Článek
Úryvek:
„V neohrabaných, špatně žehlených šatech venkovského střihu, obličej zdolíčkovatělý obrovskými jizvami po černých neštovicích, s aktovkou věčně zatěžkanou klasiky, z nichž citovával dlouhé odstavce opojen krásou textu a zapomínaje na svůj krákoravý hlas, byl pro své septimány figurkou krajně komickou. A třebaže pro svůj zevnějšek sváděl k přezdívkám tak mnohým a trefným, i na této škole jej pokřtili tak jako na všech předešlých, jimiž za dvacet let své učitelské činnosti prošel…“
Už víte? Dneska hádáme muže, jehož dílo bylo nejednou zfilmováno, a tak pokud se Vám v hlavě rýsuje přezdívka třídního učitele septimy, jste na dobré stopě titulu právě jednomu z filmů. Od něj ke knize už není daleko. Kdo stále váha, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme si připomněli Němou barikádu od Jana Drdy (prostřednictvím povídky Vyšší princip).
Víte, že:
Nejslavnější povídka ze sbírky -Vyšší princip - reaguje na Heydrichiádu a násilí nacistického režimu. Postava profesora, který před třídou charakterizuje atentát jako akt spravedlnosti, má navíc reálný předobraz v pedagogovi z gymnázia v Příbrami. Drda také úžasně pracuje s kontrasty. Už to, jak popisuje hlavní postavu jako muže sice vizuálně nevzhledného, avšak krásného vnitřně, je jasným důkazem jeho uměleckého citu. I když psal syrové válečné povídky, většina ho zná hlavně jako autora pohádek - napsal hru Hrátky s čertem a dal vzniknout postavám jako byl loupežník Sarkofán (Sarka Farka) nebo rázovitému kabátníkovi z pohádky Dařbuján a Pandrhola. Po roce 1948 se Drda, známý svou robustní postavou, láskou k jídlu, mariáši a tím, že je vždy ochoten pomoci, stal jednou z klíčových postav komunistické kulturní politiky (byl předsedou Svazu československých spisovatelů a poslancem). Tuto moc využíval dvojsečně: na jednu stranu veřejně schvaloval režim, na druhou v zákulisí často pomáhal konkrétním spisovatelům, kterým hrozila perzekuce nebo vězení. Když však do Československa vtrhla v létě 1968 sovětská vojska, Drdu to hluboce zasáhlo. Jako šéfredaktor tehdejších Literárních novin se ostře postavil proti okupaci, když publikoval slavný článek vyzývající lid k pasivní rezistenci obsahující slova: „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“, což vedlo k jeho následné literární a politické exkomunikaci.
Bylo to lehké? Je snazší lidi rozplakat, nebo rozesmát? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
