Článek
Úryvek:
“ Já u pramene jsem a žízní hynu; horký jak oheň, zuby drkotám; dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; ač blízko krbu, zimnici přec mám; nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání; mně lékem je, co jiné poraní; mně při zábavě oddech není přán…“
Už víte? Dneska hádáme asi neikoničtějšího autora balad. Kdo tuší inciály F. V., je blízko. Kdo váhá, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli ukázku z Balady ze soutěže v Blois od Francoise Villona.
Víte, že:
François Villon byl bezpochyby prvním moderním „prokletým básníkem“, ale největší paradox jeho života a díla spočívá v tom, že své nejslavnější balady nepsal ve slonovinové věži, nýbrž jako usvědčený kriminálník, zloděj a vražedný tulák, který čekal na popravu oběšením. Byl to vzdělaný mistr umění z pařížské univerzity, ale zároveň člen organizovaného zločineckého gangu Coquillards (Zloději ulit), který používal vlastní šifrovaný slang (jargon). Villon napsal sérii takzvaných Balad v žargonu (Ballades en jargon), kterým ve své době rozuměla jen pařížská spodina, pasáci a kumpáni z podsvětí. Dnes jsou tyto básně pro filology a historiky obrovskou záhadou. Ve své nejznámější Baladě o oběšencích dokonce básník předstírá, že už sám visí na šibenici a hnije na dešti, zatímco mu krkavci klovou oči, čímž vytvořil mrazivou literární vizi vlastní smrti. Trest mu byl nakonec na poslední chvíli zmírněn na desetileté vyhnanství z Paříže. V lednu roku 1463 opustil brány města a od té chvíle po něm zbyla jen temná historická propast - nikdo netuší, kde, jak a kdy největší francouzský básník středověku zemřel.
Bylo to lehké? Jací autoři si „předpověděli“ svůj konec? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
