Článek
Ministr zahraničí Petr Macinka se na závěr pondělní tiskové konference po jednání vlády vyjádřil v souvislosti s neúčastí prezidenta na summitu NATO, že pokud by hlava státu sáhla ke kompetenční žalobě, považoval by to Macinka za akt nepřátelství. Jednání vlády za účasti prezidenta bylo podle Macinky poměrně rychlé. „Pan prezident řekl, co si o tom myslí. My jsme potvrdili, co jsme říkali už předtím, že o summitu budeme rozhodovat 22. června. Tím jsme tento bod ukončili a pan prezident odešel,“ sdělil Macinka. „Slovo kompetenční žaloba určitě dnes nezaznělo od nikoho. Nevím, jestli to vůbec existuje, nebo je to jenom mediálně vytahováno.“
Schválení účasti prezidenta na summitu OSN, které navrhl v pondělí Macinka a vláda schválila, vypadá jako chytrý tah vlády, jak se vyhnout kompetenční žalobě. Podle ústavního právníka Kysely prostor pro podání kompetenční žaloby stále existuje a změna podle něj ani neznamená, že by s ní Pavel nemohl uspět. Jenže pokud vláda 22. června Pavlovu účast neschválí a prezident věc navrhne posoudit Ústavnímu soudu, ten na to nebude mít dost času. „Je krajně nepravděpodobné, že by Ústavní soud stihl rozhodnout do 7. července, kdy se summit koná. Ale je možné, že Ústavní soud už o sporu přemýšlí. Záleží také na tom, koho se budou chtít ptát. Lhůty v tomto typu řízení upravené nejsou,“ dodal Kysela. Ústavní právník Ondřej Preuss si nemyslí, že by souhlas s účastí Pavla na summitu OSN měl prezidenta od podání kompetenční žaloby odradit. „Za mě se tím nic nemění. Prezident tvrdí, že vláda mu nemůže bránit zastupovat stát na těchto akcích. Takže to, že vláda jednou rozhodla pozitivně, nic na jeho postoji změnit nemusí,“ dodal Preuss.
Česko na summitu NATO zastupoval prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil v minulosti vždy a Pavla jako bývalého předsedu Vojenského výboru NATO do Ankary táhnou i jeho výjimečné kontakty a postavení, summitu se jako hlava státu už účastnil třikrát. Expremiér Fiala reagoval: „Účast pana prezidenta se předjednala v dostatečném časovém předstihu na pravidelných jednáních prezidenta a premiéra, o účasti nebyla žádná zásadní debata, protože podle zvyklosti na tato jednání jezdí prezident, pokud mu to okolnosti umožňují.“ V minulé vládě však nefiguroval nenávistný „malý“ Macinka, takže problém nebyl.
Myslím si, že by bylo nejlepší, aby tuhle kauzu rozetnul Ústavní soud z důvodu případných budoucích sporů. Je velmi pravděpodobné, že soud dá za pravdu prezidentovi, protože vláda mu nemůže jako představiteli státu bránit v jeho zastupování. Podle Ústavy prezident zastupuje stát navenek a dál se tato skutečnost rozvíjí samostatnými body, které směřují k tomu, že například sjednává mezinárodní smlouvy, přijímá a jmenuje velvyslance a podobně a ten samotný bod, že prezident zastupuje, a to souvisí zejména s jeho samotnou účastí na jednáních v zahraničí. Mně z tohohle vyplývá, že podle ústavy nemusí prezident ani na souhlas vlády čekat. Mandát má přímo z ústavy. Problém patrně vznikl z důvodu vnitřních pravidel NATO, která směřují k tomu, že to je právě vláda, kdo hlásí členy delegace z nějakých praktických, bezpečnostních a dalších důvodů a tohle zřejmě nahrává Macinkovi, který toho využívá k tomu, že on rozhodne o účasti členů v delegaci.
