Článek
Klempíř vyzval všechny, aby ho hlasitě kritizovali, teprve až něco zkazí nebo poplete. Tuto žádost lze uplatňovat při běžných činnostech, ale post ministra tam nepatří a neměl by patřit. Až bude ministrem kultury, je už na kritiku dost pozdě a v rozhodnutích ho kritika „nás z ulice“ určitě nezastaví. Protest přišel právě včas.
Klempíř se nechal slyšet, že by veřejnost měla vyčkat na programové prohlášení nové vlády a program Motoristů v oblasti kultury je pečlivě vytvořený a strana pokládá českou kulturu za národní poklad. No o tom by se dalo polemizovat především v souvislosti s Klempířem. Ano, kritizovat jej můžeme i po jmenování, ale už to nebude nic platné.
Bývalý frontman kapely J.A.R. Klempíř uvedl, že petici vztahuje na sebe. „Je to o mých schopnostech vést úřad a o mé energii či odhodlání zajistit jeho hladký chod a rozvoj. Je to o mém plánu postarat se o zásadní resort, který mě provází celým mým životem,“ uvedl.
Motoristé hýří sebevědomím, které ale není založeno na ničem skutečném jen na osobních domněnkách, přece frontman kapely není apriori zárukou, že bude schopen vést celou kulturu a jiné zkušenosti se domnívám nemá. A jeho zdůvodnění, že se pochybuje v kultuře celý život, opravdu nestačí. Jeho minulost rozhodně hovoří proti jeho jmenování. Na takových postech by měli být lidé bez poškozené minulosti a morálně trochu na výši. Tady však chybí jako i u dalších Motoristů, kteří chtějí na vysoké posty s poskvrněnou pověstí, nějaká sebereflexe. Jejich prohřešky by se pravděpodobně nikdo nezabýval, pokud by zůstali na postech poslanců, ale míří vysoko a nemohou se divit, že se proti nim zvedá kritika.
U Klempíře je jeho minulost spjatá s komunistickým režimem a jak dokazují archivy, a i jeho vlastní přiznání, byl v 80. letech aktivním spolupracovníkem STB. Dochované dokumenty dokazují, že to nebyla spolupráce jen okrajová. V archivech byl označen za „zákeřného“ spolupracovníka vzhledem k obsahu udání, které se týkalo jeho vlastních přátel z alternativní a punkové scény. Donášel na přátele za psaní křídou nápisů punk na zeď, vyrábění odznaků či za společné kouření marihuany. Dnes se mohou zdát tato udání banální, nicméně tenkrát to bezpečnosti stačilo na pronásledování a trest. Podílel se na operacích, které měly za cíl šikanovat a rozkládat punkovou a undergroundovou scénu a represe byly zaměřeny především vůči mladým lidem. Odtud má zřejmě pocit, že jeho zkušenosti z oblasti kultury jsou dostatečné. A fakta a vlastní přiznání jasně potvrzují, že Klempíř nebyl obětí okolností, čím se snaží svoji minulost vysvětlovat, ale aktivní součástí represivního aparátu.
A dnes tento člověk, který aktivně spolupracoval s STB a donášel na své přátele, kádruje nestydatě politické soupeře kvůli činům jejich rodičů. Kontroverze kolem Klempíře se naplno vrátila v době prezidentských voleb v roce 2023. Tehdy veřejně podporoval Danuši Nerudovou – familiárně o ní psal jako o „naší kočce“ a fandil jí před prvním kolem voleb. Vzápětí se ale jeho postoj obrátil. Začal kandidátku kritizovat, a to kvůli tomu, že její otec vstoupil v roce 1986 do KSČ. Člověk, který dostával za udávání finanční odměny a jeho svazek obsahuje 120 stran, si dovolí kritizovat. STB jej hodnotila jako spolehlivého a iniciativního informátora, který úkoly plnil ochotně a včas.
Ambice Motoristů na vysoké posty rozkrývají morální bahno a jejich zbabělost postavit se ke svým hříchům s odvahou a směšné výmluvy ještě podtrhují jejich chybějící morálku a upozorňují na nabubřelost a aroganci vůči ostatním lidem. Změnou postoje by možná získali pár promile sympatií. Ovšem řízení ministerstva zahraničí, životního prostředí a kultury Motoristy je přinejmenším nepředstavitelné.
Zdroje: