Článek
Je to standardní označení příčin podobných nehod, vyšetřování pokračuje a viník zatím nebyl určen. Podle zaměstnance Ministerstva životního prostředí, podporovatele Motoristů Františka Kubáska, se však tato příčina nehody nevztahuje k Filipovi Turkovi, ale k jízdě sanitního vozu, s nímž poslanec kolidoval. „V rozpisu té nehody nikdy nesvítí, kdo byl viníkem nehody. V tomto případě je podle Policie České republiky příčinou bezohledná, agresivní a neohleduplná jízda. Všichni progresivisté to nyní připisují Filipu Turkovi,“ vysvětluje amatérský novinář Kubásek sebevědomě na sociálních sítích. Další, který rozumí všemu a všechno ví. Více mě zaujala kolonka o nejvyšším dosaženém vzdělání řidiče Mercedesu, tedy Turka, kde je uvedena pouze střední škola. Ve svém oficiálním životopise Turek tvrdí, že v červnu roku 2025 úspěšně dokončil magisterské studium na University College Prague. Na tuto nesrovnalost upozornil na svém profilu na síti X zakladatel neziskové organizace Hlídač státu Michal Bláha. Turek však coby europoslanec (v roce 2025) získal titul Mgr. na privátní vysoké škole a jako téma diplomové práci si zvolil americký intervencionismus a Václav Klaus.
Macinka si opět neodpustil reakci na prezidentovo vyjádření před velvyslanci a vzkázal mu, že pokud chce vážně hledat shodu s kabinetem Andreje Babiše, měl by nejprve stáhnout kompetenční žalobu podanou kvůli sporu o účast na summitu NATO. Macinka se opět zapomněl zamyslet a přemýšlet. Prezident nepodal přece žalobu jen kvůli Ankaře, ale kvůli svým pravomocem, které jsou utlačovány. Kdyby Macinka přemýšlel, pochopil by, že prezident nemůže žalobu stáhnout už kvůli dalším rozhodováním vlády ve vztahu k němu.
Macinka reagoval především na vyjádření Pavla: „Budu se snažit, abychom domácí rozdíly v pohledu na bezpečnostní i další otázky uměli překonávat. Abychom se scházeli, jednali, hledali kompromis. V zájmu celé země.“ Macinkova reakce: „Česká republika dvojí zahraniční politiku nemá. Má jen jednu – tu, kterou určuje vláda.“ A přidal podmínku. „Pokud by to Petr Pavel myslel vážně, očekával bych, že nejprve stáhne ústavní žalobu, kterou na vládu podal,“ řekl Macinka.
Podle politologa Josefa Mlejnka z FSV UK je pro Pavla logické počkat na rozhodnutí Ústavního soudu, protože právě to může definitivně určit hranice mezi pravomocemi vlády a prezidenta v podobných situacích. „A pokud se soud přikloní k Pavlovi, tak ho jeho interpretace fakticky posílí. Vláda pak nebude mít možnost ho ze své vůle vyřadit z nějakého summitu, na který by chtěl jet. Když teď vyjde vstříc Macinkovi a stáhne žalobu, tak ho mají v hrsti. Kdykoliv se pak může zopakovat situace, kdy vláda řekne, že na nějaký summit nebo cestu nepojede. A když prezident znovu pohrozí Ústavním soudem, mohou mu říct: To už jste jednou udělal a pak jste žalobu stáhl,“ uvedl. Je to logické uvažování a konečné rozhodnutí o samotných kompetencích ale zatím nepadlo a soud má pokračovat až v září.
Prezident již několikrát vyzýval k obnovení společných schůzek a ke spolupráci, což Babiš odmítl důrazně: „Proč bych se měl na něčem koordinovat, my máme svoji politiku, máme programové prohlášení vlády, nechci být součástí jeho kampaně“. Tady je vidět odlišný přístup. Prezident nabízí schůzky, kompromis a snahu navenek působit jednotně. Macinka si klade podmínku, aby Pavel nejprve ustoupil ve sporu, který se týká přímo jeho ústavních kompetencí. Viníkem současné situace je však v první řadě Macinka a Babiš, prezident neměl jinou možnost než podat žalobu a Hrad na tuto možnost dlouho předem upozorňoval.
Je také paradox, že sama vláda ve svém červencovém vyjádření k Ústavnímu soudu uvedla, že kdyby prezident chtěl žalobu stáhnout, soud by mu to podle kabinetu neměl umožnit a měl by v řízení pokračovat a argumentovala principem právní jistoty. A najednou obrat a výzva ke stažení žaloby. Macinkova nynější výzva může mít svůj politický význam, jak se domnívá Mlejnek. „Obecně se předpokládá, že Ústavní soud spíš podpoří prezidenta. Takže pokud Macinka takhle vyzývá Pavla, aby žalobu stáhl, může to znamenat, že má obavu, že soud rozhodne z jeho pohledu v neprospěch vlády“. V to pravděpodobně doufá většina společnosti vzhledem k porušování Ústavy vládou.
Mezitím se Macinka opět zachoval jako žáček základní školy. Sněmovna by měla být důstojným místem vzhledem ke schvalování zákonů a důležitému rozhodování o státu nikoliv místem úšklebků, posunků, posměšných grimas, které mají jediný cíl, ponížit někoho jiného, a to ministr zahraničí rozhodně umí. V jeho neuctivém a nedůstojném chování jej nezastaví žádná kritika a ani výsměch jemu samému. Během chvíle se z debaty o rozpočtové politice stala fraška, druhořadá komedie, které se smáli Macinka, Babiš a místo důležité debaty o zásadním tématu nastal výsměch v podobě infantilních úšklebků. Macinkův styl je už pověstný a místo nějakého odporu už je jen znát, že to nikoho nepřekvapí a rozhodně by měla nastat proti tomuto nechutnému stylu nějaká výrazná reakce nebo protest například v podobě odchodu poslanců do doby, než se ten šašek uklidní.
Žádný protest ve Sněmovně však nikdy neproběhl a co to vysílá směrem k veřejnosti si nechci ani představovat. Pozdní kritika od opozice už nic zásadního nepřinese a Macinka má vlastně svolení pokračovat dál a ubírat vážnost celému prostoru, ve kterém sám sedí. Poslanec STAN Matěj Hlavatý v pořadu 360° pro CNN Prima NEWS řekl, že si ve Sněmovně někdy připadá jako na základní škole, kde děti dělají na řečníka obličeje a vyplazují jazýčky. A pak z toho vychází, že pro poslance je evidentně politika jen hra, kterou není nutné brát vážně bez ohledu, že na tom záleží budoucnost nás všech.
