Louvre aneb Vzpomínky ukrást nelze

Všechno se to začalo ve 12. století na rozkaz Filipa II. Augusta, který se rozhodl založit opevnění okolo centra města a na strategickém místě na pravém břehu Seiny rovněž postavit tvrz (odtud prý název Louvru, což je odvozeninou slova „opevněný“).

O dvě století později si Karel V. místo natolik oblíbil, že z něj učinil své oficiální sídlo. V polovině 16. století usedl na francouzský trůn František I., jenž se rozhodl rezidenci přetvořit k obrazu svému. Za jeho vlády se tedy začal stavět honosný palác. Následujících několik desetiletí se pak střídali nejen panovníci, nýbrž i jimi najatí stavitelé a plány na to, jaká by měla výsledná podoba Louvru v reálu být.

Ludvík XIV. ovšem rozhodl jinak – jeho novým sídlem se stalo Versailles – a práce na dostavbě původní rezidence tak neměly prioritu.

Louvre se stal domovem vybraných dvořanů, umělců, královské akademie a začaly do něj být umísťovány první sbírky. Výrazněji do projektu zasáhli až Napoleon a jeho následovníci, přičemž za Napoleona III. byl Louvre dokončen.

Umělecké předměty byly v Louvru vystavovány už od dob Františka I., ale až za dob velké francouzské revoluce bylo v budově otevřeno veřejné muzeum, v němž byly na odiv ukazovány obrazy, sochy či šperky zabavené aristokratům. Napoleon pak na místě shromáždil obrovské množství cenností ze svých tažení, a přestože během revolučního roku 1871 založila komuna v muzeu požár, nepřestalo fungovat, ba co víc, sbírka se neustále rozšiřuje.

Na ploše 72 tisíc m2 rozložené do pěti pater a třech křídel (jedná se tedy o třetí největší muzeum po Metropolitním muzeu umění v NY a Ermitáži v Petrohradě) je dnes vystavováno téměř 40 tisíc exponátů. Ovšem celkově Louvre vlastní na 554 tisíc kusů umění, a to od kousků pravěkých po relativně moderní díla z 19. století. V průměru muzeum navštíví 9 milionů lidí za rok, což z něj činí jedno z nejnavštěvovanějších na světě.

Muzeum leží v 1. pařížském obvodu a obklopují jej ulice Rue de Rivoli, Tuilerijské zahrady a kostel svatého Heřmana z Auxerrois. Muzeum patří francouzskému státu, který financuje všech 2000 zaměstnanců a provoz, nicméně údržbu, restaurování a nákupy hradí muzeum z jiných příjmů - především ze vstupného, poplatků za zapůjčení exponátů, licencí a prodejů přebytečných předmětů. Nejméně 20 % příjmu muzea ze vstupného je ale prý vyhrazeno pro nové nákupy. V roce 2012 tak byly otevřeny nové prostory s expozicí islámského umění. A jelikož předmětů vlastní muzeum opravdu hodně a protože současné depozitáře by mohla ohrozit povodeň, tak jsou otevírány nové a nové pobočky – např. v severofrancouzském Lens, v Abu Dhabi či v Teheránu.

Ve sbírkách lze volně filmovat a fotografovat (bez blesku), což jsme samozřejmě využily. Říká se ale, že i kdyby se návštěvník u každého vystaveného exponátu zastavil na deset vteřin, trvala by prohlídka přes tři měsíce. Co se tedy dá stihnout během jednoho dne? Člověk už musí mít většinou předem jasno, co chce vidět, a že je z čeho vybírat.

Zákonem ze dne 5. září 1888 má Muzeum Louvre 7 oddělení: Egyptské starožitnosti, Stará Antická a Orientální keramika, Řecké a Římské starožitnosti, Malby, kresby, mědirytiny – XIII.–XIX. století, Skulptury středověku, renesance a Moderní doby, Malé umělecké předměty světové historie a Námořnictví a etnografie. Každé oddělení má svého správce, který řídí tým znalců, konzervátorů a historiků umění.

V roce 1983 vyhlásil prezident Francois Mitterrand projekt „Velkého Louvru“, načež bylo vybudováno nové podzemí s parkovišti a nákupním centrem a uprostřed dvora na náměstí Carrousel vyrostla dnes již s muzeem neodmyslitelně spjatá skleněná pyramida (1989) sloužící jako centrální vstup. O 4 roky později byla doplněna o tzv. Obrácenou pyramidu. Všem, kteří čtou a sledují příběhy profesora Langdona (Dan Brown) určitě puká srdce, jakmile hlavní vchod do muzea vidí.

My jsme se nejprve kochaly exteriéry Louvru, jelikož jde o působivou budovu obklopenou zahradami. Krásný je také Vítězný oblouk Carrousel, vybudovaný roku 1806 za Napoleona I. podle vzoru mramorové brány Septimia Severa v Římě, na jehož vrcholu se skví velké čtyřspřeží.

