Článek
Základní strategický dokument vlády pro kulturu přitom nenavazuje na stejnojmennou koncepci, která byla schválena už loni v říjnu. Ta ještě za předchozí vlády vznikala za přispění stovek expertů z oblasti kultury. Státní kulturní politiku pro roky 2026 až 2030 schválila vláda 8. října 2025 a na jejím vzniku se podílelo ministerstvo kultury, Národní institut pro kulturu i experti a expertky z celého kulturního a kreativního sektoru. „Nový dokument důsledně vychází z programového prohlášení současné vlády a převádí jeho závazky do konkrétních cílů a opatření. Nechtěli jsme totiž pouze formálně převzít materiál předchozí vlády a následně do něj dodatečně promítat naše priority,“ vysvětluje Klempíř pro Český rozhlas Vltava. Další dokument, který vzniká bez pozornosti expertů o prázdninách a jeho vznik překrývají všechny nehorázné kauzy vlády.
Překvapil například Víta Richtera, výkonného tajemníka Svazu knihovníků a informačních pracovníků České republiky. Podle něj vznik nového dokumentu porušuje, co bylo řečeno v prosinci minulého roku na Ústřední knihovnické radě ČR. „Na konci roku jsme měli setkání Ústřední knihovnické rady za přítomnosti pana ministra. Tam jsme se ptali, jak bude rozpracována Státní kulturní politika, která byla schválena v loňském roce. Bylo tam konstatováno, že bude připraven podrobný dokument implementace a že na tom budeme participovat,“ popisuje Richter. „Od té doby bylo ticho po pěšině a teď tady najednou vidíme zcela nový dokument. Taky nás zaskočilo, že jsme vůbec nebyli osloveni v souvislosti s jeho přípravou. Druhá věc je, že jsme se o tom, že k němu běží připomínkové řízení, dozvěděli čistě náhodou, když se to objevilo na serveru Hospodářské komory,“ podivuje se.
V nové Státní kulturní politice chybí některé body a vzdělávání střídá ekonomika. „Knihovny jsou tam často zmiňovány v kontextu paměťových institucí, ale my bychom více akcentovali knihovny jako vzdělávací, komunitní a kulturní centra, jako součást systému neformálního vzdělávání,“ podotýká Richter.
Do schválené verze Státní kulturní politiky byly zapojeny stovky odborníků a odbornic z celého sektoru v rámci diskusních panelů i závěrečného kulatého stolu se zástupci z osmi krajů a mezi nimi i vedoucí organizace Nová síť, která podporuje živou kulturu, divadlo a tanec v českých regionech Adriana Světlíková. „Důležité je, aby byly důvěryhodné i samotné procesy, jak takové dokumenty vznikají. Ještě před několika měsíci při jednání s ministerstvem kultury a jmenovitě i s panem náměstkem Bubeníčkem zazněl dotaz, jestli se náhodou nepřipravuje nová Státní kulturní politika. Ujišťoval, že o ničem takovém neví,“ upozorňuje Světlíková. „O to je teď pro mě větší překvapení, když se najednou objeví nový strategický dokument a na jeho připomínkování máme jenom čtyři pracovní dny, což je naprosto nestandardní. Původní strategie více zdůrazňovala kulturu jako součást demokracie, kritického myšlení, odolnosti společnosti nebo kvality života,“ říká Světlíková. Nový dokument podle ní, který vznikl z pera tiskové mluvčí ministerstva kultury Barbory Šťastné, více staví na ekonomickém přínosu kultury a kreativních průmyslech. „Současně ustupují do pozadí některá témata, která mají přímý dopad na život lidí. Například propojování kultury se vzděláváním, které je naprosto klíčové. Chybí zde sociální oblast, rozvoj regionů a také systematická práce s publikem – jak vůbec přivádět ke kultuře nové generace a lidi, kteří si k ní teprve hledají cestu,“ popisuje Světlíková.
Nový dokument měl být o dlouhodobé politice státu, nyní je připraven podle programového prohlášení aktuální vlády a vzniká jen pro její volební období. Na novém dokumentu pracovala interní odborná rada složena výhradně z úředníků ministerstva bez nějaké participace odborníků, kteří by novou verzi pravděpodobně rozmetali haldou připomínek. Vzhledem k harmonogramu přípravy a období letních prázdnin nebylo podle Klempíře možné před předložením návrhu uskutečnit jednání se všemi partnery kulturního sektoru. Ale proč ten spěch? Proč tedy nebyla debata přesunuta na září? Vypadá to jen jako výmluva. Trend dnešní vlády je rozhodovat vše potichu a hlavně o nás a bez nás.
