Článek
Od března platí přísný zákaz pálení bioodpadu a výjimkou je pouze pálení suchého dřeva třeba při opékání buřtů a za porušení hrozí vysoká pokuta.
Hasiči ve své tiskové zprávě upozorňují mimo jiné na nahlášení pálení do online evidence pálení, která je dostupná na paleni.izscr.cz. Doporučují i dodržení základních pravidel, jak na bezpečné rozdělávání ohně a dávat přednost organizovaným akcím:
- Umístění ohniště zvolte s rozmyslem – nejméně 50 m od okraje lesa, 100 m od stohů a v dostatečné vzdálenosti od budov.
- Okolí ohniště očistěte od hořlavého materiálu a ohraničte ho nehořlavými materiály.
- Stavba hranice by měla být stabilní, aby nehrozilo její převrácení.
- Rozdělávání ohně neprovádějte pomocí hořlavin jako benzín – je to nebezpečné.
- Sledujte počasí. Za silného větru nebo sucha oheň nerozdělávejte.
- Bezpečnost především – oheň hlídejte, nenechávejte u něj děti samotné, vyhýbejte se přeskakování ohně a pozor na oděv.
- Mějte připravené hasicí prostředky – vodu, písek nebo zeminu pro případ potřeby.
- Po skončení pálení oheň pečlivě uhaste – vodou nebo zasypáním zeminou. Místo můžete opustit až po úplném dohoření.
Ať už jí říkáme Filipojakubská, Valpuržina, Beltain nebo Čarodějnice, je noc ze 30. dubna na 1. května spojená se zapálením ohně. Význam této pohanské tradice se během staletí trochu posunul, ale základ zůstává stejný.
Čarodějnice
Čarodějnice se slaví v různých podobách i v dalších zemích nejen v Česku a ohně zapaluje Německo, Slovensko, Polsko, Finsko, Švédsko a Velká Británie. Ve Španělsku a Portugalsku je 30. duben věnován svátku mrtvých.
Tradice této noci se objevuje už u Keltů, kteří v rámci svátku Beltain věřili na očistnou sílu ohně, žehnalo se půdě a stromům, aby byla dobrá úroda a pořádali mnoho očistných obřadů. Kolem zapálených ohňů tancovali, přeskakovali je a věřili, že tyto činnosti jim upevní zdraví a očistí je od všeho zlého. Prováděli kolem zapálených ohňů i hospodářská zvířata, kterých si vážili a která jim pomáhala přežít. A podle své víry jim tímto zajišťovali zdraví a dlouhý život.
Do Čech přišla tato tradice podle historických pramenů až v 6. století našeho letopočtu a podle odborníků pravděpodobně z Německa. Staročeské prameny však tradici pálení čarodějnic vůbec nezmiňují, ale dokládají, že v polovině 19. století byl zvyk již zakazován jako pověrečná praktika, takže musel již být dodržován dlouhou dobu. Češi pálili na vyvýšených místech velké ohně s figurínami čarodějnic, protože věřili, že v tuto noc mají temné síly větší moc než jindy.
Komunisté se snažili tento zvyk potlačit a měli snahu přejmenovat ohně Filipojakubské noci na vatry míru a v některých místech i tradice čarodějnic zanikla.
Poslední dubnovou noc už dnes slaví každý jinak. Někdo slaví pálení čarodějnic, pro někoho je tento den jako začátek jara, kdy se druhý den staví májky, ale pořád je symbolem zapalování ohně.
Na závěr lze jen všem popřát, aby si užili tradici čarodějnic a hasičům co nejméně výjezdů.
