Článek
Jenže právě tady vzniká rozpor mezi ikonou a polním velením. Pokud oddělíme obraz PR od výkonu, zjistíme, že nejlepším britským polním velitelem druhé světové války byl někdo jiný, a to William Slim.
Tento text není mým pokusem Montgomeryho „shodit“. Je pokusem pochopit, proč mýtus nevypovídá o kvalitě velení na bitevním poli a proč Slim, ačkoli méně slavný, představuje to stejné, jako když jsem srovnával Rommela a Balcka v jednom z předchozím článku - https://medium.seznam.cz/clanek/markus-veritatis-rommel-nebo-balck-proc-nejlepsi-velitel-wehrmachtu-nebyl-ten-nejznamejsi-221336.
Co je „polní velitel“
Polní velitel není ten, kdo má (nutně) největší publicitu ani nejvyšší hodnost. Je to ten, kdo dlouhodobě vede vojska v bojových podmínkách, rozhoduje s ohledem na aktuální situaci, terén, logistiku a morálku.
Podle těchto kritérií se Slim a Montgomery rozcházejí.
Bernard Montgomery: kontrola, příprava, obraz
Bernard Montgomery byl výjimečný organizátor a psycholog jednotek. Jeho silné stránky jsou jistě doložitelné , kdy dokázal stabilizovat demoralizovaná vojska (8. armáda 1942), trval na pečlivé přípravě, odmítal útočit bez jasné převahy sil a zásob.
El Alamein byl reálný a důležitý úspěch. Ale měl své podmínky: materiální převahu, vzdušnou nadvládu a zajištěnou logistiku. Montgomeryho styl byl účinný, pokud měl vše pod kontrolou. Jakmile kontrola chyběla, byl rigidní.
Jeho největší selhání operace Market Garden, nebylo jen smůlou. Bylo důsledkem přecenění plánu a podcenění reality. Odmítal námitky svých velitelů ohledně vzdálenosti seskoků výsadkářů od jejich cílů, odmítal uvěřit tvrzení nizozemského odboje o přítomnosti silných svazků protivníka. A celý úspěch operace navíc záležel na propojení pozemních sil po jedné jediné silnici. Celkem hezky tuto operaci ilustruje film „Příliš vzdálený most“. Montgomery nebyl špatný velitel - byl velitel pro ideální podmínky. Nevyhrál žádnou bitvu ve které neměl nad protivníkem materiální či logistickou převahu. Ale jestli něco uměl nejlépe v celé Britské armádě, tak to bylo bezesporu PR své osoby.
William Slim: učení se z porážek
Slim je opakem. V Barmě převzal poražené, vyčerpané jednotky, bez podpory, bez prestiže a bez politické pozornosti. Podmínky vypovídali o náročnosti - džungle, monzuny, nemoci, rozpadlá logistika a též silná japonská armáda. Slim nejprve prohrál. A právě to je klíčové. Na rozdíl od Montgomeryho analyzoval své chyby, změnil doktrínu a přetvořil armádu zevnitř. Zavedl hloubkovou obranu, zásobování leteckým mostem, decentralizaci velení a kladl důraz na morálku a reálné možnosti jednotek.
Výsledkem nebylo jedno slavné vítězství, ale série vítězství: Imphal, Kohima a ofenziva 1944–45, která rozbila japonskou armádu v Barmě. To je opakovatelný a vynikající výkon v nejtěžších podmínkách, nikoli PR symbol.
Mýtus vs. pole
Rozdíl mezi oběma muži lze shrnout jednoduše .Montgomery potřeboval převahu sil na své straně. Slim se naučil vítězit bez ní.
Montgomery byl brilantní v přípravě a komunikaci. Slim byl brilantní v adaptaci. Historici i vojáci oceňují právě to druhé, protože válka málokdy nabízí ideální podmínky.
Respekt protivníka a spojenců
Japonští velitelé po válce Slimovi otevřeně přiznávali respekt. Američtí důstojníci (včetně generála Stilwella) ho hodnotili jako nejkompetentnějšího britského velitele v poli. Montgomery respekt vyvolával, ale často spíše autoritou než výsledkem v bojových podmínkách.
Proč je Montgomery slavnější
Montgomery byl v Evropě, byl stále v médiích a v politickém centru války. Slim byl v daleké v Barmě, mimo pozornost Londýna a hlavně bez PR.
Sláva neodpovídá obtížnosti bojiště. A právě to zkresluje paměť. Navíc, kolik z nás zná asijské bojiště 2 světové války tak dobře, jako evropské bojiště?
Po válce
Po skončení války se od roku 1947 stává dokonce pobočníkem krále Jiřího VI a o rok později je povýšen na polního maršála. Mezi roky 1953 až 1960 je generálním guvernérem Austrálie, kterou měl velmi rád. Po návratu do Anglie byl povýšen do šlechtického stavu a stal se vikomtem. Dne 14.12. 1970 umírá v Londýně a pohřeb mu byl uspořádán ve Westminsterském opatství.
Závěr
Pokud oddělíme mýtus od výkonu, vyjde jednoduchý závěr. Britové měli Montgomeryho jako symbol, ale Slim byl jejich nejlepší polní velitel.
Slim nebyl ikonou a ani být nemohl. Byl „obyčejným řemeslníkem“ války.
Zdroje
William Slim – Defeat into Victory
Max Hastings – All Hell Let Loose
David French – Raising Churchill’s Army
John Keegan – Six Armies in Normandy
British National Archives (WO series)
https://cs.wikipedia.org/wiki/William_Slim
