Článek
Hraje se všude v kulturních domech, v sokolovnách či v hospodských sálech, kde hrají po večerech ochotníci a na jevišti se odehrává drama či komedie, klasika i méně neznámé hry. Databáze českého amatérského divadla, kterou spravuje Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, eviduje přes 37 tisíc divadelních souborů — a z nich je zhruba 3 500 stále činných. Jak popisuje Národní ústav lidové kultury, amatérské divadlo je „velmi rozšířený fenomén“ a „v každém z krajů České republiky působí několik desítek ochotnických souborů“. V přepočtu na počet obyvatel patří Česko v hustotě ochotnických spolků k naprosté evropské špičce.
Mezivládní výbor UNESCO na svém zasedání 10. prosince 2025 zapsal „Hraní amatérského divadla v Česku“ na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Na seznamu takzvaného nemateriálního (nebo nehmotného) kulturního dědictví v Česku jsou tradiční lidové kultury jako modrotisk, tanec verbuňk, jízda králů nebo sokolnictví. Mezi nemateriální světové dědictví se zatím dostalo devět českých zástupců. Od slováckého verbuňku přes loutkářství či vorařství až k naposledy zapsané ruční výrobě skla. Desátým zástupcem je právě amatérské divadlo na tomto prestižním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva. Zápis je uznáním pro všechny, kdo udržují živou komunitu. Spolky nejsou jen o hraní divadla, ale propojují a oživují život v obcích. V databázi českého amatérského divadla je možné vyhledat všechny činné soubory v jednotlivých krajích či okresech.
Jedna z nejstarších přehlídek amatérského divadla v Evropě se koná v Česku: Jiráskův Hronov hostí ochotníky od roku 1931. V Česku se koná vícero festivalů věnovaných amatérskému divadlu, ale ten v Jiráskově Hronově je bezesporu nejprestižnější. Jiráskův Hronov je od 31. července do 8. srpna 2026 otevřený veřejnosti a řada představení i doprovodného programu je zdarma; aktuální program najdete na oficiálním webu festivalu.
V naší rodině je divadlo součástí našeho života už dlouhá léta. Já jsem hrála divadlo na základní škole. Naše tři děti jsme brali do divadla od malinka na loutkové pohádky a později do dospělých divadel každý měsíc. Jedno z našich dětí hrálo divadlo od základní školy a možná ji naše návštěvy divadel poznamenaly. Jako nejmladší z dětí chodila i na představení, které zpočátku ani neodpovídaly jejímu věku, ale přizpůsobila se starším sourozencům. Nakonec divadlo studovala v Čechách i v Paříži, dnes se v Praze profesionálně věnuje divadelní režii a dramaturgii, režii učí na DAMU a dnes je i součástí Národního divadla. Divadlo nás tedy v našem životě vlastně nikdy neopustilo a pořád ho máme rádi. Jedenáctiletý vnuk vyrábí loutky a tvoří animované filmy. Letos získal dokonce cenu na filmovém festivalu ve Zlíně, takže další naše generace se věnuje umění.
