Článek
,,Vaše Veličenstvo, objevili jsme ho!“ ozývá se vítězoslavně hlas vrchního architekta, inckého vládce Pachacúteca Yupanqui. Panovník napne sluch a pokyne architektovi, aby přistoupil.
,,Povídej, kde se podle tebe skrývá ono místo. Kde na zemi se nachází takový kout, v němž se dá vybudovat úžasné a skvostné město? Takové, které by oslnilo bohy , uchvátilo můj zrak a poskytlo domov mému lidu. Takové, které by nabízelo dostatek pitné vody, přinášelo množství zeleně pro zemědělce a kam by stále dosahovalo slunce. Kde by vedle sebe mohli žít naši poddaní, ale i cizinci, kde by mohli kněží vystavit chrámy, ctít naše vznešené bohy, vychovávat mé budoucí služebnice a kde by se v případě napadení má armáda schovala a s klidem obyvatele bránila, zatímco nepřítel by bloudil jako slepec? Vyzraď mi své tajemství!“ rozkáže devátý vládce jihoamerické říše. ,,Pane, toto místo leží nedaleko Cuzca, našeho hlavního centra. Nachází se však mnohem výše v horách, nad záhybem řeky Urubamby. Okolní srázy a mlha město dokonale kryjí před zraky nepřátel, avšak slunečním paprskům neunikne. O vodu tam není nouze, všude protékají křišťálově čisté horské prameny. Vybudujeme-li umělé terasy, lidé budou moci na těch polích pěstovat kukuřici i brambory a pást dobytek, navíc budou terasy sídlo chránit před padajícími kameny a možným útokem. Po mostě přes řeku bude moci naše vojsko nepozorovaně přejít a město chránit a samotné budovy pak postavíme v kouzelném sedle - z jedné strany jej chrání skály a útesy a z druhé se rozprostírá divoké údolí.“ Vladař se pousměje a pokyne. Práce začínají.
Inka
Ve vysokých peruánských horách poblíž hory Machu Picchu, nedaleko Cuzca, nad peřejemi Urubamby, se rozhlíží mladý Inka po rozsáhlém staveništi. Právě stojí na náměstí oddělujícím západní a východní polovinu městské části nového sídla. Má jen chvíli čas, než opět začne pracovat na stavbě jedné ze svatyní. Odpoutá svůj zrak od slámy a hlíny. Zapomíná na kvádrové zdivo, kameny položené na sebe tak, že ani jehla by se mezi ně nevešla, a rozhlíží se. Zatímco týden před tím pracoval ve vedlejší – zemědělské - části a snažil se rozrývat hlínu, lámat kameny a stavět terasy a dělit tak od sebe jednotlivá drobná políčka, dnes vidí domy, chrámy, parky…
Agrikulturní úsek města byl na horní a spodní partii rozdělen jen cestou, zatímco tady je náměstí. Včera si povšimnul krásných paláců a budov v místech určených pro život bohatých inckých rodin. Nemohl přehlédnout také věznici pro hříšníky. V zemědělské části stály jen menší budovy určené pro uchovávání zásob, jinak už tam pozoroval jen kamenné schody. Skladiště stála i v této čtvrti spolu s menšími obytnými domy. Některé byly zjevně postavené narychlo z malty a tvořily chudinskou čtvrť. „Domy z malty by mohly při zemětřesení spadnout, zatímco kameny položené na sobě se rozestoupí a pak opět usednou, a tak vydrží mnohem déle,“ vytanula muži na mysli slova jejich mistra. Poučka, s níž jsou vládci i boháči dobře obeznámeni a jíž se díky svému majetku mohou držet. A tak všechny chrámy, svatyně a přepychové domy se slaměnými střechami mají kamenné základy.
Při pohledu na posvátné prameny napájející téměř každý dům i ulice dostává muž žízeň. Pije a děkuje za to bohům. Vzpomíná si na mistrovy návrhy úchvatných svatyní, které budou postaveny ve třetí části města zasvěcené bohům, kněžím a mrtvým. Pak ale musí opět do pozoru. Právě spolu s dalšími pracuje na dostavbě velkého chrámu s pěti okny. Sám netuší, že později budou dvě zabedněna a budova bude pojmenována Místností tří oken. Vevnitř už stojí velký obřadní kámen, k němuž pak přibudou další tři symbolizující podzemní svět, zemi a nebe.
„Pane, netušíme, co to je, ale šíří se to rychle jako lavina. Lidé umírají a žádné modlitby nepomáhají. Kipu se nemýlí, počítá přesně a město vymírá. Modlíme se a obětujeme v našem Slunečním chrámu mnohé pro boha slunce Inti, aby nám pomohl, ale nic se neděje. Obyvatelé se té epidemie bojí, začínají se podezřívat navzájem, utíkají. Ze strážní budovy před vstupní branou je vidět, jak se město pomalu vylidňuje, pole dlí prázdnotou, dochází jídlo. Cizinci a obchodníci se návštěvy upadajícího sídla straní, ale když už nějaký zabloudí až k nám, mluví velmi podivně. Šíří se zvěsti, že prý od moře přicházejí muži. Bohatí a krutí z nějaké vzdálené země. To možná oni jsou příčinou naší záhuby. Ach, pane, ani jestřábi už nekrouží nad skalami, to je zlé znamení! Obávám se, že přichází konec! Zkáza našeho domova!?!“
Píše se 24. 7. 1911. Výprava Yaelské univerzity vedená kečuánským hochem Pablitem se blíží svému cíli. Po namáhavém výstupu se jim naskýtá úžasný pohled. Město, desítky let opuštěné, zarostlé džunglí, přesto zachovalé, kam vstupuje často slunce, kam však dlouho nevstoupila lidská noha. Město, které uniklo i ničitelským nájezdů conquistadorů.
