplých krajin“ je totiž relativně blízko, a tak v letadle člověk stráví jen něco kolem 4 až 5 hodin. Zejména dnes, kdy i během relativně dlouhých letů pasažéři dostanou s bídou drobet vody, je kratší doba strávená ve vzduchu výhodou.
Samozřejmě záleží na dopravní společnosti a samozřejmě si člověk může s sebou na palubu přinést vlastní zdroje pochutin…ovšem, už to zdaleka není takový komfort oproti minulosti. Navíc, někteří lidé létají neradi, popřípadě jim nevyhovuje delší doba sezení, a tak jim cesta za sluníčkem na sever Afriky zdaleka postačí.
K tomu prostoru…Něco jiného je letět tisíce kilometrů s Airbusem, kterému vévodí dvě široké uličky, v nichž se dá relativně normálně chodit a sem tam se tak protáhnout, a navíc je tam celkově dost místa i na sedadlech, a to jak na nohy, tak v rámci určité osobní svobody (nehledě na přítomnost zábavní techniky a, dnes již bohužel nadstandardní, služby) a něco jiného je tísnit se x hodin v letadle základní velikosti, kde jakmile se postavíte, protože už máte otlačená kolena a bolí vás za krkem, už překážíte letuškám a zakopáváte o lokty a tašky ostatních (pominu-li fakt, že mnohdy ani nemají vmontované obrazovky a nestíhají doplnit zásoby věcí, které by si člověk rád koupil).
Zrovna čtu, že turisté v Praze čekali na odlet do Egypta 26 hodin. Inu, tady se faraon mstil už dopředu.
Počasí pro každého
V Egyptě prý rozeznávají tři roční období, a to zimu (listopad - březen), první léto (duben - červenec) a druhé léto (srpen - říjen). Každému je přitom jasné, že v druhém létě toho moc nenaprší, zatímco teploty často šplhají ke 45°C. Na druhou stranu, voda je v tomto období jako kafe - Rudé moře má v létě klidně i 28 °C. Po zbytek roku je počasí relativně stabilní. Nejčastěji je tam mezi 20- 30 °C, přičemž v období říjen - listopad a březen - duben, je to dle všech CK nejlepší. To je v Egyptě kolem 26-29 °C a voda má kolem 24 °C. I v zimě je teplota přes den relativně příjemná, a to v průměru kolem 23 °C, ovšem v noci to může spadnout i na 10°C, proto také voda má jen kolem 20-22 °C .
My jsme do Egypta zavítaly s mamkou na začátku března a předpověď vyšla na jedničku. Voda měla 23 °C a venku už bylo přes den klidně i 27 °C. Jen k večeru ještě vál chladnější vítr. Kamarádka zase pravidelně létá na Vánoce a i ona se přes den opaluje a koupe se.
Hotely jsou malými zábavními centry
Ať už člověk letí jen ve dvojici, nebo potřebuje zabavit kupu dětí, v Egyptě si určitě každý z nabídky ubytování vybere. Hotelů je tam totiž nepřeberné množství, a co si budeme povídat, z hlediska poměru cena/výkon jsou v pomyslném žebříčku toho, co CK nabízejí, hodně vysoko. Část roku mu možná konkuruje Tunis či Turecko, ovšem v zimě už je oproti alternativám o dost levnější. Resorty přitom nabízejí all inclusive a celou škálu atrakcí, obří bazény, dětské kluby, bazénové bary a lehátka na pláži zdarma…zkrátka zázemí takových areálů často připomíná malá zábavní centra.
Marsa Alam, Taba, Sharm El Sheik…letovisek se nabízí hodně. My jsme zvolily Hurghadu, protože jsme měly v plánu vyrazit na několik výletů a finančně i časově nám odtud vycházely nejlépe. Vybraly jsme si hotel nedaleko centra města, neboť jsme chtěly navštívit tamní bazar a celkově nám resorty příliš odtržené od civilizace nevyhovují. Mohly jsme tak každý den vyrážet na kratší procházky, přihlížet obyčejnému životu v ulicích a zajít občas do obchodu.
Zvolily jsme čtyřhvězdičku, ale podruhé bych klidně sáhla i po pětihvězdě. Zejména, pokud bych cestovala s dcerami. Přece jen, egyptská úroveň ubytování je trochu vychýlená od té, kterou známe z Evropy (lepší čtyřhvězda v Egyptě podle mě odpovídá takové průměrné trojhvězdě ve Španělsku - akorát má víc skluzavek). Vzhledem k relativně nízkým cenám zájezdů je proto určitě lepší zvolit vyšší kvalitu ubytování, kde méně hrozí potíží se zažíváním a hygienou. To nakonec vyplývá i z recenzí hotelů dostupných na internetu.
Faraonova pomsta existuje, ale…
Do Egypta už se vydala řada příbuzných a známých. Většinu ani po opakovaných cestách střevní potíže nepotkaly. Znám ale i ty, kteří se po návratu docela zapotili a trvalo jim téměř 14 dní, než se dostali zpět do formy.
Faraon je takový fantom a nedá se ovlivnit úplně, ale dá se před ním „uhýbat“. Jednak je rozhodně lepší jet do hotelu s vyšším počtem hvězd a lepším hodnocením. My jsme na radu kamaráda ještě hned po příletu koupily balenou vodu, a tu jsme nejen celou dobu pily, ale i jsme si s ní čistily zuby. Navíc jsme nikdy nepožily žádný nápoj, do něhož by byl vložen led, protože ten také vyrábějí z lokální zásoby. Balenou vodou jsme si omývaly také ovoce. Já jsem si taky dávala každé ráno trochu místního bílého jogurtu, což prý také hodně pomáhá k tomu, aby si žaludek navykl na poměry v dané zemi.
Já jsem nakonec zůstala bez újmy a mamku trochu potrápilo zažívání až po příjezdu, tudíž jsme nemusely využít ani žádný z přibalených léků (zejména se doporučuje živočišné uhlí). Nutno dodat, že maminka je občas na jakékoliv změny ve stravě náchylnější, takže možná se na ní neprojevila panovníkova karma, ale stala se obětí svého těla.
Rudé moře jako volně přístupná zoo
V Egyptě se dá koupat celý rok. Jistě. Existují měsíce, kdy je plavání v moři spíše pro otrlejší, ale pokud se osmělíte a po vystoupení z vody se hned teple oblečete, dá se plavat i v lednu nebo v únoru. Pro ty, kteří nejsou tak otužilí, řada hotelů nabízí vyhřívané bazény.
Výhodou Rudého moře je bezesporu celkem klidný vstup, krásný písek a často možnost i pár metrů od pláže sledovat podmořský život. I nám se podařilo ryby pozorovat, a to jsme neměly žádné potápěčské vybavení, dokonce ani brýle do vody, natož šnorchl. Díky průzračné vodě byli živočichové vidět pouhým okem z pozice nad hladinou.
Kdo si troufne trochu dál od břehu, popřípadě se jede potápět s profesionály, určitě nebude litovat. Tedy, pokud zrovna nepřiplave žralok.
Případnému útoku žraloka se předchází těžko. Když jsme letěly do Egypta, věděly jsme o tom, že se může paryba přiblížit, a to ještě zdaleka nebylo tolik nahlášených nehod jako v současnosti. Kolikrát se pak ale dozvídáme, že žralok útočil na lidi, kteří se pohybovali mimo bóje nebo byli na nějakém lodním výletu. A nakonec, v posledních letech žraloci překvapili i ve Španělsku, Řecku nebo Chorvatsku, kde je popravdě tolik nečekáme. V Egyptě alespoň člověk ví, do jakého rizika jde.
Podobně jako u většiny hotelů, rovněž u našeho se nacházelo dlouhé molo vedoucí do té části vody, kde už byla hloubka vhodná pro plavání a potápění. Tak tam jsme nešly ani náhodou. Držely jsme se hezky pár metrů od pobřeží a nechaly dostatek dalších turistů blíže horizontu, abychom případně nebyly první na ráně. Je to smutné, ale je to tak. Nakonec, všichni o žralocích víme, tudíž každý je v Rudém moři na vlastní nebezpečí a když je ochoten plavat v dálce, je to jeho volba.
Historie na dlani
Země na Nilu zastává bezesporu důležitou roli ve světových dějinách a kdo se o historii, případně architekturu jen trochu zajímá, tak je v Egyptě v sedmém nebi.
Nedávno vznikl humbuk kolem nového seriálu Africké královny, kde byla hlavní protagonistka Kleopatry tmavé pleti. Kleopatra přitom byla z helénistické dynastie Ptolemaiovců - byla tedy řecko-makedonského původu a dle kritiků tedy nemohla mít tmavou pleť, nehledě na to, že i běžná egyptská populace má jiné rysy. V době Bridgertonových je přece možné všechno! Odborné i laické veřejnosti se však nelíbil ani obsah seriálu - na autory byla podána řada žalob z důvodu překrucování egyptské historie. Na ČSFD má seriál 7 procent. Tudy nejspíš cesta nevede.
