Ósaka po česku

Už přílet na mezinárodní ósacké letiště Kansai je pro turisty velkým zážitkem. Přistávací plocha totiž leží na uměle vytvořeném ostrově vzdáleném cca 5 kilometrů od pevniny. Celou dobu tak vypadá, že pilot má v plánu posadit letadlo na moře a jít se rovnou vykoupat. Dvacetimilionová metropole je totiž tak hustě osídlená, že když hledali konstruktéři místo pro stavbu letiště, nenašli ho. Na jedné straně aglomeraci lemují vysoké hory, na druhé zas ósacký záliv - pokaždé by přitom hluk z letecké dopravy někoho rušil. Nakonec tedy zvolili cestu umělého ostrova. Bod číslo jedna v itineráři tedy splněn.

Co nesmí turista v Ósace rozhodně vynechat, je návštěva tamního hradu. Pevnost pochází ze 16. století a patří k nejatraktivnějším památkám v zemi.

Ve své době se dokonce jednalo o největší hrad Japonska. My jsme se k pevnosti vydali metrem a pak příjemnou procházkou nedalekým parkem podél řeky Okawy.

Zatímco jsme se k hradu přibližovali, obdivovali jsme jeho vysoké hradby i půvab okolních sadů. Je totiž téměř zázrak, že v tak živém a pulzujícím městě jsme našli relativně klidný a tichý koutek, kde se dalo svobodně nadechnout a přemýšlet, aniž by člověka rušily dopravní prostředky, svítící reklamy, stíny mrakodrapů a miliony pěších.

Původně se prý hradní areál skládal z několika budov, ale později přišlo mnoho pohrom - požáry, bouřky, boje - a proto zůstala zachována jako hlavní dominanta jen kamenná věž.

Věž má pět pater nad povrchem a tři patra podzemní. Zatímco v čase naší návštěvy už byla turistům dávno přístupná (čehož jsme samozřejmě využili), ve 20. století sloužila japonské armádě. Přece jen jde o pevnost, tudíž jsme se ani nedivili. Kamenné hradby, kolem nichž jsme procházeli, byly vskutku mohutné (největší kámen má prý rozměry 5,8 - 14 metrů) a nedobytné (ony jediné zůstaly zachovány z původního hradu, jinak bylo vše již přestavěné či alespoň opravené).

Výhled z hradu stojí rozhodně za to. Měli jsme Ósaku jako na dlani. Viděli jsme také řadu zenových zahrádek uvnitř areálu.

V každém patře jsme pak měli možnost prohlédnout si expozici věnovanou významné historické etapě spojené s dějinami hradu, japonské symbolice, válečnictví apod.

Druhý bod v průvodci splněn. Kam vyrazili turisté dál?

Podle kapesního průvodce (což je dnes samozřejmě telefon) bylo třeba se ze samotného srdce Ósaky posunout o kousek dál. Sice jsme se stále pohybovali v centru, nicméně řeka byla zaměněna za přístav a hrad zase za akvárium.

Pokud není metro v Japonsku tak narvané, že už se lidé nemají ani kde držet, potom de facto všichni Japonci hledí do obrazovek svých mobilů. Tedy minimálně mladší ročníky. Řeknete si, že je to jako u nás, ale věřte mi, u nás se alespoň pár výjimek koukajících z okna/do knihy/bavících se s druhým člověkem najde. V Japonsku jsem měla dojem, že by si radši vzájemně chatovali i dva kamarádi sedící vedle sebe.

Ósacké akvárium se jmenuje Kaiyukan a nachází se v přístavní oblasti zvané Tempozan. Před budovou je chytře umístěné ruské kolo, díky němuž jsem mohla obdivovat opravdu rozsáhlé stavby - mosty, dálnice, domy - jejichž obdoby se v Evropě hledají jen těžko.

Také jsem zahlédla špičku bradavického hradu. Ano. Čtete správně. Naproti přístavu se totiž rozléhá areál studia Universal, kde se mimo jiné nachází i parádní improvizace světa Harryho Pottera. Začala jsem se proto těšit, neboť i tam jsme měli namířeno.

Cesta k akváriu se sice zdála krátká, nicméně srpnové horko je v Japonsku ubíjející. Ještě že byla poblíž fontánka.

Budova akvária klame tělem, protože vypadá poměrně obyčejně. Když jsem ale nastoupila na prohlídku mořského světa, nestačila jsem se divit. Začíná se v 8. patře a postupně se putuje jakousi spirálovitou chodbou až k centrální nádrži, která je 9 metrů hluboká a nabízí krásné pohledy na žraloka obrovského. Mnohé nádrže přitom vedly několika patry, tudíž jsem mohla živočichy v nich pozorovat z mnoha úhlů a vypozorovat, která ryba si více užívá u dna atd. Těsně v závěru návštěvy jsem si navíc mohla pohladit rejnoka.

