Článek
Parlament doporučil Evropské komisi navržení legislativy, která zavede jednotnou definici znásilnění na úrovni celé Unie, založenou na postoji „jedině ano znamená ano“. Europoslanci za TOP 09 se vyslovili pro, z ODS se dva zdrželi, Saša Vondra se postavil proti, lidovec Tomáš Zdechovský se zdržel, Pirátka Markéta Gregorová pro, za hnutí ANO se šest zdrželo, jedna chyběla, za SPD byl Ivan David proti, za Přísahu se jeden zdržel a Nikola Bartůšek byla pro, Starostové pro, Kateřina Konečná a Ondřej Dostál ze Stačilo! se zdrželi. Jak hlasovali čeští europoslanci, zveřejnil web Forum 24.
Definice znásilnění v zemích EU se silně liší, ale znásilnění je všude stejně děsivé. V Česku platí nová definice znásilnění a od 1. ledna 2025 se uplatňuje pravidlo „ne znamená ne“. Za znásilnění se tak nově považuje jakýkoliv pohlavní styk bez souhlasu. Europarlament požaduje jasnou definici. Platný souhlas musí být svobodný, informovaný a jednoznačný a lze jej kdykoli odvolat. A mlčení, absence verbálního nebo fyzického odporu ani předchozí vztah s pachatelem nemohou být vykládány jako souhlas. Přístup europarlamentu myslí více na oběť a do návrhu zahrnuje zajištění okamžité lékařské péče, sexuálního a reprodukčního zdraví, přístupu k bezpečnému a legálnímu potratu, přístupu k péči o trauma, psychologické podpoře a právní pomoci. Podle EP mají země EU definici znásilnění uvést do souladu s nejnovějšími mezinárodními normami včetně Istanbulské úmluvy, kterou EU ratifikovala v roce 2023. Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí Česko sice v květnu 2016 podepsalo, dodnes ji však neratifikovalo. Boj o definici znásilnění je bojem mezi obětí a násilníkem. Buď nám záleží více na oběti, a to by tedy rozhodně mělo, nebo na násilníkovi.
U nás je postaven trestný čin znásilnění na tom, že nesouhlas musí absurdně dokazovat oběť a definice stojí na principu „ne znamená ne“, tedy na principu nesouhlasu, nikoli souhlasu. Místo aby byl hlavní dopad především na násilníkovi, dokazování přebírá oběť. Mužům, kteří jsou většinou těmi znásilňujícími, se tak ulevuje. Extrémně se zatěžuje oběť. Naproti tomu „jedině ano znamená ano“ musí podezřelý ze znásilnění prokazovat, že dostal souhlas. Váha se přenáší také na něj, oběti se odlehčuje. Policie prokazuje: pachatel věděl, že znásilňuje. Což je rozhodně spravedlivější přístup. Odmítání definice založené na „jedině ano znamená ano“ snižuje význam žen a zlehčuje jejich utrpení.
Překvapilo mě hlasování či spíše nehlasování našich europoslankyň. Jistě většina z nás to naštěstí neprožila, ale neprožili jsme pravděpodobně ani jiné zločiny jako hrubé násilí na dětech či ženách, přesto jsme schopné s nimi soucítit a jsme připraveny jim případně pomoct. Nebo snad ne?
Zdroje:
