Článek
Loni jsme na vzdory umírněným předpovědím měli v prvním červnovém týdnu v Side několik dní v kuse přes 40 stupňů (jednou dokonce 46). To letos rozhodně nehrozí. Naopak, máme slušně nakročeno k opačnému rekordu. Zatímco v pátek bylo krásných 30, v sobotu jsme zažili 14 a celý den bouřilo. Ale i tak si dovču užíváme. Dnes opět 30 a moře jako kafíčko.
Let do Antalye trvá necelé 3 hodiny. V rozmezí 10 minut dokonce odlétala 2 letadla..na nás čekalo to druhé v pořadí. Mělo jen 2+3 počet sedadel a obsazené bylo tak z poloviny, tudíž jsme se mohli v klidu rozložit na okolní sedadla. My jsme to příliš nevyužili, ale mnozí sousedé ano.
I když mladší dcera oslavila druhé narozeniny teprve před týdnem, přesto byla posádka letadla striktní a už mi nedovolila, abych si jí nechala na sobě, což bylo trošku problematické, protože se jí mnohem hůře usínalo, ale nakonec to zvládla a zhruba od poloviny letu spala. Letěli jsme totiž velmi brzy ráno a holky neusnuly ani v autě cestou do Prahy, takže se jim spánek hodil.
Letadlo bylo úplně nové, ba dokonce mělo premiéru v přepravě pasažérů. Byl z něj krásný výhled na mraky, které místy vypadaly jako čerstvý prašan.
V Antalyi bylo ve středu ráno příjemných 25 stupňů. Kufry jsme měli hned a kočárek přistavili už u východu z letadla (loni stál v kiosku nedaleko pasů se zavazadly).
Zhruba za hodinu a půl jsme byli v hotelu. Normálně autobus jede do Side jenom hodinu, ale tehdy byla silná doprava, a navíc řidič opět nevynechal povinnou nákupní zastávku. Člověk to ale chápe. V době all inclusive je těžké sehnat zájemce o koupi džusu nebo zmrzliny mimo resort.
Hotel jsme zvolili jiný než loni, ale ani ten letošní nezklamal, dokonce v mnohém loňskou zkušenost předčil. Především v jídle. V restauraci jsme začali - obědem. Ryby, grilované maso, saláty, zákusky. Však to znáte. Holky nicméně málokdy sní něco jiného než špagety, jakkoliv se poctivě snažíme.
Moře bylo od středy až do pátku večer vynikající. První den vlny mírné, později trochu větší s lehčí příměsí řas, ale nic, co by dečka odradilo. Teplota dobrá. Určitě 23 stupňů. Je tu mělko, a tak se voda poblíž břehu snadno vyhřeje. Písek ideální na stavění bábovek, všude dostatek stínu a výborný animační tým, přičemž nechybí ani večerní mini disco.
Voda v bazénech je navíc temperovaná, tudíž i tam jsme se dost vyžili (a také na velkém dětském hřišti). Tím, že se počasí drželo na uzdě a bylo každý den kolem 27 stupňů, nepotřebovali jsme zatím v noci klimatizovat. Stačí mít vyklopená okna.
Ve čtvrtek večer jsme si přečetli předpověď počasí na následující dny s tím, že v pátek má být definitivně nejhůř. Předpověď se tady totiž mění rychleji než předvolební sliby - přečteme 8 webů a téměř každý ukazuje jiný výsledek. Každopádně u pátku se mnohé stránky shodovaly na tom, že má pršet a být pod mrakem, a tak jsme se domluvili, že se schováme do Antalye do akvária.
Jsme tu dvě rodiny, tudíž se nám vyplatilo na místo zájezdu s CK či složitého přesouvání se s dětmi místní dopravou, podělit se o taxi. Přijela velká luxusní dodávka, klimatizovaná, vevnitř televize, voda zdarma, velký plyšový medvěd…řidič nás dovezl k akváriu, za 2 hodiny pro nás přijel, vzal nás do historického centra města, kde nás za další 2 hodiny vyzvedl a zase nás vysadil u hotelu. Antalye je vzdálena cca 70 km a celý výlet stál 80 euro. Nemuseli jsme nic řešit a nikde zbytečně čekat. V Turecku je navíc na každém rohu free WiFi, tudíž jsme se v klidu mohli s řidičem spojit přes whatsup. Žádný roaming tady není třeba.
