Článek
Úryvek:
„Sókratés: A nyní, pokračoval jsem, představ si rozdíl mezi duší vzdělanou a nevzdělanou tímto podobenstvím. Pomysli si lidi jako v podzemním obydlí, podobném jeskyni, jež má ke světlu dlouhý vchod zšíři celé jeskyně; v tomto obydlí již od dětství žijí spoutaní na nohou i na šíjích, takže zůstávají stále na témž místě a vidí jedině dopředu, ale nemohou otáčet hlavy, protože jim pouta brání; vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň a uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni je nahoře příční cesta, podél níž si mysli vystavěnou zídku na způsob přepážek, jaké mívají před sebou kejklíři a nad kterými ukazují své kousky.
Glaukón: Dobře.
Sókratés: Mysli si pak, že podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, přečnívající nad zídku, také podoby lidí a zvířat z kamene i ze dřeva i všelijak vyrobené, přičemž jedni z nosičů, jak se podobá, mluví, druzí pak mlčí.
Glaukón: Divný je ten tvůj obraz a divní vězňové.
Sókratés: Podobní nám, odpověděl jsem; neboť takoví lidé jistě by neviděli ze sebe samých ani ze svých druhů něco více než stíny, vrhané ohněm na protější stěnu jeskyně.
Glaukón: Jak by také uviděli, když jsou nuceni držet po celý život hlavu bez hnutí?
Sókratés: A co předměty, nošené podél zídky? Neviděli by z nich právě tolik?
Glaukón: Ovšem že.
Sókratés: A kdyby mohli vespolek rozmlouvat, jistě by myslili, že těmi jmény, které dávají tomu, co před sebou vidí, označují skutečně předměty.
Glaukón: Nutně.
Sókratés: A což kdyby to vězení odráželo od protějška i ozvěnu? Kdykoli by promluvil někdo z přecházejících nosičů, nemyslíš, že by pokládali za původ toho hlasu jedině právě ten přecházející stín?
Glaukón: Při Diovi, dozajista.
Sókratés: U takových lidí tedy, děl jsem, by veskrze za pravdu neplatilo nic jiného než stíny těch umělých věcí.
Glaukón: Docela nutně.
Sókratés: Nuže pozoruj, jak by to asi bylo s jejich vyproštěním a vyléčením z pout a nerozumnosti, kdyby se jim ho přirozeně dostalo, a to takto. Jeden z nich je vyproštěn z pout a přinucen náhle vstát a otočit šíji a jít hledět vzhůru ke světlu. Z toho všeho by cítil bolest a pro mžitky v očích nebyl by schopen dívat se na ony předměty, jichž stíny tenkráte viděl; co by asi řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tenkráte viděl jen přeludy, nyní však že zří správněji, jsa mnohem blíže skutečnosti a obrácen k předmětům skutečnějším, a kdyby ho nutil, ukazuje mu na každý z předcházejících předmětů, odpovídat na otázku, co to je? Nemyslíš, že by byl v nesnázích a domníval se, že věci, které tehdy viděl, byly pravdivější než ty, které mu jsou nyní ukazovány?
Glaukón: Mnohem pravdivější…“
Už víte? Dneska hádáme význačného filosofa, jehož učitel se stal jedním z hlavních postav citovaného textu. Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli známé Podobenství o jeskyni od Platóna.
Víte, že:
Slovo „Platón“ byla pravděpodobně jen přezdívka! Jeho skutečné jméno bylo Aristokles. Přezdívku dostal od svého zápasnického trenéra a pochází ze řeckého slova platys (široký). Odkazovala buď na jeho široká ramena (Platón byl zdatný atlet a zápasník), široké čelo, nebo na šíři jeho řečnického stylu.Vztahy mezi nejslavnějšími mysliteli starověku tvoří přímou linii, kterou si lze snadno zapamatovat podle posloupnosti. Z počátečních písmen vychází zkratka S-P-A-A (Sókratés → Platón → Aristotelés → Alexandr). Platón učil v slavné athénské Akademii (založené r. 387 př. n. l.), kde Aristotelés strávil jako jeho žák téměř 20 let, než se vydal vychovávat mladého makedonského prince. Platón je pak autorem vůbec jednoho z nejslavnějších přirovnání ve filozofii. Představte si lidi přikované od dětství v temné jeskyni tak, že vidí jen čelní stěnu. Za jejich zády hoří oheň a mezi ním a vězni chodí lidé nosící různé předměty. Vězni na stěně vidí pouze stíny těchto předmětů a považují je za jedinou a skutečnou realitu. Pokud je však jeden vězeň osvobozen a vyveden ven na sluneční světlo, je zpočátku oslepen a trpí, ale postupně nahlédne skutečný svět a Slunce (symbol světa idejí a pravdy). Když se vrátí zpět, aby ostatním řekl pravdu, vězni mu nevěří a považují ho za blázna. Platón tím ukazuje rozdíl mezi pouhým světem smyslových dojmů (stíny) a světem skutečného poznání a idejí (sluneční světlo).
Bylo to lehké? Je těžké přiznat si, že jsme mohli některé věci vidět jinak, než jaké ve skutečnosti jsou? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