Pokud přemýšlíte, jestli se výlety v Egyptě vyplatí, tak podle mě rozhodně ano. Někomu se mohou zdát fyzicky, časově i ekonomicky náročné. Neříkám, že je poznávání Egypta procházka růžovou zahradou - cestuje se celý den, bývá velké horko, pořád se někde vystupuje a mohou se tvořit fronty. Psychicky slabší jedince zase může trýznit pohled na život obyčejných Egypťanů, kteří se snaží na turismu přiživit… někdy stačí jen pohled z okénka na všudypřítomný nepořádek a jakousi pustotu. Tím spíš ale podle mě není vhodné zůstávat jen v resortu, ale všemu čelit a poznávat.
Sedmý div světa
Asi nejlákavější památkou jsou samozřejmě pyramidy v Gíze.
Při cestě za jejich poznáním jsme projížděly dlouho pouští, posléze Káhirou. V hlavním městě Egypta žije oficiálně kolem 10 milionů lidí, ale v celé káhirské aglomeraci je to odhadem přes 20 milionů. Lidé přitom žijí všude, kde se dá - včetně hřbitovů. Pamatuji si, jak jsme stále míjely ukazatele v arabštině, dokud jsme nezastavily v Káhiře na velké křižovatce a nespatřily jsme ceduli s jasným nápisem Gíza a šipkou vpravo. Říkáme si - konečně víme, kam míříme, načež autobus odbočil vlevo.
Nakonec jsme ale na pyramidové pole v Gíze na předměstí Káhiry dorazily.
Okolí pyramid vypadá opuštěně, neučesaně a zanedbaně. Na to se připravte. Ostatně, tak to na mě působilo téměř všude v Egyptě mimo hotel. Příroda úchvatná, ale když se po poušti či u řeky válejí plasty a všechny budovy jsou, logicky, zaprášené, prostě to na kráse trochu nepřidá.
Starověké kamenné stavby jsou ovšem pompézní. Zejména pak téměř 140 metrů vysoká Chufuova pyramida - jediný dodnes zachovalý původní div světa.
Četla jsem, že na stavbu bylo použito 2,3 milionu kusů kamenných bloků, z nichž některé váží i 15 tun. Člověk tu tíhu cítil a měl k ní značný respekt, když se tak procházel podél nich.
O tom, jak se kameny dostaly na místo, existuje mnoho dohadů. Nejčastěji se hovoří o tom, že bloky byly s pomocí bronzových nástrojů vytesány do skály, poté naloděny a převezeny po Nilu co nejblíže ke Gíze. Pyramidy prý nestavěli otroci, ale tisíce placených dělníků.
Atmosféra v Gíze byla těžko uchopitelná a jedinečná. Praží slunce, vánek si pohrává s všudypřítomnými zrníčky písku a dýchá na vás jakási neurčitá prázdnota. Vyrůstá totiž ze všeho - z monumentálnosti pyramid, proti nimž je člověk malý, z bezútěšnosti širokého prašného prostranství i z hloubky bezmračného nebe. Všechno je tak nějak těžké, hořké a byť na dosah, tak nedosažitelné. Pohled bere dech.
Zájemci mohli navštívit i vnitřek královských hrobek, nicméně my jsme si netroufly. Málo vzduchu, temnota a stísněnost nás nelákaly. Navíc nejme archeoložky. S úctou jsme si prohlédly pyramidy z venku, ale rušit duše v srdci stavby nám nepřišlo ideální.
Chufuova, Rachefova a Menkaureova pyramida.
Z oblíbené vyhlídky jsme si mohly vyfotit špičaté dámy vyčnívající nad hladinu písečného moře. Dokonce jsme mohly jednu z nich chytit mezi prsty (tedy jen jako).
Na Gízské plošině ale nestojí jen pyramidy. Impozantní je také Velká Sfinga. Záhadná socha lva s lidskou tváří obrácenou k východu je největší svého druhu, která kdy byla vytvořena. Vznikla totiž z jediného kusu kamene - má přitom nějakých 70 metrů na délku a kolem 20 metrů na výšku i na šířku.
Vědci si nejsou jisti, zda se jedná o vyobrazení Rachefa (syn Chufua) či někoho jiného, ani zda byla vytesána v 3. tisíciletí před naším letopočtem, nebo snad již v 7. tisíciletí. Není ani jasné, zda je dnešní podoba její původní, či zda do ní byla postupně upravována. A co se týče účelu? Možná sloužila jako obří sluneční hodiny, možná byla pokládána za strážkyni země vládnoucí magickou mocí. Rolníci prý Sfingu uctívali a modlili se k ní jako k ochranitelce úrody na Nilu.
