Článek
Článek je pokračováním následujících kapitol věnovaných irským kořenům rodiny a prvním krokům za velkou louží.
Hlava velké rodiny
Patrick Joseph získával čestné funkce na radnici. Mezi nimi například pozici referenta požárního sboru, ve své době velmi vlivnou a zodpovědnou, uváži-li se, kolik brlohů a ghett (v nichž každý plamen znamenal velkou katastrofu) v té době v Bostonu stálo. Po dalších volbách, kdy se novým starostou stal Kennedyho přítel John F. Fitzgerald, obchodník převzal také funkci volebního referenta. Večer se snažil trávit s dětmi, poukazovat na důležitost společenského vzestupu, vzdělání, modliteb a píle. Syn Joseph Patrick (sále jen Joseph či Joe) pravidelně navštěvoval kostel, pomáhal v domácnosti a vydělával si - jako chovatel holubů, nosič nákupů či zapalovač kamen - protože umění si vydělat bylo do života nutné. Zároveň vynikal ve sportu, především v baseballu - v patnácti se stal dokonce kapitánem mužstva.
Později se rodina přestěhovala do lepší čtvrti. Koupila čtyřpatrový dům na Webster Street s výhledem na přístav. Joseph vychodil obecnou školu a před rodiči stálo rozhodnutí, kam hocha poslat dál. Otec nakonec zvolil střední školu, kterou navštěvovaly pouze děti z nejlepších protestantských rodin, kde si činili veliké nároky, jak peněžní, tak studijní a kam se Joseph dostal s velikými potížemi, právě díky svému vyznání a předkům.
Sic mladík neoplýval zdaleka takovým nadáním jako většina spolužáků a poslední ročník dokonce opakoval, nedalo se říci, že by se jim nevyrovnal jinak. Byl milý, hodný, pilný, snaživý a především podával perfektní výkony ve sportu. Ten, jako i dnes, znamenal mnoho. Proto fakt, že Joe, který se opět stal kapitánem, a to vítězného baseballového týmu, přebíral z rukou starosty Fitzgeralda pohár ligy středních škol a tento snímek se objevil i v novinách, tak dokonale vyvážil mírný nedostatek znalostí.
Po dokončení střední školy už otec zavrhl veškeré pochybnosti. Usnesl se na tom, že syn musí mít do života tu nejlepší univerzitu v zemi, protože jen ta mu zaručí přístup k vysokým pozicím. Joseph tedy nově začal studovat ekonomii a dějepis na Harvardu. Univerzita byla samozřejmě okupovaná samými aristokraty. Nerozhodovalo tu však postavení rodičů či prarodičů - rodokmeny se studovaly až k nejzazším kořenům. Student, jehož předci připluli do Ameriky po válce za nezávislost se stal terčem posměšků a pohrdání, dostával nejhorší místa v kapli, jídelně, posluchárně, na internátu… Mladý Kennedy se nikdy nemohl stát členem žádného místního spolku, čelil opovržení ze všech stran. O jeho studiu platilo totéž, co o tom předchozím. Vynikal ve sportu, díky němuž se seznámil s mnohými aristokratickými výrostky. Ačkoliv peníze dostával od otce, nezapomněl na jeho rady a dál si vydělával. Organizoval turistické zájezdy, stal se manažerem baseballového mužstva. Dokonce nechal svého kamaráda, aby za něj psal články do novin. Ty přitom byly tištěny pod Kennedyho jménem a on sám také inkasoval slíbenou odměnu. Přítel totiž rád psal a Joseph toužil po výdělku a publicitě.
V roce 1911 (po dokončení studií) nastoupil mladík do zaměstnání. Stal se revizorem v jedné z massachusettských bank. Práce, nikterak zázračně ohodnocená přesto vyčerpávající, s častým požadavkem cestovat po malých městech, se stala důležitým výchozím bodem pro Kennedyho další kariéru. Hodlal totiž zasvětit svůj život finančnictví, a tak mu přišel vhod přístup do pokladních knih skrývajících tajné informace o majetkových poměrech podnikatelů a obchodníků všech možných vrstev.
Zároveň mladý muž uplatnil svůj smysl pro využití situace, když vstoupil jako podílník do realitní kanceláře. Ta nakupovala pozemky, na nich stavěla domky, levně je prodávala, zajistila, aby noví majitelé přišli o hypotéku, domky pak drobně upravila a prodala znovu. Během čtyř let tak Josephův vklad neuvěřitelně vzrostl. Navíc dokázal opustit kancelář včas, ještě před její likvidací. A roku 1913 také podal výpověď v bance.
