Článek
Dnes v pět odpoledne místní hotelový teploměr ukazuje příjemných 27 stupňů ve stínu. Včera kolem druhé ukazoval 35. Na sluníčku už potom teploty atakovaly loňskou 40. Když jsme jeli do Side dolmušem, tak tam teploměr ukazoval téměř 42. Pryč jsou sobotní tmavá oblaka, déšť a teploty stěží šplhající k patnáctistupňové hranici.
Slunce svítí, ve vlasech nám tančí lehký teplý vanek, kůže hnědne a spokojená bříška se zvětšují. Turecký večer střídá ten italský, mexický, čínský… Jednou máme na talíři čerstvě připravené sushi (ačkoliv musím říct, že přesto, že jsme v Asii, tak zrovna japonskou specialitku Turkové moc neumějí - mají ji hodně do kysela), další den si neseme pečená hovězí žebra, jindy zase kachnu na pomerančích nebo smažené cibulové kroužky. Vrcholem všeho byl za mě rybí den. Krevety, mušle, raci, losos, tuňák, pangasius, chobotnice…
Lokální atmosféru úžasně doplňují výhledy na odvážlivce, kteří podstupují parasailing. Místní agentury nabízejí různé sportovní vyžití, mimo jiné jízdu na banánu, vodních lyžích, skútrech, ale létání na pověstných barevných padácích zavěšených za rychlými loděmi je asi nejikoničtější součástí místní zábavy.
Když jsem byla malá, tak jsem s našimi parasailing absolvovala a musím přiznat, že to byl jeden z mých nejlepších adrenalinových zážitků. Nejenom, že hluboko pode mnou bylo krásné tmavé jiskřivé moře, které se rozprostíralo daleko za horizont, ale zároveň jsem měla jako na dlani celé Side se všemi jeho zákrutami, zlatavým pískem a architektonicky zajímavě řešenými hotely, z nichž všechny vypadají jako z Pohádky tisíce a jedné noci - s těmi svými úžasnými stříškami, které vypadají jako když umělecký cukrář vytváří šlehačkové ozdoby na poháry a na dorty. Až holky budou větší, určitě to s nimi taky zkusím.
Moře už je opravdu velmi teplé. Na rozdíl od květnových dnů, teď v červnu je velmi klidné. Vlnky jsou minimální, voda je průzračná a jsou tu krásně vidět malé rybičky. Dvouletá dcera, která má něco kolem metru na výšku, tady vystačí ještě tak 20 m od břehu. To jenom pro představu toho, jaká je tady hloubka, respektive jaká je tady mělčina. Starší vystačí ještě mnohem dál. Myslím si, že by to tady v klidu s jedním nebo se dvěma menšími dětmi zvládl dospělák sám (teda alespoň co se koupání týká).
I kdyby hotel vlastní výbavu neměl, tak to není v Side problém, protože všude v okolí jsou veřejná dětská hřiště.
Hotelové rezorty jsou zde výborně vybavené, což ocení především rodiny s dětmi. Animační programy jsou velké plus. U nás v hotelu je třeba vždy dvě hodiny dopoledne a dvě odpoledne klubík pro děti. Teď je jenom mezinárodní, ale později tam budou i české animátorky, nicméně ty mezinárodní umí anglicky, německy, francouzsky, rusky a většinou i trošku česky a navíc starší dcera mluví i trošku anglicky, takže je to v pohodě a trochu se otrká. Dítě dovedete na místo, podepíšete se, dáte jim na sebe telefon a číslo pokoje a můžete samozřejmě kdykoliv přijít na návštěvu či ho vyzvednout. Většinou si tam malují, staví z kostek, vyrábějí šperky či pořádají sportovní klání. A večerní mini disco si tady užívají nejen děti, ale i celé osazenstvo.
Máme tady o hodinu víc.
Máme také moc rádi místní promenádu, jež vede podél pobřeží a je lemovaná hotely a jejich plážovými bary. Část je také vyhrazena pro místní. Najděte při ní dětská hřiště, velký park, řadu laviček, nářadí na cvičení. Turkové přijíždějí k pláži v karavanech a ve stínu při promenádě pořádají pikniky. Mnozí chodí na romantické rande, nebo využívají pohodlný chodník k běhání či protahování. Je to také velmi milá alternativa na procházky při západu slunce. Dnes dopoledne jsme tam byli i na výletě, protože zhruba 20 minut od našeho hotelu u jiného resortu je minizoo, která leží hned u promenády a je přístupná pro všechny zdarma a holkám se i loni velmi líbila.
Ještě než se vrátím k minizoo, budu mluvit o jiné výpravě, a to o návratu na místo činu, a to do Side. Ony totiž hotely většinou neleží přímo ve městě, ale při okolních plážích a v menších střediskách jako je Colacli. Do jádra Side se dojíždí místními autobusy - dolmuši.
Cesta dolmušem je zážitek. Dá se do něj v pohodě nastoupit i s kočárkem, i když ideální je ho složit, aby se do poměrně malého vozidla vešlo co nejvíce lidí. Autobus stojí kolem 2 euro na osobu jedna jízda (děti za polovinu). Konečná stanice (otogar) leží v historickém centru Side, odkud můžete do přístavu a jeho známých uliček dojít buď pěšky, nebo můžete využít mašinku. Myslím si ovšem, že to není potřeba, protože do přístavu je to přibližně 10 minut pozvolné chůze. Nicméně připravte se na to, že není moc kam se schovat - stínu po cestě moc nenajdete, takže doporučuji vyrazit dopoledne a mít k dispozici opravdu dost tekutin, opalovací krém a čepice.
