Článek
Ne proto, že by byl mediální ikonou, ale právě naopak: protože jeho skutečný přínos zůstává skrytý mezi ideologií, strukturou Waffen-SS a poválečnými zjednodušeními. Přesto nebo právě proto stojí za to se na něj dívat optikou polního velení, výcviku a operačního myšlení, nikoli propagandou či politikou.
Výcvik místo ideologie: proč Steiner změnil Waffen-SS
Steinerův největší vliv neleží jen v konkrétních bitvách, ale ve způsobu, jakým formoval výcvik jednotek Waffen-SS. Na rozdíl od řady ideologických funkcionářů prosazoval tvrdý, ale realistický výcvik, a to včetně použití ostré munice přímo při výcviku, iniciativu malých jednotek, důraz na pohyb, palebnou koordinaci a samostatné rozhodování. Zaváděl metody výcviku dle hesla „pot šetří krev“.
Je doloženo, že ukázky výcviku jeho jednotek zaujaly i Hitlera, který v nich viděl důkaz, že Waffen-SS může fungovat jako skutečně bojeschopná síla, nikoli jen politická garda. Steinerův přístup tak významně přispěl k tomu, že některé divize SS, zejména ty elitní, dosáhly vysoké bojové úrovně.
Francie 1940: útok přes řeku a první rytířský kříž
Steiner se výrazně prosadil už během tažení na Západě v roce 1940. Jako velitel jednotek SS-Standarte „Deutschland“ - i nám by mohl být „známý“, protože se svým plukem se v březnu 1939 účastnil obsazení zbytku Československa - vedl odvážný útok přes řeku Leie proti britským tankovým silám. Šlo o riskantní operaci provedenou s důrazem na rychlost, iniciativu nižších velitelů a improvizaci. Tedy přesně ty prvky, které Steiner dlouhodobě prosazoval.
Za toto a další úspěchy při velení byl 15. srpna 1940 vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže. Nešlo o politické gesto, ale o ocenění konkrétního polního výkonu.
Divize „Wiking“: elita i temná stránka
Steiner je nejsilněji spojen s 5. tankovou divizí SS „Wiking“, kterou formoval a vedl v prvních letech války proti SSSR. Z čistě vojenského hlediska šlo o jednu z nejefektivnějších a nejlépe vedených divizí Waffen-SS, složenou i z dobrovolníků z několika evropských zemí. K tomu je však nutné říci i druhou část příběhu. Divize „Wiking“ sice nebyla po válce obviněna z žádných válečných zločinů, ale přesto jsou známy případy, kdy muži z této divize byli zapojeni do konkrétních válečných zločinů (Ukrajina, Balkán, Rakousko). Přímá osobní odpovědnost Steinera za tyto činy nebyla jednoznačně prokázána, jelikož při Norimberských procesech byl nakonec sám osvobozen a 27.4.1948 propuštěn na svobodu, což však nesnímá odpovědnost struktury pod kterým celou válku sloužil jako celku. Tento rozpor je nutné zachovat bez relativizace i bez zjednodušení.
Povýšení a další vyznamenání
Steinerova kariéra postupovala rychle, ale ne skokově:
1940 – povýšen na SS-Brigadeführer (generál major)
1942 - povýšen na SS-Gruppenführer (generál poručík)
1943 - a nakonec povýšení na SS-OberGruppenführer (generál)
Vyznamenání byla udělována za opakované velitelské výkony v poli, nikoli za ideologickou loajalitu – což jej odlišuje od části jiných velitelů SS (např. jako od Josefa Dietricha). Během své kariéry dosáhl na Rytířský kříž s dubovými ratolestmi a meči (10.8.1944).
Steiner a Hausser: rivalita bez politiky
Paul Hausser, považovaný za „otce“ Waffen-SS, byl bezpochyby klíčovou postavou této struktury. Přesto existují náznaky, které naznačují profesionální rivalitu mezi Hausserem a Steinerem – nikoli politickou, ale čistě vojenskou. Steiner byl vnímán jako minimálně, reálně ale spíše ještě jako schopnější polní velitel, navíc s výrazně modernějším pojetím výcviku a taktiky.
Mluvit o „žárlivosti“ je možná příliš silné slovo, ale napětí mezi dvěma silnými velitelskými osobnostmi je v pramenech patrné.
Konec války a „Armáda Steiner“
V roce 1945 se Steiner dostává do jedné z nejznámějších epizod války, a to tzv. „Armáda Steiner“, kterou Hitler v zoufalství zmiňuje jako poslední naději na záchranu Berlína. Ve skutečnosti šlo o fikci tvořenou již jen v mysli Hitlera, který si na mapě tvořil armádní svazky, kde plánoval nereálné scénáře protiútoků a obratů v již naprosto prohrané válce. Každopádně Steiner neměl k dispozici síly, které by odpovídaly rozkazům a jasně odpověděl Hitlerovi, že jeho rozkazy neuposlechne a místo toho své jednotky stáhnul. Tím se definitivně ukazuje rozpor mezi realistickým vojenským myšlením a politickou fantazií režimu. Je zajímavostí, že až teprve po Steinerově odmítnutí provést nesmyslný útok na záchranu Berlína, si Hitler poprvé otevřeně přiznal, že válku prohrál.
Po válce: knihy a reflexe
Po válce napsal několik knih, z nichž nejznámější je Die Freiwilligen (1958), kde se snaží interpretovat roli Waffen-SS především z vojenského hlediska. Tyto práce jsou dnes čteny kriticky, ale představují důležitý pramen k pochopení toho, jak sami aktéři války nahlíželi na své působení.
Závěr
Felix Steiner není snadná postava. Byl výjimečným vojenským reformátorem, který pomohl proměnit Waffen-SS v bojeschopnou sílu a zároveň byl součástí struktury, jež nesla odpovědnost za válečné zločiny. Právě tato dvojznačnost z něj činí postavu hodnou seriózního studia, nikoli jednoduchého odsudku ani glorifikace.
Pokud chceme pochopit moderní válku, Steiner patří k těm, které nelze vynechat. Ne kvůli ideologii, ale čistě s profesního - vojenského hlediska.
Zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Felix_Steiner
https://www.valka.cz/Steiner-Felix-Martin-Julius-t12236
https://en.wikipedia.org/wiki/Felix_Steiner
https://www.tracesofwar.com/persons/182/Steiner-Felix.htm
Steiner, F.: Die Freiwilligen (1958)
