Článek
„Je jasné, že ve vadném těle duch odumírá.“
Citát z proslulého románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži se dá vztáhnout nejen k hrbaté hlavní postavě, ale nově i k osudům katedrály samotné. Ovšem, stejně tak autor pravil: „I ta nejtemnější noc skončí a vyjde slunce.“
Je skvělé, že se lidé domluvili, spojili síly a po téměř pěti letech náročných prací se bude opět moci do svatostánku, jehož historie sahá do 12. století, vstoupit (dokonce zdarma).
Pohled z plavby po Seině.
Ano. Dalo by se polemizovat nad tím, zda všechny renovace proběhly v souladu s originálem a zda některé doplňky nejsou příliš radikální (např. moderní oltář). Na druhou stranu, požár umožnil archeologům zkoumat dosud neprobádané a objevit víc než 1000 fragmentů uměleckých děl do té doby buď zcela neznámých, či považovaných za ztracené. Všechno špatné je tedy k něčemu dobré.
Pohled z plavby po Seině.
Třikrát v životě jsem měla to štěstí a navštívila jsem Paříž. Poprvé ještě na základce s rodiči, podruhé na gymnáziu s kamarády a potřetí na vysoké s přítelem. Nikdy jsem přitom katedrálu Notre-Dame nevynechala, neboť právě ji (společně se Sacre Coeur) považuji za nejkrásnější stavbu ve městě.
Pokaždé jsme samozřejmě museli počítat se značně dlouhou frontou turistů, kteří se podobně jako my chtěli podívat do útrob gotické krásky nad Seinou.
Vypůjčím si nyní slova Victora Huga, který v úvodu příběhu o Quasimodovi sáhodlouze popisuje půvaby chrámu, v němž hrbáč působil jako zvoník. Hugo se snaží vybavit, jaké pocity měli návštěvníci katedrály Matky Boží v minulosti, avšak podobně jsme se cítili vždy i my: „V první chvíli jsme ohlušeni, oslepeni. Nad našimi hlavami se zdvihá dvojitá křížová klenba s vyřezávanými dřevěnými ozdobami, vymalovaná blankytně modře, se zlatými liliovými květy; pod nohama dlažba, v níž se střídá bílý mramor s černým. Několik kroků před námi ohromný pilíř, pak druhý, pak ještě jeden; celkem sedm pilířů po celé délce, jež podpírají konce žeber dvojité klenby.“
A Hugo pokračuje: „Kolem dokola sálu, podél vysokých stěn, mezi dveřmi, mezi okny, mezi pilíři nekonečná řada soch všech francouzských králů, počínajíc Faramondem; králové slaboši s rukama spuštěnýma a očima sklopenýma; králové chrabří a bojovní s hlavou i rukama směle vztyčenýma k nebesům.“
V chrámu zasvěcenému Naší Paní (myšl. Panně Marii) samozřejmě nechybí její sochy a majestátní varhany.
Varhany jsou v Notre-Dame celkem troje. Ty hlavní jsou největším hudebním nástrojem ve Francii. Během oprav muselo být všech 8 tisíc píšťal, jež poškodil požár, vyčištěno a zpět namontováno.
Navraťme se ještě naposledy ke slavnému dílu: „Pak vysoká gotická okna, jejichž skla září tisíci barvami; v širokých východech ze sálu nádherné, jemně vyřezávané dveře; a to všechno, klenba, pilíře, stěny, římsy, vykládané dveře, sochy – to vše odshora až dolů ztopeno v nádherném modrozlatém koloritu…“
Na oknech jsou nejčastěji motivy ze Starého či Nového zákona.
Slavné rosetové okno.
Stavba samozřejmě uchvátí i zvenčí.
Z fasády na nás pokaždé hleděli děsiví gargoylové, kteří jsou vyhledáváni filmaři ze všech končin světa (všimla jsem si jich třeba v Andělech a démonech), a vůbec chrám působil jako by mu architekti ušili půvabně ozdobenou mantilu.
Chrliče.
Lze také obdivovat biblické výjevy, sochy apoštolů a samozřejmě úchvatné nosné pilíře či sanktusník.
Dnes už bych se do Paříže nevydala. Bála bych se o bezpečnost. Jak vypadá Notre-Dame po rekonstrukci proto už neuvidím. Ale zavzpomínala jsem ráda.
Přeju chrámu i Francii jen to nejlepší.
Zdroje: https://www.nationalgeographic.cz/historie/notre-dame-pariz-archeologicke-vykopavky/, https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/53/08/47/chram_matky_bozi_v_parizi.pdf,https://operaplus.cz/varhany-z-notre-dame-byly-uspesne-demontovany-ceka-je-nekolikalete-cisteni/