Důvodem, proč k tak náhlé změně došlo, se stal společný plán otce a syna. Rozhodli se zachránit menší záložnu, mezi jejíž zakladatele Patrick Joseph patřil, před likvidací a jejím převzetím pod otěže velké banky. Složitý úkol se podařill a úspěšný mladík si za to vysloužil post prezidenta nového ústavu. Celá akce nenechala chladnými ani novináře a co je důležitější, ani staré dobré Yankee, kteří přes velkou nevoli zbystřili a uznali, že před nimi stojí nebývalý talent, schopný muž, navíc s diplomem z Harvardu, zbohatlík, který se jen tak něčeho nezalekne.
Záchranný čin překvapil také Johna F. Fitzgeralda. Muž přezdívaný ,,Honey Fitz“ dlouho ignoroval vzrůstající city mezi jeho dcerou Rose a synem svého přítele Patricka (v té době zvaného ,,šedá eminence“). Toužil svou holčičku provdat lépe, ale nakonec jej přesvědčili, že právě Joseph je ten nejlepší. A tak si roku 1914 řekli oba mladí lidé svá ano. Rose do té doby měla za sebou studia v Německu, návštěvu u prezidenta, cestu do Latinské Ameriky, členství v mnoha dobročinných organizacích, hodiny hraní na piano. Po svatbě se z ní stala paní domu v lepší Bostonské čtvrti, později pak matka devíti dětí, které prosluly ve světě.
Za pomoci svého tchána Johna F. Fitzgeralda, získávala banka úspěšného zbohatlíka stále další a další klienty. Protože otec Rose se ujal úkolu ochránce a pomocníka novomanželů, a to především mladého muže, který měl v budoucnu uživit velkou rodinu, netrvalo mnoho času a Joseph Kennedy nastoupil do nového zaměstnání. Neohřál se v něm však dlouho, jelikož Městská spořitelna se ocitala v krizi, dostihl ji obrovský skandál týkající se zpronevěry a Joe se své funkce raději vzdal. Ani další jeho plán - získat místo mezi zatvrzelými puritány v elektrárenské společnosti - se mu dlouho neplnil. Neutuchající touha zasedat ve stejné místnosti jako ti nejvýznamnější z Yenkeeů mu ale nakonec přeci jen vynesla jedno z kancelářských křesel.
Tímto krokem se však Kennedy pouze bavil. Rád se denně vídal se svými rivaly, dával jim najevo, že se jim přece jen nějaký ten přistěhovalec může vyrovnat, pozoroval jejich vyhýbavé pohledy. Ale nic víc ve výběru práce v elektrárenské společnosti nesledoval. Honba za společenským uznání a postup po žebříčku lidských hodnot - tuto možnost Joe viděl stejně jako otec v penězích. Hledal proto výhodnou cestu jak rychle zbohatnout a tím vyrůst v očích konzervativních zastánců starých řádů, mužů a žen, kteří neuznávají nic než pravé americké kořeny, nebo hodně, ale opravdu hodně peněz. A protože Joe Kennedy byl odjakživa muž, který uměl využít situace, neváhal ani vteřinu a zaměřil se na loďstvo. Zuřící válka v Evropě totiž způsobila nebývalý rozkvět amerického loďařství. Zpočátku neutrální plavidla dovážela do Evropy všechen možný materiál, jídlo, výrobky, zbraně. Později se stavěly lodě válečné, bytelné a rychlé.
Přes známost pana starosty se Josephovi podařilo získat post náměstka ředitele Bethlehem Ship, nové loďařské společnosti založené nedaleko města Quincy v Massachusetts ocelářským obrem té doby, firmou Bethlehem Steel. Povinnosti spojené s vedením banky proto nechal svému otci a vrhl se čile do práce. Prvním úkolem bylo vybudování sídliště pro všech 22 000 dělníků. Zde uplatnil svou zkušenost z realitní kanceláře. Navíc se mu pro zaměstnance podařilo zařídit také jídelnu. Během jeho působení pak v loděnicích vyrobili mnohé typy plavidel od křižníků po torpédoborce.
Ani osobnosti, s nimiž ambiciózní mladík přišel během práce do styku, zdaleka nebyly opomenutelné. Válečné lodě jménem ministerstva válečného loďstva totiž objednával náměstek ministra. Tento mladý, charakterní advokát, který z důvodů nezájmu svého nadřízeného řídil ministerstvo prakticky sám, se jmenoval Franklin Delano Roosevelt. Zpočátku si ti dva nerozuměli. Hlavně pro Rooseveltovo fanatické puntičkářství, kdy chtěl mít vše podle předem dohodnutých stanov a projektů, chodil kontrolovat stavby a posádky, dokonce se nebál potopit s ,,plovoucí rakví“, jak se tehdy přezdívaly nově vynalezené ponorky, a navíc z diplomatických důvodů nutil ziskuchtivého Kennedyho předávat lodě novým majitelům, aniž zaplatili. Později se jejich osudy protkaly znovu, tentokrát již v příznivějším světle.
Po konci války Joseph uhádl, že v lodích již netkví budoucnost a přijal pozici ředitele burzovního oddělení v bankovní společnosti. Jejímu majiteli panu Galenu Stoneovi vůbec nevadilo, když Kennedy vydělával i mimo svoji práci. To mladému spekulantovi šlo. Využil zprávy, že jakýsi Henry Ford hodlá postavit poblíž Bostonu továrnu na výrobu automobilů, okamžitě v onom místě nakoupil levně pozemky a pak mu je draze prodal. Zároveň se zaměřil i na filmový průmysl, v němž spatřoval možnost budoucích nemalých zisků. Podporoval i takové hvězdy jako byl Charlie Chaplin. Také financoval první zvukový film nazvaný Džezový zpěvák.
Rodina, která se v té době stále více rozrůstala už dávno bydlela v aristokratické čtvrti v Brooklynu, mezi většinou puritánů, kteří na své sousedy sice stále hleděli svrchu, ale už ne tak, jako to činili kdysi. Ještě před narozením posledního děcka však Joseph Kennedy prožil spolu se zbytkem Ameriky a celého světa výstup a pád burzovního světa.
Výstup se držel jednoduché osnovy. Automobilové závody sytily zemi stále novými a novými kusy, stavěly se další silnice, hotely, emancipované ženy začaly kouřit, s čímž rostl tabákový průmysl, budovaly se obchodní domy, zaváděla nová odvětví včetně Hollywoodského filmování, elektrotechniky. Lidé volali po půjčkách, nakupovali, zařizovali si bydlení, plnili si svůj americký sen. Tehdy Kennedy vydělával obrovské částky. Zaměřil se především na filmový průmysl, kde podporoval jeho zvukovou variantu. Ta slavila nebývalé divácké úspěchy, tudíž i makléř slavil nebývalé úspěchy, on však finanční.
Kvůli otcově práci se rodina brzy musela přestěhovat do New Yorku. Velký statek uprostřed rozlehlé zahrady v Bronxvillu však v letním parnu nevyhovoval, proto Joseph navíc zakoupil letní sídlo v rybářské vesnici Hyannis Port v Massachusetts. A potom přišel pád. Krize z nadvýroby. Akcie byly vyhnány nahoru uměle, ačkoliv jejich cena nedosahovala hodnot, jaké byly avizovány. Černý čtvrtek (pátek) 29. října 1929 znamenal pro lidi z celého světa ohromný šok. Avšak Joseph Kennedy mezi ně nepatřil. Stejně tak, jak uměl využít situaci ve svůj prospěch, pokud se mu zdálo, že je výhodná, dokázal včas ustoupit, měl-li pochybnosti. A on je měl ještě před krachem na burze onoho osudného dne. Pokud spekuluje každý malý kluk, je načase, aby on, velký obchodník, vyklidil pole. Tak uvažoval během největšího rozkvětu, ve chvíli, kdy ceny akcií dosáhly vrcholu a každý toužil po tom nějakou získat. Tento zpátečnický krok se mu vyplatil. Na rozdíl od mnoha přátel, nepřišel téměř o žádný majetek, což významně ovlivnilo jeho budoucí konání.
Zdroje:
BUDÍN, Stanislav. Dynastie Kennedyů. Fakta a svědectví. Praha: Naše vojsko, 1969.
MARSEILLE, Jacques a LANEYRIE-DAGEN, Nadeije. Významné události světových dějin. Paměť lidstva. Larousse. Praha: Svojtka a Vašut, 1997. ISBN 8071802972.
RUNBERG, Sylvain. Kennedy. Historické osobnosti. Brno: Lingea, 2023. ISBN 978-80-7508-925-0.
Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Encyklopedie Diderot. Praha: Diderot, 1999. ISBN 80-902555-2-3.
https://www.nps.gov/articles/000/a-rise-to-prominence-john-f-kennedy-s-patriarchal-lineage.htm
HOLANEC, Václav. 99 filmů moderní kinematografie: od roku 1955 do současnosti. Praha: Albatros, 2005. ISBN 80-00-01537-4.
KENNEDY, John F. Profily odvahy. Praha: Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E. Macana, 1990. Dostupné také z: https://biblio.oui.technology/biblio/signature/MP1233/MP1233.zip.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Joseph_Kennedy#/media/Soubor:Joseph_P._Kennedy,_Sr._1940.jpg
https://www.nps.gov/articles/000/a-rise-to-prominence-john-f-kennedy-s-patriarchal-lineage.htm
