Článek
Nejen, že jsem naivní, ale vždy přemýšlím moc pozitivně, to už se ovšem vzhledem k mému věku nezmění. I dnes pořád rezonuje stále stejné téma v médiích a možná ještě intenzivněji než před rozhodnutím soudu. Macinka jede v módu „podle sebe soudím tebe“ a přisuzuje Pavlovi, soudu a dalším beze studu to, co charakterizuje jeho samého.
Ať už máme názor na Fialovu vládu jakýkoliv, nepamatuji si žádnou neslušnost, žádné útoky vlády na kohokoliv včetně prezidenta, ani jsme nevěděli, že se na něčem domlouvají, zahraniční cesty probíhaly tak, že jsme je nemuseli rozebírat. Každá vláda dělá chyby, ale Fialova nepřipravovala zákony na rozklad státu, demokracie či svobod. Nebyly demonstrace, stávky či petice za odvolání člena vlády. Kromě facebooku, kde už žádná kultura projevu dávno není, se úroveň té politické k horšímu nějak zásadně nezměnila. Mezi Hradem a vládou byl mír a panoval respekt.
Neslušnost, nekompetence, urážky, útoky, nenávist přišla až začátkem tohoto roku po jmenování vlády prezidentem. Prezident nesplnil požadavek Macinky na jmenování Turka ministrem, většina je za to vděčná, a začaly dosud nepředstavitelné útoky a výhrůžky ze strany ministra zahraničí. Z postu, který má představovat diplomatické chování ve svém ryzím smyslu. Macinka svým útočným chováním rozložil společnost a začaly první demonstrace na podporu prezidenta, které do té chvíle nebyly potřeba. Vláda začala svými nekompetentními kroky a rozkladem společnosti vzbuzovat protesty u expertů a následně v celé společnosti. Nebudu tady rozebírat nic konkrétního, protože ke všemu kontroverznímu jsem psala články.
Následující vyjádření po rozhodnutí soudu o účasti prezidenta na summitu by mi mohla připadat v kontextu s popsanou historií směšná, kdyby nebyla tak hrozivá a nebezpečná v době, kdy naši ostudu sleduje celý svět. Většina zahraničních médií viní ze situace vládu. Macinka stejně začal opět se svou útočnou rétorikou. Rychlé rozhodnutí Ústavního soudu o zařazení prezidenta Petra Pavla do delegace na summit NATO je podle něj svou účelovostí a politickým aktivismem důkazem úpadku politické i právní kultury. Pavel podle něho přišel o roli, v níž by měl spojovat společnost, a už nikdy nebude prezidentem všech.
Na výzvu Marka Výborného, aby vzal Macinka zpět středeční slova o pokusu o ústavní puč či o prezidentovi jako o politickém nájezdníkovi, však nereagoval. Výborný vinil Macinku z toho, že dál eskaluje a dál otravuje atmosféru ve společnosti. Ten však viní právě prezidenta. „Já myslím, že včerejší bleskové rozhodnutí Ústavního soudu je svojí účelovostí a neskrývaným politickým aktivismem důkazem úpadku politické i právní kultury v naší zemi.“ Řada lidí nebude kvůli středečnímu předběžnému opatření podle Macinky věřit, že Ústavní soud není jen dalším aktérem politického boje, sám prý vyvolal mezi veřejností pochybnosti o své nezávislosti a nestrannosti. „Mě opravdu mrzí, že Petr Pavel se svými poradci a soudci uvrhli naši zemi do rozvratu a českou společnost do chaosu.“ Naprostý chaos a rozvrat společnosti však už přišel s nástupem vlády v čele s Babišem a Macinkou.
Babiš se k situaci vyjádřil veřejně v Gdaňsku a reagoval na vyhlášení, že vedoucím delegace bude prezident nejen podle našich ústavních zvyklostí, ale i podle pravidel NATO. „Je to směšné, je to trapné. Budeme zase světoví, jako jsme byli světoví s bitcoiny, kde podle mě vláda prala prachy pro organizovaný zločin. A teď, pokud se pan prezident rve o nějakou židli v Ankaře, tak je to jeho výběr,“ prohlásil premiér. Světoví jsme dávno vzhledem k nedořešenému střetu zájmů Babiše, kvůli vracení evropských dotací a kvůli pozastavenému trestnímu stíhání. Nemyslím, že by některá země měla premiéra, za kterým se táhne spoustu kauz. Babiš zapomněl, že konflikt nevyvolal prezident, ale vláda. Pavel se půl roku snažil jednat o kompromisu, jenže kabinet ani Macinka na návrhy nereagovali a dva prezidentovy dopisy zůstaly bez odpovědi. Jiná možnost než podat kompetenční žalobu rozhodně nebyla, ale svůj názor jsem už zmínila v předchozích článcích. Vše nahrává tomu, že to byl připravený plán vlády odkládat rozhodnutí o účasti na summitu tak dlouho, aby neměl prezident čas na reakci. Navíc jej chtěli uklidnit schválením cesty do OSN, už jsem psala, že vláda nemá prezidentovi schvalovat cesty, ale vzít je na vědomí. Plán byl ponechat konečné rozhodnutí vlády na pondělí, protože v pátek se uzavírala akreditace na summit. Sabotování prezidenta však nevyšlo a po překvapivém rozhodnutí soudu vláda kope opět kolem sebe.
Rozhodnutí o podrobnostech cesty prezidenta padne až na pondělním jednání kabinetu. „V pondělí zasedneme jako vláda. Všechny ty věci, letecká akreditace a další záležitosti, jsou na místě. Pokud jde o letadlo, to samozřejmě řeší ministerstvo obrany, ale vláda se k tomu musí v pondělí nějak vyjádřit,“ řekl Babiš. A opět nepokrytě lže, každou chvíli si upravuje pravdu, jak se mu hodí. Před několika měsíci sám sebe delegoval do pozice, že on jediný bude rozhodovat o přidělení letadel a několika politikům je už zamítl pro cesty do zahraničí a myslím, že jako první byl předseda Senátu, který je po prezidentovi druhý nejvyšší ústavní činitel a jemuž zamítl letadlo na cestu na Tchaj-wan. Najednou opět přehodí pravomoc rozhodování na ministerstvo obrany, kam vždycky patřilo. Zablokování prezidenta se mu nepovedlo, tak možná vymýšlí plán, jak vyvolat další konflikt.
Tuhle úvahu jsem si psala asi pro sebe a už se to možná nebude chtít nikomu číst. Pro mě je to určitá terapie vypsat se z toho. Ještě poznámka. Prezident nebojuje sám za sebe, ale na ochranu Ústavy a ústavních pořádků a pro své budoucí nástupce.
