Hlavní obsah
Cestování

Jak jsme putovali za národním kulturním pokladem Japonska

Médium.cz je blogovací platforma, tedy veřejně dostupná služba, na které mohou naši uživatelé svobodně vyjadřovat a publikovat své názory. Nejedná se o názory či postoje Seznam.cz ani žádné z našich redakcí.

Foto: Markéta Zvolánková

Hrad Himeji

Jestli vás někdy zajímalo, jak vypadá typický japonský hrad, tak jste na správném místě.

Článek

Je horký letní den a naše skupinka právě vystupuje ze šinkanzenu ve městě Himeji. Vydáváme se podél hlavní třídy směrem k největší atrakci, která téměř půlmilionovou metropoli zdobí. Ulice jsou v poledním slunci vylidněné a ospalé.

Foto: Markéta Zvolánková

Zatím nic nenapovídá tomu, že kdesi v dálce před námi stojí jedna z nejzachovalejších japonských středověkých staveb, národní kulturní poklad, památka zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO, jeden ze Tří slavných hradů, zkrátka Himeji castle. Sem tam projede kolem dodávka, vidíme několik rodičů s kočárky - zbytek města pracuje. Jedna z hoteliérek třeba právě zametá prach.

Foto: Markéta Zvolánková

Cestou míjíme několik výletníků, kteří jsou podobně jako my úplně vyprahlí. Ještěže narážíme na automat. Vychlazená citronová limonáda je to jediné, co nám dodává sílu pokračovat.

Foto: Markéta Zvolánková

Marně se díváme do výloh na vystavené deštníky. Dneska by nám pomohly leda jako slunečníky. Obloha je jako vymetená. Déšť se na návštěvu určitě nechystá.

Foto: Markéta Zvolánková

Šouráme se pomalu a po kilometru nám zbývá energie už jen na to dívat se pod nohy. I tam se ale dá leccos obdivovat. Na kanálech se například nacházejí bílé volavky. Později zjišťujeme, že nejde jen o náhodný motiv, ale o symboliku těsně spjatou s naší metou - hrad Himeji se totiž také jinak nazývá Sirasagi-džó, a tedy hrad bílé volavky. Přezdívku získal díky své krásné sněhové barvě.

Foto: Markéta Zvolánková

bílé volavky

Konečně se blýská na lepší časy. Podle všudypřítomných obchodů se suvenýry a různě velkých skupinek turistů připojujících se na náš chodník z řady vedlejších uliček poznáváme, že se blížíme ke kýženému cíli.

Foto: Markéta Zvolánková

A konečně! Japonská pevnost na nás nesměle vykukuje zpoza stromů. Už jen pár kroků a budeme před jejími branami. Jsme zvědaví, jaký příběh bude hrad postavený ve 14. století vyprávět dnes.

Foto: Markéta Zvolánková

hrad Himeji

Záhy nám je jasné, proč je Himeji právem tím nejnavštěvovanějším hradem v celém širém Japonsku. Je totiž impozantní. Velikán obehnaný vodním příkopem, postavený na skutečně mohutných kamenných základech, plný labyrintů, nádvoří a nádvoříček, tajemných zákoutí, střílen, hradeb a hradbiček a skrývající kouzelnou japonskou zahradu nás doslova magnetizuje.

Foto: Markéta Zvolánková

vodní příkop

Nadšeně se vrháme za poznáním.

Foto: Markéta Zvolánková

Majestátní pohledy nás nabíjejí novou energií, a tak šlapeme k bílému gigantovi, jako bychom neměli v nohách ještě ani míli. Jako správný kino nadšenci víme, že se na místě natáčel třeba Poslední Samuraj a celá řada dalších filmů a seriálů. Některé kouty z oblíbených snímků snad i poznáváme.

Foto: Markéta Zvolánková

Himeji je hojně využíván filmovými štáby. Nahrazuje prý často kulisy tokijského hradu Edo, který dnes už nemá hradní věž.

Před vstupem do interiéru si poslušně, s vírou v morálku japonských zaměstnanců i  cestovatelů souputníků, zouváme naše boty. Vkládáme je do pytlíku a pokládáme do jedné z mnoha poliček před hlavním vchodem. Snad je najdeme, až se budeme vracet, protože náhradní s sebou neneseme a kamenné nádvoří je rozpálené až běda.

Foto: Markéta Zvolánková

Japonský hrad sice vevnitř nepůsobí tak okázale jako kdejaký český, ovšem přírodní materiály jsou luxusní, a navíc na nás doslova dýchá historie. Proč? Zatímco v jednom z pokojů si hrají gejši - figuríny, u vedlejšího okna fotografuje gejša - turistka.

Foto: Markéta Zvolánková

figuríny

Foto: Markéta Zvolánková

turistka

A co dámu tak zaujalo, že si chce pohled zachovat?

Foto: Markéta Zvolánková
Foto: Markéta Zvolánková

Himeji - hradby a město

Himeji je vskutku velkolepý hrad, přesvědčujeme se i my.

Foto: Markéta Zvolánková

Zatímco ti z nás, kteří rozumí japonským znakům, se rozhodují trénovat u jedné z mnoha vystavených tabulí…

Foto: Markéta Zvolánková

my ostatní si prohlížíme různé modely, sošky a modlitební stánky, dokud nás to nezačne zase táhnout ven.

Foto: Markéta Zvolánková

Hurá! Boty se neztratily, a tak vyrážíme do okrasných zahrad pokochat se výhledem na zeleň, bonsaje, lekníny, koi kapry a mnohé další.

Foto: Markéta Zvolánková

Nasáváme do sebe poklidnou atmosféru perfektně upraveného parku.

Foto: Markéta Zvolánková

Fotíme se na kamenném mostě, v dřevěném altánu, pod květinovým tunelem i v chladném lesíku. Posloucháme šumění potůčku, baví nás ničím nezčeřená hladina jezera, omamuje nás vůně lilií.

Foto: Markéta Zvolánková
Foto: Markéta Zvolánková
Foto: Markéta Zvolánková
Foto: Markéta Zvolánková
Foto: Markéta Zvolánková
Foto: Markéta Zvolánková

Nakonec se všichni seběhneme k jednomu ze stromů, protože na něm cosi odpočívá…a my nevíme, jestli se máme smát, strachovat se nebo se šklebit.

Foto: Markéta Zvolánková

Nakonec si zahrajeme oblíbenou hru všech japonských dětí, a totiž - chyť cikádu. Tihle brouci jsou totiž sice velcí a hluční (prý dokážou vyvinout hlasitost až 120 decibelů, což už může být pro člověka bolestivé), nicméně jsou pomalí a nekoušou. Malí Japonci za nimi tudíž lezou do větví, loví je v keřích i na polích. Asi jako my chytáme pro zábavu kobylky.

Foto: Markéta Zvolánková

Už alespoň chápeme, proč je mnohem větší problém překřičet asijské cikády oproti těm evropským. Kolikrát jsme v noci nezamhouřili oka bez špuntů do uší. Snadno, když máme za oknem tisíce takových bestií. A všechny jedou na 120 decibelů!

Foto: Markéta Zvolánková

Nakonec v duchu chválíme pány zahradníky a chtě nechtě se vydáváme na dlouhou cestu zpátky na nádraží. Nicméně, i přes to horko a značné vyčerpání, Himeji nám rozhodně stálo za to.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz