Článek
Je u nás ještě demokracie? Tejc řekl, že ÚS se dopustil překročení svých pravomocí, protože vydal předběžné opatření, které zařadilo prezidenta Petra Pavla do vládní delegace na summit NATO v Ankaře. Tento výrok by si mohl dovolit běžný člověk nikoliv ministr spravedlnosti. Ten by měl usilovat o posilování právního státu a místo toho zpochybňuje rozhodnutí ÚS, který je povolán k tomu, aby o podobných sporech rozhodoval, současně lidem sděluje, že mají nejen této instituci věřit pouze selektivně. Z toho vyplývá, že pokud by soud rozhodl ve prospěch vlády, bylo by to naprosto v pořádku a pokud ne, jde o instituci, která je zpolitizovaná, zvenčí ovlivňovaná a není v žádném případě nestranná. Soudní moc je jeden z pilířů demokracie a to by měl Tejc vědět. Tohle jeho jednání z pozice, kterou zastává, by mělo být na rezignaci z funkce. Místo, aby zbytku vlády vysvětlil Ústavu a ústavní pořádky, ještě ji zpochybňuje sám. Naivně jsem se domnívala, že na postu ministra spravedlnosti musí být excelentní právník. Tejc tak rozhodně nejedná.
Bývalá ministryně spravedlnosti Decroix řekla v pořadu K věci na CNN Prima NEWS, že rétorika jejího nástupce ji děsí. „Mě by na rozdíl od ministra spravedlnosti rozhodně nikdy nenapadlo napadat jednotlivé soudce a vylučovat je nebo napadat pro podjatost. Já zcela věřím Ústavnímu soudu a nezávislosti justice. Co mě děsí, je rétorika, kterou ministr Tejc dnes zaujímá,“ uvedla Decroix. To, že se ministr spravedlnosti takto vyjadřuje, přijde poslankyni nebezpečné. „Vláda se určitě musí cítit poškozená a hrozně naštvaná, protože vyhlásila prezidentu válku a prohrála. Prezident v zásadě postupoval na základě ústavy, na základě svého práva zastupovat stát navenek,“ řekla poslankyně. Decroix odvozuje Pavlovo právo na účast na summitech z ústavní zvyklosti, kterou považuje za pramen práva.
Vypadá to, jako by vláda brala Ústavní soud jako soupeře a ne rozhodčího. Vláda už opravdu rozkládá vše. Plete se do kompetencí Ústavního soudu, do nezávislosti ČNB, ohrožuje nezávislost médií či novými zákony nahrává Babišovi a v podstatě útočí na všechny strany a jen přikazuje. To jí ale nepřísluší. Tuhle šachovou partii bez vítěze rozjel Macinka svými výhrůžnými sms proti prezidentovi a nyní vláda, především Babiš hází nehorázně svoji vinu, že nedokázal za půl roku sjednat pořádek a válku přiživuje, na prezidenta.
Emeritní ústavní soudce Balík velmi trefně vyjádřil k nápadu vlády na vyloučení soudce Šámala z rozhodování o prezidentově kompetenční žalobě. Tento - řekněme tomu nápad - vlády pod taktovkou ministra spravedlnosti Tejce za ANO je podle bývalého ústavního soudce Stanislava Balíka nonsens. Spíše to vypadá na další kolečko ufňukaných pomstychtivých akcí s názvem „Nikdy Petru Pavlovi neodpustíme, že s námi jel na summit NATO.“ Je ostuda, kolik energie a času Babišova vláda věnuje vyřizování si účtů a léčení svého ega místo skutečné práce. Soudce podotkl, že Tejc se měl poradit se skutečnými právníky, než se vyjádřil k odvolání soudce Šámala, protože to je nesmysl.
Bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS) výstup ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce označila na síti X za „politický pamflet“ a vyzvala ho k rezignaci. „Vyjádření neodpovídá na právní otázky vznesené žalobou, jen celou kauzu balí do formalistických povídaček o překreslování systému. Vláda nejenže jednala ve zlém úmyslu, ale pokračuje v tom. Je mi z toho ouzko. Tahle republika od devadesátých let zažila hodně, ale takhle otevřenou demolici demokratického ústavního systému nikdy,“ napsala Decroix. Jiří Lobkowicz reagoval: „Vláda Andreje Babiše schválila návrh ministra Jeronýma Tejce na zamítnutí kompetenční žaloby prezidenta Petra Pavla a žádá odvolání soudce Pavla Šámala kvůli ‚soudnímu aktivismu‘. Důvod? Ústavní soud měl tu drzost nařídit vládě, aby prezidenta vzala na summit NATO do Ankary. Tejc k tomu ještě prezidenta označil za ‚symbol opozice‘. Tohle není spor o kompetence. Tohle je politická pomsta a nebezpečný útok na dělbu moci. V normální demokracii vláda nenařizuje odvolání soudce jen proto, že rozhodl proti ní. To je metoda autoritářů – nejprve zpochybnit, pak personálně vyčistit, nakonec ovládnout.“