První je spatřuje vědec Hiran Bingham. Uchvácen nenachází slov, napadá jej jen jediné: „Ztracené město Inků.“ Až později je na popud obyvatel vesniček v okolí místo, jehož původní jméno nebylo nikdy odhaleno, nazváno dle hory poblíž - Machu Picchu čili Starý vrch.
Byť jiní tvrdí, že nalezli skrytý přírodní a kulturní poklad ještě dříve, až Bingham se rozhoduje seznámit s ním svět. Chce ukázat lidem originální předměty, kostry, zkoumat jeho historii a poznat jeho pravou tvář. Vždy, když o něm mluví, si přitom vybavuje Sloup slunce, kam za zimného slunovratu dopadaly paprsky na kámen uvnitř, a Královskou hrobku, již nalezl při první návštěvě a kterou pojmenoval. Mrzí jej, že o artefakty, které odvezl z města a vystavil v muzeích v USA a dále je zkoumá s dalšími kolegy z Yaelu, se s ním a univerzitou začíná soudit peruánská vláda.
V Peru nad zákruty řeky Urubamby se ocitají davy turistů. Jsou to lidé z celého světa, kteří šplhají nahoru v mlžném oparu. Před půl rokem šli za hustého deště, dnes putují za slunečného dne. Někteří cestovatelé se vezou vlakem z Cuzca a vystupují na zastávce Puente Ruina, kde opět nastupují – tentokrát do autobusů jedoucích do města Aguas Calientes a dál až do Maccu Piccu. Jiní volí cestu pěšky po Hiram Bingham Highway vedoucí do sídla od řeky. Další turisté fotí město z rozhledny na nedaleké hoře Itipunku, mnozí se občerstvují v restauracích nebo se rekreují v místním hotelu či jedou lanovkou.
,,Historickou památkou Peru bylo město vyhlášeno roku 1971!“ prozrazuje jeden z průvodců.
,,V roce 1983 byla památka navržena na seznam světového dědictví jako absolutní odborné architektonické unikátní svědectví Incké civilizace!“ prohlašuje druhý.
,,7. 7. 2007 bylo Machu Picchu v internetovém hlasování prohlášeno za jeden ze sedmi nových divů světa vedle egyptských pyramid, čínské zdi, indického Táj Mahálu aj.,“ chlubí se třetí.
,,Světový památkový fond zařadil v roce 2008 Machu Picchu na seznam 100 nejvíce ohrožených památek na světě, jelikož v jeho okolí dochází k poškozování prostředí vlivem nárůstu turistů,“ říká ekologicky smýšlející delegát.
,,Spory mezi Peru a USA ohledně artefaktů trvají dodnes," přiznává další.
Machu Picchu je zcela jistě jednou z nejvýznamnějších památek a dědictví incké a možná že i lidské civilizace vůbec. Co napsat o tomto skvostu skrývajícím se hluboko v horách, s ostřížím zrakem, divokou řekou u nohou a plačtivým a slunečným nebem nad svou hlavou. Jak popsat úrodnou půdu, vůni květin, napětí a hlasy bohů, obětí a obyčejných Inků, kteří město stavěli a žili v něm. Turista uvidí tu nádheru, ale pochopí? Historik o ní bude mluvit, ale obsáhne ji? Badatel ji bude držet v ruce, ale uchopí ji? Spisovatel napíše o té kráse, o tom živlu, ale jako by mlčel. Jen vlastní zkušenost může dokázat něco takového. Jen Inkové znali to kouzlo, jen oni věděli, jaké je tajemství jejich města. Pro nás navždy ztraceného, pro ně snad objeveného.
Vklíněné mezi skalami,
tam na koberci z trávy,
ach, přileť na něm za námi
se svými vzpomínkami-
na slunce, jež tě zahřívá
a déšť, který tě chladí,
na vánek, co Ti zazpívá,
prameny, co Tě hladí.
Na divokou, leč plodnou zem,
na osudy Tvých dětí
a na poslední živý den,
co vryl se do paměti.
Dík bohům jsme Tě našli zas,
však co tvá duše tají
je hlavolam, jenž žádá čas.
Jen Inkové Tě znají!
Zdroje:
https://pixabay.com/cs/photos/peru-machu-picchu-inka-historick%C3%BD-4563280/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Machu_Picchu
BINGHAM, Hiram. Ztracené město Inků: příběh Machu Picchu a jeho zakladatelů. Praha: BB/art, 2006. ISBN 80-7341-926-2
WOLF, Josef. Abeceda národů: Výkladový slovník kmenů, národností a národů. Praha: Horizont, 1984.
ORSINI, Carolina. Inkové: poklady starobylých civilizací. Poklady starobylých civilizací. V Praze: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2110-6.
https://cestujemepoperu.cz/machu-picchu-prakticky-pruvodce/
Stingl, M.:Synové Slunce. Práce, Praha 1985, 24-081-85, Vydání I.
Kolektiv autorů Reader‘s Digest výběr:Tajemství kolem nás. Reader‘s digest výběr, Praha 1999, 80-86196-10-0, Vydání I.
Kolektiv autorů:Všeobecná encyklopedie Diderot. Diderot, Praha 1999,
80-902555-2-3(soubor), 80-902555-7-4(svazek),Vydání I.
