Článek
Chlubí se tím, že nepracují nebo naopak platí firmám za předstírání, že u nich pracují. Je paradox, že nikdo nechce pracovat bez platu, natož aby za to musel ještě platit.
Trend fiktivních kanceláří se objevuje ve velkých městech po celé Číně a kanceláře vypadají jako plně funkční, jsou vybaveny počítači, přístupem k internetu, zasedacími místnostmi a čajovnami. Počítače účastníci používají k hledání práce či k rozmýšlení o rozjezdu vlastního podnikání a je to lepší než sedět doma. „Je to, jako bychom pracovali společně jako skupina,“ řekl BBC třicetiletý Šuej Čou, jenž působil v oblasti potravinářství, jeho podnik ale loni zkrachoval. Letos v dubnu začal platit v přepočtu asi 88 korun denně za to, že může být spolu s dalšími pěti „kolegy“ ve falešné kanceláři provozované firmou Pretend to Work v čínském městě Tung-kuan. Absolventka vysoké školy si zaplatila místo v šanghajské firmě nabízející možnost předstírání práce, kde následně psala internetové romány, aby si alespoň trochu přivydělala.
Čínská generace Z má problém s hledáním zaměstnání dlouhodobě a nový trend krysích lidí je tichým protestem, kteří reagují na současnou situaci, na syndrom vyhoření, deziluzi a trh práce, který se mnohým po ukončení studia zdá spíše trestající než lákavý.
Za fenoménem „krysích lidí“ stojí několik důvodů. Zaprvé, čínská pracovní kultura je často založena na hierarchii a poslušnosti. Mladí zaměstnanci, kteří nastupují do firem, jsou pod tlakem, aby se ukázali jako pracovití, i když reálné úkoly chybí. Zadruhé, mnoho společností si udržuje přebytečné zaměstnance, aby vytvořily dojem stability a růstu, což vede k situacím, kdy lidé doslova nemají co dělat.
Krysí lidé jsou téměř společenstvím, které má svůj vlastní společenský ekosystém, kódovou řeč, slang, vtipy, vlastní hrdiny a hrdinky a rozhodně nejsou hnutím spodních společenských tříd. Svým protestem nepracovat reagují na dlouhou pracovní dobu a vysoké nároky na výkon zaměstnanců, kterými se právě Čína vyznačuje.
Mladí lidé, kteří se k tomuto trendu hlásí, často žijí v malých, tmavších a úsporných prostorech, někdy i v podzemí či pokojích bez oken. Podmínky připomínají nory, a proto se pro ně začalo používat označení krysí. Krysa je totiž odjakživa spojována s přizpůsobivostí, schopností přežít i v těžkých podmínkách a se schopností obejít se s minimem prostředků. Mladí lidé v tom vidí inspiraci a protest proti konzumnímu způsobu života a odmítají honbu za velkými byty, luxusem a prestiží. Volí jednoduchost, skromnost a jistou dávku svobody od očekávání společnosti. Není však jasné, jestli to tak skutečně je. Jiné zdroje a odborníci krysí stoupence popisují jako naivní jedince v těžké deziluzi. Fenomén tak není popisován přímo jako lenost, ale ve společnosti je tak vnímán a s pochopením se bojkot proti konzumnímu životu nesetkává.
Jak je možné ale žít bez finančních prostředků, bez práce a nějaké jistoty? Je třeba si uvědomit, že krysí lidé, kteří se hojně objevují na sociálních sítí, spoléhají na rodiče, na kterých parazitují. Nevím, co má tento způsob života přinést do budoucnosti a jaký je jeho cíl. Jen stěží si mohu představit, co jiného a dalšího kromě osobních profitů pro krysí lidi může přinést.