Nemohly jsme si nevšimnout, že skulptuře chybí nos. Někteří tvrdí, že byl ustřelen ve 14. století jistým islámským fanatikem, kterému se nelíbilo, jak ji obyčejný lid vzývá. Jiní říkají, že jej o něj připravili napoleonští vojáci. Na kráse ani na tom, jaké v nás vzbudila uznání, to nic nezměnilo.
Plavba po Nilu
Ve stylu Hercula Poirota jsme si nemohly nechat ujít plavbu po Nilu. Byla kratší, ale plná zážitků.
Už nalodění na samém začátku se v jeden okamžik změnilo spíš v boj o přežití. Naše plavidlo totiž nekotvilo u břehu, ale až nějakých deset patnáct metrů od něj. Cestou na palubu jsme musely překonat řadu překážek, neboť jsme postupně nastupovaly do asi tří člunů, které se strašně houpaly, byly k sobě přivázané jen tenkým dlouhým lanem a mezi nimiž vždy vznikla tak metrová díra. Absolvovaly jsme tak nástup ve značném stresu - přece jen je Nil plný krokodýlů, zrádných proudů a není zrovna příkladně čistý.
Jinak je ale egyptský veletok podmanivý, a když už jsme stály v relativním bezpečí za zábradlím naší lodě, začaly jsme si jeho půvaby užívat.
Nil byl v dávných dobách považovaný za nejdelší řeku světa. Vědci ovšem zjistili, že jeho 6671 km na jiné než africké prvenství nestačí, protože je tu ještě jihoamerická Amazonka dosahující téměř 7000 km.
Na jednu stranu nás uchvátily červánky, které se postupně rýsovaly na horizontu za zelenkavými políčky a vysokými doutníky. Na stranu druhou nás občas zamrazilo, když jsme zbystřily některé detaily z pobřežního života.
Takový je ale asi život.
Thébská nekropole
Mezi další zajímavá archeologická naleziště v Egyptě patří také Údolí králů a Údolí královen nedaleko Luxoru. V oblasti došlo roku 1922 k objevu hrobky Tatanchamona, mladého faraona, který panoval ve 14. stol. př. n. l.
Tutanchamonovi je rovněž věnována expozice ve velkém káhirském Archeologickém muzeu.
Areál je rozsáhlý. Během jeho poznávání jsme vypily všechny zásoby vody, ovívaly se rukama a říkaly si, že cestu s karavanou po poušti bychom rozhodně nezvládly.
Chodníček vedoucí kolem zvrásněných vápencových útesů byl působivý. Jako by člověk vstupoval do brány dějin.
Tamním prodejcům dárkových předmětů stačilo ke spokojenosti málo.
Údolí královen se prý původně jmenovalo Ta Net Seferu, což může znamenat jak Místo krásy, tak Místo královských dětí a manželek. Nedaleká jeskyně, kde se shlukují pramínky dešťové vody, přitom pravděpodobně ovlivnila výběr lokace, neboť údolí bylo považováno za domov bohyně plodnosti.
Na stěnách jsme mohly obdivovat typické egyptské symboly - Horovo oko, lotosový květ, pštrosí pero. Nechyběl mezi nimi ani tzv. nilský kříž - anch. Ten figuruje i jako hieroglyf a představuje věčný život, znovuzrození či nesmrtelnost. Některými je také považován za klíč k podsvětí.
Zobrazeny byly také různé druhy holí, které dříve sloužily nejen k práci, ale rovněž k obraně a jako důkaz moci. Nosili je úředníci, kněží i faraoni. A jelikož největší potenciál získat moc měli ti, kteří dokázali probudit a používat hadí síly, ani rytiny plazů nechyběly.
Tvarem anch připomíná postavu s rozpaženýma rukama, zároveň se o něm hovoří jako o pupku, od něhož vede šňůra k plodů, popřípadě prý horní část zastupuje oplodněné vejce.
Mrtvým se prý k srdci pokládal amulet brouka skarabea. Egypťané totiž věřili, že se rodí jaksi sám ze sebe, z kuličky trusu, kterou valí před sebou, brali jej za odkaz tvůrčího boha Atuma a za symbol nového života. Já jsem si na trhu v Hurghadě usmlouvala nákup malé sošky skarabea, takže pokud k němu doplním text o tom, že by mě jméno mělo přetrvat, můžu si ho taky vzít do hrobu. Jen mě asi nebude čekat tak impozantní umístění. Holt nejsem královna.
Zpětně, když vidím některé fotky, hned si připomenu skvělou deskovou hru Ankh: Bohové Egypta. Její děj je situovaný do doby, kdy se v zemi měnilo mnohobožství na monoteismus a každý hráč se „převtělí“ v jednoho z egyptských bohů ve snaze stát se tím nejvyšším a nejuctívanějším - jediným - nade všemi. Součástí herního balíčku jsou mimo jiné žetony s nilským křížem nebo figurky vojáků podobných těm na fotce výše. Autoři her si prostě umí dát práci, když chtějí a pokaždé, když hraju, vzpomínám si na naše egyptské putování.
V blízkosti thébských pohřebišť stojí tzv. Memnosoby kolosy - dvě obří křemencové sochy vyobrazující panovníka Amenhotepa III. Dříve mívaly ještě korunu a dosahovaly úctyhodné výšky 21 metrů.
Sochy přitom střežily pylon - vchod - do Amenhotepova zádušního chrámu, který byl však bohužel zničen. Při představě, že za velikány stála budova tak velkolepá, že tyto monumenty ji pouze zdobily zpředu, ve mně budila značné emoce.
Emoce, které posléze ještě víc rozvířila návštěva Karnaku.
Luxor
Veset, Théby a dnes Luxor. Místo skrývající mnohá tajemství. Místo označované za největší muzeum světa pod otevřeným nebem. Místo, kde se nalézají chrámové komplexy Luxor a Karnak.
Na výstavbě Karnaku, která započala ve 2. tisíciletí př. n. l. a trvala následných 1500 let, se podílel snad každý významnější faraon. Jeho základ tvořily 3 chrámy zasvěcené Amonovi, Mutě a Chonsuovi.
Z luxorského chrámu zas pochází známý pařížský obelisk, který v 19. století obdržel král Ludvík Filip od egyptského místokrále Muhammada Allího.
Na místě také stojí socha posvátného skarabea, kterou jsme nezapomněly obejít, aby nám přinesla štěstí a jmění.
Původně prý byly sochy brouků 4 a nechal je vyrobit Amenhotep pro svůj zádušní chrám (ten u Memnosových kolosů).
Nejmagičtější část komplexů byla podle mě sloupová síň Amonova chrámu, která čítá přes 130 pilířů, jejichž průměr je až třímetrový. Některé sloupy jsou vysoké 10 metrů, jiné přes 20 metrů. Epesní byla rovněž sloupová síň chrámu Chonsua.
Závěrem
Dnes je situace na východě složitá, ovšem dříve se dalo z Egypta poměrně snadno vyrazit za poznáváním dalších zemí, např. Jordánska (Petra).
Pokud zrovna nemá člověk smůlu a nečeká na odlet 26 hodin (což se zrovna tenhle týden několika turistům v Praze stalo a s nimiž člověk soucítí), pak je Egypt podle mě dobrá volba pro jakoukoliv dovču. Je relativně levný, hotely mají slušné zázemí, teplota je po většinu roku ideální, vzdálenost se dá ustát a výlety stojí za to. Určitá rizika tu jsou. S malými dětmi bych tam já osobně určitě nejela, protože přece jen občas upijí vodu z bazénu, jsou náchylnější na velký žár, nemohou absolvovat náročné výlety a když by potřebovaly lékařskou péči, úplně bych Egyptu nevěřila…
Že se občas pomstí faraon je asi normální (nakonec žaludeční potíže můžeme mít i po návratu odjinud). Nakolik se bojíte žraločího útoku už je asi na vás. Jinak mi Egypt v rámci turisty vyhledávaných lokalit přišel celkem bezpečný. V současné době možná bezpečnější, než když by jeden vyrazil na vánoční trhy do Německa (když už řešíme tu zimní dovolenou), na Valentýna do Paříže nebo na víkend do bruselských ulic.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Egyptsk%C3%A9_pyramidy
https://www.stoplusjednicka.cz/sochy-ktere-zmenily-tvar-sveta-1-velka-sfinga-v-gize
https://www.starovekyegypt.net/zapadni-theby/udoli-kraloven-hrobky-manzelek-faraonu.php
www.design21.cz/blog/egyptske-symboly/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obelisk_v_Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEi
https://www.starovekyegypt.net/chramy-v-karnaku/posvatne-jezero-v-karnaku.php
