Článek
Možná to ještě není dno. Ministr zahraničí si parlament spletl s mateřskou školkou a na projevy ostatních reaguje koulením očí, nesouhlasným kroucením hlavou, mává rukou a dává najevo pohrdání vším, co ostatní říkají. Jeho pošklebky a chování na veřejnosti nesouzní s Macinkovou ministerskou pozicí. Spletl si sněmovnu se srazem Motoristů někde v pětkové hospodě a neví, jak se má chovat státník. Někdo by mu měl dát notičky pro desatero slušného chování ministra, no asi by stačilo desatero slušného člověka.
Z Motoristů se předvedl i ministr kultury Klempíř jako velmi hlučný mluvčí podivné ideologie tohoto uskupení. Bývalý spolupracovník STB a frontman hudební skupiny přistál na pozici ministra kultury jen náhodou, ministerstvo kultury není tolik pro ostatní lákavé. Sebevědomě prohlásil, že přichází vláda, která osvobodí Česko. Ano, vypadá to tak. Osvobození od slušnosti, tolerance, úcty k druhým, od demokracie, od nezávislosti médií, to už ale tato vláda činí od prvního dne svého jmenování. To předvedl svojí rétorikou Klempíř: „Dovolte mi, abych řekl pár věcí naplno, protože mluvit naplno, napřímo, my Motoristé máme v DNA. Tahle vláda má jeden společný cíl: vrátit Česko tam, kam patří. Mezi země, které si věří a které chrání své lidi a nestydí se za svou vlastní sílu. Je to vláda, která chce pracovat pro normální občany. Ne pro aktivisty, ne pro samozvané morální soudce, ale pro lidi, kteří každý den vstávají do práce a chtějí žít v zemi, která jim nehází klacky pod nohy.“ Jeho úterní projev byl o síle a atmosféře strachu. Tohle myslím do kultury vůbec nepatří. Ve svém nechutném projevu Klempíř pokračoval a vysvětloval, jak nová vláda osvobodí Česko ne od vnějších nepřátel, ale od atmosféry strachu, kterou tu za poslední roky vytvořili někteří politici. Nebyl to strach z Ruska, nebyl to strach z Číny, nebo z války, co svíral tuto zemi, byl to strach říci nahlas svůj názor. „Strach, že když nebudete opakovat to, co chce slyšet pár samozvaných elit, okamžitě z vás udělají zrádce, škůdce, kolaboranta nebo nepřítele státu, jak dobře ví můj kolega Filip.“ Asi jsem žila dosud v jiné zemi, než popisuje ministr kultury.
Teď prý budeme moci říkat, že Rusko je přátelská země, Ukrajinci jsou nacisté, speciální operace je naprosto v pořádku a spoustu dalších proruských dezinformací a konspirací, protože to je ta „svoboda slova“, která nám dosud byla zakazována. Podle Klempíře skončí éra falešných morálních majáků a vláda zatočí s údajnou falešnou morálkou. A jakou morálku tady chtějí zavést lidé, kteří žádnou morálku nemají? Vypadá to jako směřování k anarchii, už teď si ve vládě dělá každý, co chce a tváří se, že zastupuje stát. Nejvíc je slyšet Motoristy a SPD. Ani jedna „partička“ neví nic o politické kultuře či demokracii.
Babišova koaliční vláda se bude i dnes ucházet o důvěru, i když je jasné, že ji získá. Tento proces odhaluje nejen, jaká je vláda, ale i opozice. Projevuje se charakteristika těch, co nám mají vládnout a není to vůbec dobré zjištění. Opozice nechce vládu podpořit a nedivím se. Ale podpořit slabého Babiše by znamenalo vymazat tuhle vládu hrůzy, protože lepší už to nebude. Čtyři roky anarchie a naprosté nekompetence je dlouhá doba.
Své důvody, proč nepodpoří vládu, zveřejnili lidovci ve svém prohlášení. Na prvním místě je pro ně nečitelná zahraniční politika. Babišova vláda se točí kolem podpory Ukrajiny, která stále čelí ruské válečné agresi. Navíc je koaličním partnerem hnutí ANO i před volbami nepřiznaná koalice kolem SPD v čele s Tomiem Okamurou, který neváhá šířit ruskou propagandu. Citace z prohlášení: „Vláda je natolik pod vlivem proruských extremistů, že se ve svém programovém prohlášení ani jednou neodvážila zmínit slovo „Rusko“, přestože právě Rusko rozpoutalo v Evropě válku a provádí teroristické útoky dokonce na našem území, například ve Vrběticích.“
K vládě se vyjádřil veřejně i lidovecký poslanec Jan Bartošek: „Babišova koalice je vláda národní ostudy. Půdorys této koalice, jejíž součástí je SPD, představuje bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Pokud SPD opakovaně hlásá, že je pro vystoupení z NATO a EU, ohrožuje naši bezpečnost i ekonomickou prosperitu. Poškozuje nás to také u našich partnerů, poněvadž se stáváme nedůvěryhodnými. Vzájemné důvěra je naprosto klíčová a Česko je teď pro spojence nepředvídatelné.“
Všechna tato tvrzení lze rozhodně akceptovat, ale Babišovu vládu to bohužel neusměrní.