Zatímco loni jsme v Side byli a kromě vstupu do antického divadla jsme nikde neplatili - jednoduše jsme všemi památkami procházeli zdarma, tak letos případné návštěvníky varujeme. Jednak antické divadlo je momentálně v rekonstrukci a není přístupné, jednak přibyly placené zóny (například bývalá fontána) - vstup činí myslím kolem 10 eur, ale nejsem si jistá konkrétní sumou, protože jsme pozůstatky dávných civilizací viděli loni, a proto jsme tentokrát návštěvu vynechali. Nově však byla řada z nich za zábradlím a zaregistrovali jsme také kasu v místech, kde jsme loni určitě procházeli bez vstupenky.
My jsme zamířili rovnou ke kamenné bráně do města a do jeho starých rozpálených uliček a dále do naší oblíbené restaurace v přístavu, kde mají krásný dětský koutek, v němž si holky vyhrály a vyskákaly se, kde jsme si dali vynikající šťávu z čerstvých pomerančů, silnou tureckou kávu a kde jsme se kochali pohledem na lodě všech barev a velikostí.
Kdo by měl zájem o lodní výlet v Side, tak jsme zjistili, že každou hodinu počínaje 11 dopoledne vyjíždí z přístavu loď. Plavba trvá 60 minut a cena činí 5 euro pro dospělého a 3 eura pro malé děti. Jede se kolem pobřeží. Nabízejí se i dražší výlety za delfíny, želvami a nebo k manavgatským vodopádům. My jsme chtěli dnes vyrazit, ale zjistili jsme ráno, že mladší dcera trošku rýmičkuje, tak jsme se nakonec rozhodli, že půjdeme do zoo.
Turecká káva je silná a výborná.
Nedávné zemětřesení, které zasáhlo Řecko a Turecko, jsem já osobně nezaregistrovala, ale kamarád říkal, že se s ním v noci trochu třásla postel.
V Side mají sochu Atatürka.
Místní mají v přístavu malou pláž, která je velmi hezká s průzračnou vodou. Viděli jsme, jak tam hrají fotbal, koupou se a šnorchlují.
Pohledy v přístavu na všechny strany byly majestátní. Na jedné lákalo dlouhé pobřeží v pozadí s vysokými horami, další strana nabízela pohled na nekonečné moře, které měnilo barvy světle zelenkavou počínaje přes smaragdovou, šmoulovou, až po temně modrou. Když se člověk natočil, nabízel se mu pohled jako vystřižený z nějaké romantické komedie odehrávající se v malebném rybářské městečku a při dalším natočení už člověk vzadu viděl pozůstatky Apollonova chrámu - typické bílé antické sloupy, které jsou asi tou nejznámější perlou Side.
V pozadí jsou vidět pozůstatky Apollonova chrámu.
Nakonec, zajímavé zbarvení nabízí i voda v hotelovém bazénu. Mají tady trochu jiný druh dlažby. Není čistě modrá, ale střídá se typická pomněnková s lahvově zelenou, šedou a část dlaždic protínají také žluté žilky, což třeba na mě působí hodně elegantně.
Také se snažím do poslední možné chvíle nasávat atmosféru pobřeží a to ideálně v beach baru, kde se dá zároveň nasávat i jinak - nejlépe gin s tonikem (ale samozřejmě s rozumem mámy na plný úvazek). Vnímám nasládlou vůni, ostré barvy, celou tu dynamiku kmitajících číšníků, turistů v šatech a květovaných košilích míjících se s těmi v různobarevných plavkách. Hračky na písek, nafukovací plameňáky, horký písek, zurkot vody ze sprch a šelest palmových listů…
Dneska dopoledne jsme vyrazili po promenádě k minizoo. Cestou jsem obdivovala místní flóru.
Holkám se zase naopak líbila fauna.
Musím uznat, že už se nám dlouho nepoštěstilo vidět tak krásně načepýřeného páva, a to dokonce jeho barevnou i bílou variantu.
Dá se také navštívit želví most.
V tamním rybníčku nás pak mnohem více než kojkapři zaujaly žáby. Naposledy jsem takové množství zelených obojživelníků viděla před opravdu mnoha a mnoha lety. Napočítali jsme jich nejméně 20. A kuňkaly opravdu hlasitě.
Plenky, plenky do vody, vlhčené ubrousky, bábovky, lehátka - všechno se dá případně dokoupit.
Nakonec jsme ještě zavítali do lokálního bazaru podívat se, jestli nenajdeme nějaké to „akční“ oblečení a řekla bych, že 15 párů ponožek za 5 euro vůbec není špatné pořízení.
Odpoledne jsme už strávili u bazénu - starší dcera se totiž už konečně naučila potápět a teď nechce dělat nic jiného. Nakonec se ale našel čas i na nějakou tu deskovku.
Z Čech přicházejí pouze zprávy o tom, jaké jsou velké bouřky, kroupy, vichr a záplavy. Čteme o nouzových přistáních letadel… A proto už se nemůžeme dočkat na cestu zpátky, která nás bohužel velmi brzy čeká.
Ale jak kdysi jednou jeden moudrý člověk řekl - dokud dýchám, doufám. A tak budu doufat, že budeme dýchat.
