(Ne)ikonická Fuji

Ano. Ať se na fotografii díváte, jak umíte nejlépe, sníh na vrcholku japonského velikána nenajdete. Byla totiž pořízena v srpnu, kdy Fuji, k mému ne úplně milému překvapení, jinak typicky bílá hříva sopku nezdobí.

To v únoru už staletá dámu bělovlasá byla, jak se můžete přesvědčit.

A co se vlastně dá poblíž necelých 4 tisíce metrů vysokého stratovulkánu dělat? Hora má po obvodu přes 120 km a v jejím bezprostředním okolí se rozprostírá hned pět krásných jezer. Krajina je plná lesů a drobných vesniček, skrývají se v ní rovněž chrámy a vodopády. Naše první, letní, zastavení tak vedlo k jezeru Kawaguči. To je z celé pětice asi nejpopulárnější. Můžete si zapůjčit loďku, zaplavat si, nebo, jako my, si půjčit elektrokola. Ale pozor! Japonská elektrokola matou tělem. Mají úžasný retro-nádech a žádnému vpředu nechybí veliký košík a bytelné sedátko.

Po cestě jsme se zastavili u několika buddhistických chrámů. Neminuli jsme ani odpočívadla a studánky. Ty mají v Japonsku úžasnou atmosféru. Nachází se u přírodního zdroje vody, která studánkou protéká, a vždy tam najdete kalíšky a naběračky s návodem, jak si umýt obě ruce tak, abyste se plně očistili.

Všechny svatyně, chrámy a modlitebny sálají energií a duchovnem a jsou plně v souznění s přírodou.

Podél jezera vede cyklistická trasa nabízející úchvatné výhledy.

I obyčejné rodinné domky jsou v Japonsku vyzdobené do nemožnosti. Podobně zdi podél cest.

Na tomhle místě jsem si vzpomněla na píseň A. Langerové: „Jako mniši v Tibetu, já to všechno zametu.“ Sice to nebyl Tibet, ale člověk si rozhodně připadá, že je na úplně jiné rovině spirituality.

Jezero trochu připomínalo skotský ostrov Sky.

Následně jsme ještě vyrazili lanovkou na jeden z protilehlých vrcholků nabízející půvabné výhledy na Ohnivou horu.

Na obrázku je vidět japonský smysl pro detail a zvířátka.

V zimě jsme zase vyrazili k vodopádům Shiraito. Ty se vyznačují, podobně jako každá řeka, jezero či vodopád v Japonsku, průzračnou vodou a naturálním kouzlem.

Náhodně jsme pak ve vlaku narazili na reklamu na lokální festival - takové japonské trhy. Vystoupili jsme tedy v malém městečku nedaleko vodopádů a nechali se unášet koloritem. Stánky s různými dobrotami, rukodělnými výrobky, hračkami, balonky…a nakonec jsme nečekaně došli až k moři.

Vynikající pochoutka. V Číně jsem ochutnala variantu s větším množstvím koření, ale i tahle byla výborná.

Lidé se shromažďovali u posvátného ohně.

A zase ta zvířátka.

Na trhu jste si mohli dát všechny možné dobroty včetně okonomiyaki, takoyaki, onigiri, yakisoby, ramenu, misa a dalších.

Samozřejmostí byly i sladkosti, například jablka v karamelu.

No a na závěr už nás čekal jen vlak mířící do další cílové stanice.