Nakonec ještě pro nějaký ten suvenýr - vějíř, hůlky, pytlíčky štěstí, tričko, maketa meče, koření, náramek - stačí si vybrat a další věc si můžeme škrtnout.

V roce 2001 byl v Ósace otevřen tematický park spojený s motivy snímků natočených filmovým studiem Universal. V parku jsou stovky obchůdků a restaurací, hollywoodský chodník slávy a především řada horských drah a jiných podobných atrakcí založených na filmových trhácích typu Jurský park, Harry Potter, Cesta do budoucnosti, Terminátor, Spiderman, Mimoni, Růžový panter apod. Našli jsme ale také zábavu spojenou se světem Nintenda a anime.

Téměř skrz celý park vede obří horská dráha nazvaná Hollywood Dream ride. Ta jediná není specificky tematická, nicméně svezení na ní stojí za to. Lze jet popředu i pozadu, samozřejmostí je část cesty vedená hlavou dolů. Zkrátka luxus.

Vzhledem k tomu, že Universal studios ročně navštíví téměř 13 milionů lidí, doporučuji zakoupit předem nejen obyčejné lístky, ale také ty, které za příplatek umožňují na těch nejvytíženějších atrakcích chodit do zrychlených front. Jinak se běžně čeká hodinu a více (s lístkem třeba deset minut).

Řada horských drah se nachází uvnitř budov. Vozíky přitom jezdí skrz místnosti, kde jsou promítány 3D animace, tudíž si člověk připadá jako uprostřed akčního snímku. Třeba Spiderman takhle během jízdy mezi lidmi bojuje s nepřáteli. V Bradavicích po stěnách visí obrazy, které se díky animaci vskutku hýbou. Ve světě Harryho Pottera je přitom venku u Hagridova domku normální horská dráha. Vevnitř v hradu si lidé sedají do speciálních sedaček, dostanou 3D brýle a ocitají se na koštěti. Podobně jako v zážitkovém kině se pak s nimi sedadla pohybují podle toho, zda se hraje famfrpál, nebo zda na člověka útočí smrtijedi.

Po cestě do světa Harry Pottera je k vidění mnohé. Třeba Ronovo auto.

Před hradem je velké náměstí s domy imitujícími vesnici Prasinky a zároveň obchody v Příčné ulici. Pohled na zasněžené střechy nás alespoň trochu ochladil.

Také jsme si dali pravý a nefalšovaný máslový ležák. Musím uznat, že pokud bych si někdy měla představit chuť fiktivního nápoje, asi by byla přesně taková. Výborná záležitost.

Mohli jsme si koupit hůlku u Olivandera. Také jsme byli svědky tanečního vystoupení, které přesně kopírovalo to ze čtvrtého filmového dílu. Stanuli před námi dívky z Krásnohůlek a chlapci z Kruvalu, a to dokonce ve stejných maskách a šatech.

Návštěva parku nám zabrala celý den, a rozhodně to nebyla naše poslední. Nicméně, kam dál?

Ještě bylo třeba navštívit Expo commemorative park. Je to totiž místo nedaleko Ósaky, kde se konalo vůbec první asijské Expo (1970) a kde se dnes nachází rozlehlý veřejně přístupný park.

U parku se nachází velké centrum zvané Expocity, kde si mohou lidé vyzkoušet řadu technických vymožeností, nakoupit značkové oblečení,hračky, dobře se najíst a setkat se s oblíbenými hrdiny. Pikachu bylo úplně všude. Samozřejmě je místo atraktivní pro mladé rodiny s dětmi, kterých tam bylo nespočet.

Dominantou parku je 70 metrů vysoká socha slunce. Zatímco v době expa bylo na ploše 75 pavilonů, kde zástupci z celého světa ukazovali své technologické novinky, dnes je park vyhledávaný zejména proto, že v něm krásně kvetou různé sezónní rostliny. V jedné části parku se nachází tisíce vzrostlých sakur, je tam také velké jezero, kde si lze zapůjčit loďku.

Součástí parku je také velké dětské hřiště připomínající zeměkouli. Nebudou lhát -i my jsme se svezli.

A k nejnavštěvovanějším částem parku patří upravovaná a velmi rozsáhlá japonská zahrada.

Takový altán by si člověk rád pořídil i domů.

A zase všudypřítomné lekníny a lotosy.

Mě nejvíc zaujal bambusový háj. Člověk rád chodí do lesa, ale přece jenom ty české povětšinou smíšené bory na člověka dýchají úplně jinou atmosférou. Často skrz český hustý les ani neprojde sluníčko a tady to byly právě paprsky a jejich tenké prstíky krásně se proplétající mezi útlými kmeny bambusu, co mě fascinovalo.

Tak Osaka po česku, nebo, chcete-li, podle průvodce, je za námi. Jaká byla Osaka po japonsku, a tedy s doprovodem našich lokálních známých, to si nechám na příště.