Doporučuji koupit lístek online. Vyjde levnější. Děti do 3 let věku neplatí. V areálu je také zoo s plazy, sněhový koutek a 3D kino (za extra platbu). Mají též výbornou zmrzlinu.
Akvárium v Antalyi je moc pěkné a moderní. Jeho součástí je nejdelší vodní tunel na světě, kde se prohánějí žraloci, rejnoci…dokonce tam mají ztroskotanou loď i letadlo, zlatý poklad, kostlivce. Děti se také zabavily u hlazení mant. Syn přátel do akvárka s mantami dokonce spadl, protože si chudák myslel, že je nahoře sklo, o které se hodlal opřít. Nicméně, tričko se usušilo na toaletách a jelo se dál.
Vstup do historické části města začíná u Hadriánovy brány.
Staré jádro města je půvabné. Jedná se o malebné úzké uličky s mnoha krámky, které všechny vedou poměrně strmě k přístavu. Kočárek však cestu zvládl. Mohli jsme obdivovat hodinovou věž a prohlédnou si vnitřní prostory jedné z mešit. Před ní nám pak místní policista dal pro holky svou svačinu - vynikající žlutý meloun.
Zatím jsem ale neprozradila to nejdůležitější, a totiž, že celou dobu jsme měli naprosto parádní počasí. Teploty opět šplhaly ke 30 stupňům, svítilo sluníčko, a tak jsme si výlet užívali naplno.
Okouzlil nás přístav plný pirátských lodí, restaurací a šikovných zmrzlinářů, s pěkným molem a jednou kuriozní telefonní budkou ve tvaru racka.
Sotva jsme ale v 16:00 nasedli do naší „limuzíny“ na cestu zpět k hotelu, v tu ránu se nebe zatáhlo - naprosto zčernalo- a začalo velmi hustě pršet, dokonce bouřit. A tímto způsobem vše pokračovalo až do noci. Hotel je ovšem naštěstí na takové věci připravený, a proto se mini disco přesunulo z venku dovnitř a my už jsme se jen navečeřeli, zahráli nějakou tu deskovku, zatancovali a šli spát s tím, že druhý den bude určitě lépe.
Nebylo. Ukázalo se, že pravdu mělo to minimum serverů, které tvrdilo, že nejhorší počasí bude naopak v sobotu. Od rána bylo pod mrakem, teplota neustále klesala, postupně se zvedal vítr, až nakonec začalo pršet. A potom z nebe padaly provazy kapek, načež začala bouřka. Dvakrát jsme se vydali na procházku do blízké minizoo a vždy nás déšť zahnal zpět. Nakonec jsme se uchýlili do jedné z hotelových kaváren malovat a hrát deskovky, když najedou kdosi poukazuje na to, že kouř z restauračního grilu je prazvláštně černý. A hle…komín na domečku s grilem najednou začal hořet a hned jsme měli podívanou. Několik zaměstnanců nehledě na hromy a kluzký povrch vylezlo na střechu domečku a začali dusit počínající požár. Díky bohu úspěšně. Mini disko se také konalo, takže jsme nakonec pochmurný den zvládli. Avšak bylo nám jasné, že dnes ráno bude ještě voda v bazénech chladná a bude třeba najít si jinou zábavu.
Vyrazili jsme proto za poznáním Aspendosu. Pozůstatky starobylého města nedaleko Side včetně baziliky, nemocnice, akvaduktu a nejspíš nejzachovalejšího amfiteátru na světě nás naprosto uhranul.
U pokladen nebrali eura, pouze tureckou měnu a karty.
V divadle se stále konají představení v rámci letních festivalů.
Oproti Řecku či Itálii jsme měli památky téměř pro sebe. Obě holky poctivě šlapaly po kamenitých pěšinkách (nic pro kočárky) a byly nadšené. A odpoledne už zase bylo 30 a moře bez vln teplé jako kafíčko. Jen mini disko se v neděli nekoná - animační tým má volno. Uvidíme, co nás čeká následující dny.
Článek z loňska zde:
