Článek
Včerejšího jednání se zúčastnilo i Česko a na programu byl požadavek, aby Evropská komise urgentně řešila umělé zdražování. Nadnárodní potravinářské firmy požadují, aby obchodníci nakupovali jejich výrobky výhradně prostřednictvím národního distributora a nemohou je tedy dovézt ze země, kde je cena výrazně levnější. Tím uměle navyšují cenu potravin.
Tento problém zná Evropská komise minimálně od roku 2020. Tehdy komise zveřejnila studii, podle které nadnárodní výrobci potravin a drogerie svými nekalými praktikami připravili evropské zákazníky o 14 miliard euro (tedy přes 342 miliard korun) ročně. Závažnost problému potvrzuje i to, že Evropská komise nekalou praktiku teritoriálních omezení obchodu zařadila mezi „deset smrtelných hříchů jednotného evropského trhu“ v aktuální strategii jednotného trhu.
Již vloni na jaře se zabývala nekalými praktikami velkých dodavatelů koalice členských států pod vedením Holandska a součástí této koalice byla i Česká republika. Evropským zemím včetně Česka dochází trpělivost s velkými výrobci potravin, kteří uměle navyšují ceny v menších evropských zemích a záměrně rozbíjejí evropský trh různými nelegálními praktikami. Rakousko přiznává, že jsou v zemi potraviny o 10-15 % dražší a Česko je na tom možná ještě hůř.
„O tomto dlouhodobém poškozování spotřebitelů ale víme už dlouho a opakovaně na ně upozorňujeme. Pevně doufám, že nejnovější tlak členských států donutí Evropskou komisi výrazně zrychlit a konečně předložit návrh řešení, aby mohly v menších zemích klesnout ceny. Neměli bychom dále trpět, že tuto debatu dlouhodobě blokuje především Německo, jehož obyvatelé těží z nízkých cen na svém trhu. Na stejně nízké ceny mají v rámci jednotného evropského trhu právo i obyvatelé ostatních zemí,“ zdůrazňuje Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.
Rozdíly přitom nejsou malé a rakouský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potvrdil, že rakouští obchodníci platí za značkové zboží nadnárodním dodavatelům o 10-15 % více než obchodníci v Německu a v některých případech tzv. „rakouská přirážka“ dosáhla dokonce 60 %. V obou zemích je na obalech použita němčina, takže odpadá i častá výmluva velkých dodavatelů týkající se jazykových mutací obalu. Tomáš Prouza podotkl, že u nás by se měl prověřit často mediálně diskutovaný cenový rozdíl Plzeňského prazdroje srovnáním ceny piva dodávaného českým obchodníkům oproti ceně, za kterou je dodáváno pivo německým, slovenským nebo maďarským obchodníkům.
Ministerstvo průmyslu a obchodu začíná hájit zájmy českých spotřebitelů a zabývat se dlouhodobým problémem umělého zvyšování dodavatelských cen v Česku. „Nemusíme ale jen útrpně čekat, než Brusel najde odvahu jít do konfliktu s Německem, které řešení tohoto problému dlouhodobě blokuje. Můžeme se inspirovat například Švýcarskem, kde antimonopolní úřad účinně aplikuje princip relativní tržní síly a nebojí se vyšetřovat silné výrobce potravin či drogerie za to, že na švýcarský trh dodávají mnohem dráže než do sousedního Německa. Stejně tak by bylo možné zavést do zákona o významné tržní síle tvrdě trestanou nekalou obchodní praktiku teritoriálního omezení obchodu. Tento návrh jsme připravili a předložili, minulé vedení ministerstva zemědělství se ale rozhodlo hájit zisky potravinářů místo zájmů obyvatel Česka,“ shrnuje možnosti řešení Tomáš Prouza.
Jak jsem řekla na začátku, konečně se neustálým zdražováním někdo snad začne zabývat a nebude v nás vyvolávat pocit, že zdražování a rozdílné ceny jsou normální. Přiznám se, že vzhledem k velmi rozdílným cenám na evropském trhu, prohlížím potraviny pozorněji a pokud nebyl výrobek zdražen, koukám se na případné zmenšení výrobku či menší váhu. Nejsem naivní, nepamatuji si, jak velký výrobek původně byl a nemám srovnání, takže potvrdit nemohu vlastně nic. Zdání se nepočítá. A nejde jen o cenu. Prostě nechci být ovce, což se mi doposud zdálo o chování evropských států, které se i přes upozorňování a kritiku vůbec nebránily a na stejně nízké ceny v rámci jednotného evropského trhu máme právo všichni. Tak snad konečně dojde ke změně.