Pak už ale hurá k modernímu vstupu. Na fotografii to sice na frontu nevypadá, ale v Louvru si každý alespoň půl hodinky počká. To je zákon.

Nejsem moc příznivcem velkých betonových ploch a obřích místností bez oken. Působí na mě smutně, studeně a paradoxně stísněně, a tak jsem si zpočátku připadala spíš , jako bych vstupovala do rozsáhlých podzemních garáží, nicméně jakmile se objevilo světlo a první umělecká díla, na moderní design projektu Velký Louvre jsem zapomněla.

Z vystavovaných soch jsem měla spadeno na Niké Samothráckou - jednu z mála řeckých soch, které se dochovaly v originálu, nejen v římských kopiích, přestože pravé křídlo muselo být vytvořeno později a hlava chybí. Jedná se o řeckou bohyní vítězství, která bývala nejčastěji zobrazována jako okřídlená žena. S podstavcem měří Niké 512 cm a působila na mě, jako by snad tančila.

Tehdy byla vystavena i mramorová socha císaře Trajána v brnění z 2. století, ta je ovšem momentálně stažena.

Velmi naturalisticky je znázorněn Herkules bojující s hadem.

Viděly jsme samozřejmě také Venuši Mélskou a Michelangelova Umírajícího otroka, ovšem troufnu si tvrdit, že většina lidí do Louvre míří kvůli výtvarnému umění. A není se čemu divit. Navštívila jsem Ermitáž, americká i nizozemská muzea - vše bylo úchvatné, nicméně z hlediska vystavovaných obrazů řadím Louvre na první místo. Konkurenci by snad měl jen v Nárovní galerii v Londýně.

Eugene Delacroix a (zejména jeho Svoboda vede lid na barikády), Theodore Géricault (např. Vor medúzy), Carravagio, Raffael Santi, Hieronymus Bosch, Tizian, Rembradt, Peter Paul Rubens, Johannes Vermeer, Paul Gauguin, Giuseppe Arcimboldo (např. Léto), Paolo Veronese a především Leonardo da Vinci (nejen Mona Lisa). Kdo by se v přítomnosti takových velikánů necítil blaženě.

V roce 1962 byla Mona Lisa pojištěna na 100 milionů dolarů, což by v dnešní hodnotě odpovídalo přibližně 850 milionům dolarů (cca 18 miliard korun). A nedivím se. V roce 1911 totiž Giacondu z Louvru odcizil bývalý zaměstananec muzea - natěrač a tapenář Vincenzo Peruggia. Ten věděl, že každé pondělí je Louvre zavřený a probíhají v něm různé řemeslnické práce, a tak se už v neděli v budově schoval, Monu Lisu ukryl pod plášť a odešel. Dva roky pak obraz, jehož zmizení v muzeu zaregistrovali až v úterý (prázdné místo na zdi si tehdy prohlédli i Franz Kafka a Max Brod), schovával u sebe doma v Paříži, než se odhodlal jej nabídnout ke koupi v antikvariátu ve Florencii. Nakonec to ale dobře dopadlo. Teď už by to měl případný zloděj horší, jelikož Giaconda je nově chráněná silným neprůstřelným sklen, permanentně střežená kamerami a ochrankou a jistě je zabezpečená ještě jinými způsoby.

Obraz prý začal Leonardo malovat na samém začátku 16. století a modelem mu byla byla manželka florentského obchodníka s hedvábím Franceska del Gioconda. Jak to bylo doopravdy, to už se ale asi nedozvíme.

Kromě uměleckých děl nás ale zaujaly i vybrané interiéry - haly, sály, chodby, jídelny. Nejvíc nás uchvátily apartmány Napoleona III., kde jsme mohly obdivovat štukové dekorace, sametové polštářky, zlaté zdobení…

Apartmány jsou pro veřejnost přístupné od roku 1993.  Napoleona III. se tam přestěhoval roku 1861. Jeho rezidence se nachází v prvním patře křídla Richelieu s výhledem na Napoleonský dvůr. Zatímco rodinné pokoje se nám zdály skromnější a působily spíše měšťansky, státní apartmány jsou extravagantní, bohatě zdobené a člověk si jen domýšlel, jaký zážitek musel být v těch jídelnách, sálech a salonkách zažívat maškarní plesy či prestižní večere jen pro zvané.

Od roku 2003 byla zavedena Databáze Atlas (od 2009 v angličtině), která obsahuje odborný popis asi 30 tisíc exponátů. To je ale až pro fajnšmekry.

Co je na vzpomínkách to nejlepší - nikdo nám je nevezme. Na začátku pěkných vzpomínek ale vždy stojí pěkné zážitky. Kdyby se Vám zdálo, že k Vám nemíří přímo, tak jim jděte naproti. Stojí to za to.

Zdroje:

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/kradez-stoleti-v-sedmi-minutach-lupicum-stacila-plosina-a-bruska-v-louvru-uz-sli_2510210841_jva

https://cs.wikipedia.org/wiki/Louvre

https://www.louvre.fr/en