Článek
Všichni v EU ale vědí, o co tady jde, i když Babiš se tváří, že bojuje za český národ. Formální převod Agrofertu do svěřenského fondu na Babišově střetu zájmů nic nezměnil, to je v Bruselu dávno známá věc – a to nedávno potvrdili i samotní evropští úředníci. Když pak takový politik neúnavně hájí peníze pro sektor, ze kterého jeho holding přímo profituje, jeho argumenty ztrácejí jakoukoliv váhu a česká pozice u stolu slábne. Pravděpodobně nás toto jeho sobecké chování dožene a jen Babiš si myslí, že nikdo nepochopil, za co skutečně bojuje. No, národní zájem to není.
Evropská komise již několikrát vyslala Česku vzkaz, že vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše pomocí svěřenského fondu nepovažuje za dostatečné. Z pohledu hnutí ANO jde možná jen o „nějaký dopis“ a neuzavřenou úřední korespondenci a mám dojem, že i z pohledu vládní koalice, která problém úplně zasklila. Uvědomují si, co vůbec v EU Babiš prosazuje a jak prosazuje národní zájem? Důsledek přesně pojmenovala europoslankyně Danuše Nerudová (STAN): „Premiér je podle dopisu Evropské komise zřejmě ve střetu zájmů, čili jeho slovo ohledně zemědělských dotací při vyjednávání zcela jistě nebude bráno tak vážně a nebude mít tak velkou váhu.“ Ještě horší než ztráta vyjednávacího kreditu je ale samotný směr, kterým nás tato zatvrzelost táhne. Argumentace Pokorné Jermanové, že zemědělství není třeba více zdůvodňovat, protože „všichni přece potřebujeme jíst“, působí v debatě o ekonomické budoucnosti Evropy směšně. To je opravdu nízká úroveň uvažování. „Česká ekonomika nestojí jen na zemědělství, obsahuje další sektory průmyslu, které potřebují pomoci. Není možné ve vyjednávání celý rozpočet scvrkávat pouze na zemědělské dotace,“ oponuje Nerudová. Většina našich regionů už překročila 85 procent průměru HDP Unie na hlavu. „Což znamená, že velmi brzo, možná už za dva roky, nedosáhneme na určité kohezní programy,“ varuje Nerudová. Penězovod tradičních dotací pro nás zkrátka brzy vyschne, ať se u toho budeme vztekat sebevíc. Tak daleko do budoucnosti myšlení koalice však nedosáhne, natož Babišovo.
Nejsem ekonom a ani zemědělec, ale tady stačí zdravý selský rozum, který tedy obecně někam mizí, aby člověk pochopil, že upřednostňovat zemědělství nad jiné obory přinese Česku pravděpodobně zaostalost v Evropě. Budoucnost leží v novém fondu konkurenceschopnosti, na který se podle Nerudové musíme extrémně koncentrovat. Tam jsou připravené peníze pro státy, které už na kohezi nedosáhnou – miliardy na vědu, výzkum, obranný průmysl nebo malé a střední inovativní firmy. To jsou přesně ty investice, které mají Česko vytáhnout z pasti montovny a posunout ho k ekonomice s vysokou přidanou hodnotou. „Všichni vědí, že jeho silný postoj k zemědělským dotacím a to, že namísto prosazování více peněz do fondu konkurenceschopnosti i pro ostatní sektory průmyslu, nejenom pro zemědělství, je ovlivněn tím, že je v potenciálním střetu zájmů ohledně vlastnictví holdingu Agrofert,“ shrnuje podstatu problému v Bruselu Nerudová. Babiš se však soustřeďuje jen na vyjednávání na zachování dosavadního systému zemědělských a kohezních dotací, riskuje, že Česku uniknou příležitosti, které mohou rozhodnout o jeho ekonomické budoucnosti. Je dost smutné, že se tím nezabývá a neupozorňuje na problém, který nám připravuje Babiš, nikdo z vládní koalice. To je opět důkazem amaterismu a diletantství současného vládnutí.
V Evropské unii se bojuje o peníze a šest bohatých zemí chce snížit výdaje o stovky miliard eur, dávají do rozpočtu nejvíc a ušetřit se má hlavně na zemědělské politice. To je v zájmu i Česka, ale ne už Babiše, který bojuje za dotace pro Agrofert a to už je samo o sobě důkazem jeho neustálého střetu zájmů. Jinak by přece dal přednost logicky zájmu národnímu. V Bruselu je tedy okolo rozpočtu na roky 2028 - 2034 rozpor mezi zeměmi, kteří Unii živí a těmi, kteří získávají ze společného měšce více, než do něj odvedou a my patříme k těm druhým. Tedy zatím, protože právě během nového programovacího období se máme dostat do klubu čistých plátců. Předseda české vlády by se v této chvíli měl přidat k Německu, Nizozemsku, Švédsku, Dánsku, Rakousku a Finsku, které hrozí vetem, pokud nebude po jejich. Dohromady tyto státy přinášejí EU 40 procent příjmů a brzy k nim budeme patřit a mělo by nám tedy také záležet na šetření a ne rozhazování.
Je však pochopitelné, že vlastnictví velkého agroholdingu, který je závislý na penězích z Bruselu, premiéra svazuje a brání mu jednat nezávisle a ve prospěch vlastních občanů. Zemědělství ovšem Babiš považuje na rozdíl od ostatních zemí za důležitější než obranu proti ruské hrozbě či zvyšování konkurenceschopnosti firem. Jeho vlastní zájem jej vede k jednání proti zájmu země a proti jeho neustále zdůrazňovanému heslu „vše pro naše lidi“.
