Jaké zvolit cestičky, když má jeden dětičky: Mikulov a okolí

Na začátku července jsme vyrazili na naši pravidelnou cestu na Moravu. Tentokrát jsme zvolili trasu přes jižní Čechy a cestou jsem zastavili na několika pěkných lokacích, kde se holky dostatečně vyřádily a my jsme mohli alespoň částečně zrelaxovat, popř. nabít energii na další jízdu autem díky krásnému výhledu.

Jako první na našem itineráři figurovalo Obludiště v Dolní Pěně. Neměli jsme sice čas jít přímo do labyrintu, ale využili jsme zázemí areálu - rozmanité prolézačky, rybník s přívozem, hřiště na fotbal a basket a kuličkové dráhy. Vše včetně parkování zdarma.

Dnes tolik oblíbená AI nám pak poradila, kam vyrazit na oběd. Jen díky ní jsme zamířili do Slavonic a rozhodně jsme udělali dobře. Nejenže jsme se výborně najedli, ale objevili jsme takový skrytý renesanční pokládek. Náměstí i přilehlé ulice byly totiž díky jedinečně zachovalým fasádám se sgrafitovými psaníčky skutečnou třešínkou na dortu.

Dále nás cesta zavedla do okolí Znojma. Měli jsme zálusk na vyhlídku Králův stolec v NP Podyjí.

Parkovali jsme na odstavné ploše u lesa kousek od Mašovic. Trasa označená zeleně sice vypadá nenápadně, ale cca po kilometru se začne udusaný terén měnit - je tam hodně kamenů a kořenů. Pro kočárky to rozhodně není vhodné. My jsme to ale nevěděli, takže jsem naše golfky nechali po zmíněném kilometru odstavené u stromu a šli dál pěšky další cca kilometr až k vyhlídce.

Cestou zpět jsme ale špatně odbočili a dostali se na modrou. Byla sice o cca 500 m delší, ale nakonec jsme se shora podél makového pole dopotáceli zpět k autu. Ona modrá trasa by byla bývala vhodná i pro kočárek (pro který můj chrabrý muž běžel znovu další 2 kilometry tam a zpět po zelené, ale naštěstí to jako pravý sportovec vzal „sportovně“).

Jinak, pole plné makovic už jsem vskutku dlouho neviděla. Musela jsem se vrátit do dětství. Obecně v Čechách mi přijdou pole mnohem chudší, co se variant osení týká, než na Moravě. Vídám často jen řepku, obilí nebo kukuřici.

Pálava - to je ale oblast spojená hlavně s vínem. A centrem všeho je rozhodně Mikulov, kde jste strávili 2 noci.

Už ráno nás vítal krásný výhled z hotelové restaurace.

Na webu mikulovského zámku jsem se dočetla, že nabízejí od 11 hodin speciální prohlídky pro děti, tudíž náš sobotní dopolední program začal nabírat jasnější kontury.

Mikulov je obecně velmi hezké, kompaktní, kulturní městečko evropského typu, jehož ulice brázdí rodiny s kočárky, cyklisté, zamilované dvojice i milovníci vína.

Zámek i přilehlé zahrady rozhodně patří k památkám, které stojí za bližší průzkum a jsem moc ráda, že správci to umožňují i těm nejmenším. Paní průvodkyně byla úžasná a holky si kromě skvělého zážitku odnesly i spoustu věcí (kukátko, omalovánky, flétničku). A věřím, že i paní průvodkyně se trochu pobavila. Třeba, když se ptala, zda děti něco sbírají a naše dcera se sebevědomím sobě vlastním oznámila, že když probíhá akce Uklízíme Česko, sbírá s mamkou odpadky.

Ať už máte děti jakéhokoliv věku, tak nesmíte vynechat Aqualand Moravia. My jsme tam vydrželi 6 hodin, a i to bylo málo. Super je, že kabinky jsou společné, takže nemusíte řešit, které dítě půjde s kým do šaten. Bazény ani nepočítám. Vevnitř i venku je řada atrakcí i pro ty nejmenší. Skluzavky jsou pak dostupné různě - dle náročnosti od 120/140 cm. Můžete se v areálu také slušně najíst a kdo, podobně jako my, zapomene doma třeba rukávky, sežene je v obchodě.

Další den jsme se potřebovali přesunout do Olomouce ke známým, nicméně ještě jsme absolvovali tři zajímavá dobrodružství.

Napřed jsme jeli do Staroviček na levandulové pole. Pozor - parkovat se smí jen na vyhrazené ploše zřízené obcí. Z daného místa pak vede z velké části polní, ale i kočárkem sjízdná, cesta napřed kolem nádherných slunečnic, později okolo malého levandulového krámku s dětským hřištěm až k fialovým voňavým květinkám.

Pole si lze projít, nahoře je obří houpačka, můžete se posadit do pohodlných lehátek a užívat si výhled.

My jsme měli štěstí na počasí - bylo teplo, ale pod mrakem. Pokud by bylo hodně slunečno, určitě doporučuji čepice a nějaké pití, protože na poli není, kam se schovat. Stín a občerstvení ale najdete hned kousek pod levandulemi v řadě stánků či u zmíněného obchůdku.

Dál jsme vyrazili do nedalekého Kobylí na tamní unikátní spirálovitou vyhlídku uprostřed vinic. Od parkovacích míst jsme šli necelý kilometr. Poslední část cesty starší trochu reptala, protože se šlo do kopce, a zatímco sestra se vezla v kočárku, ona musela šlapat. Ale ten pocit na vrcholu - vítr čechrající vlasy, všude kolem zeleň, prostor, v dálce kostelík. To obměkčilo i ji.

A pak se přihlásil hlad. Řekli jsme si, že zastavíme někdo po cestě, až uvidíme nápis: restaurace. A tak jsme narazili na terezínskou pouť - nečekaný, ale kouzelný závěr za naším vlastním pálavským putováním.

Průvod v lidových kostýmech, muzika a dokonce i kolotoč, který měly v jeden moment holky úplně pro sebe. Vivat Cyril a Metoděj!

V Olomouci nám pršelo, takže jsme příliš nevýletovali. Můžete si ale pročíst články z minulých let:

Snad jsem vás inspirovala.