Článek
Naposledy jsme Johna sledovali v souvislosti s nešťastným osudem jeho staršího bratra Patricka:
Po válce se John jako mladík dosud nezkušený a netknutý politikou, nestraník, zbohatlík a navíc nepříliš dobrý řečník ucházel o poslanecký mandát. Aby napravil svůj handicap a mohl převzít bratrovu rodinnou roli, vstoupil do demokratické strany. Své další nevýhody hodlal přebít klady. Jeden z nich samozřejmě představoval fakt, že je válečným hrdinou, navíc voličům imponovalo jeho mládí. Snažil se také zaměřit na otázku válečných penzí, sociálního pojištění či bytové výstavby, které byly lidem bližší než všeobecné politické problémy - o zahraniční situaci se vyjadřoval poskrovnu. Hlavní roli v kampani však opět hrál otec a jeho léty nashromážděný majetek a známosti. Ten věnoval nehoráznou sumu, aby se o synovi všude mluvilo, psalo se o jeho japonské historce, posílal děti roznášet letáky, zval maloměšťany nenavyklé velkým slavnostem na večírky pořádané kandidátem, zkrátka dělal pro Johnův úspěch vše. A sklízel úrodu, když v primárkách Kennedy získal 40% hlasů, zatímco zbylých devět kandidátů se dělilo o zbytek a ve volbách pak Johnovi patřilo dvakrát tolik hlasů než získal jeho republikánský soupeř. V roce 1946 tak válečný hrdina složil přísahu v Domě reprezentantů.
