Článek
Organizace Globses a Mezinárodní centrum boje proti terorismu zveřejnilo, že se podle analýzy jedná o fyzické útoky, například žhářství. Kybernetické a informační operace nejsou do statistik zahrnuty. Pět útoků z toho bylo provedeno v Česku.
Všechny cesty vedou do Moskvy, přesto Rusko jakákoliv obvinění či vinu za sabotáže odmítá. No vzhledem k tomu, že Rusko považuje válku proti Ukrajině za spravedlivou, není to překvapivý přístup. Moskva přesunula po vyhoštění stovek agentů z Evropy pozornost na věznice, organizovaný zločin a zranitelné komunity, které jde snadněji ovládat. Minimálně 131 pachatelů bylo zapojeno do operací a z toho 35 z nich mělo kriminální minulost, jejichž cílem bylo útočit na kritickou infrastrukturu, žhářství a atentáty a většina útoků byla namířená proti Polsku a Francii.
Případů žhářství bylo 34 a třetina z toho se stala v Polsku zřejmě z důvodu největší podpory Ukrajiny. Je třeba připomenout například zničení největšího obchodního centra ve Varšavě, naopak se povedlo zmařit pokusy o vykolejení vlaků, které vezli vojenskou pomoc na Ukrajinu.
Vandalismus je na druhém místě mezi typy útoků a bylo jich 27. Patří sem snahy o narušení veřejného pořádku, což se projevovalo například výhrůžkami českým školám a výhrůžky byly také na Slovensku či v Estonsku.
V analýze se objevuje i pět atentátů či fyzických napadení, které se většinou týkaly ruských disidentů v zahraničí. Zavražděn byl například Maxim Kuzminov, ruský pilot, který i s vrtulníkem Mi-8AMTŠ přeběhl na Ukrajinu. Poté se přestěhoval do Španělska, kde byl zavražděn pravděpodobně najatými vrahy. Autoři analýzy připomínají také případ Leonida Volkova, blízkého poradce zesnulého lídra ruské opozice Alexeje Navalného. Volkova u jeho domu v litevském Vilniusu kladivem napadl neznámý útočník, zlomil mu levou ruku a pohmoždil levou nohu. Analýza se zmiňuje, že jednotlivé útoky páchají muži ve věku od 20 do 40 let a hlavní motivací je pro ně samozřejmě finanční odměna.
Je s podivem, že pořád je hodně lidí, kteří nevěří, že Rusko ohrožuje nejen vnější, ale i vnitřní bezpečnost zemí Evropy a zvýšení rozpočtu na obranu je pořád prý zbytečné. Co se tedy ještě musí stát, aby to zbytečné nebylo? Rusko nemůže vnější útoky, které se neustále stupňují, jen tak popřít, vnitřní útoky jsou neviditelné a svou vinu tedy může odmítat. Často vyjadřuje znepokojení na rostoucími obrannými výdaji evropských zemí a evropskou politiku viní z agresivity právě v době, kdy samo Rusko zbrojí velmi vehementně a útočí na ukrajinská města.
„Snaha o militarizaci evropského prostoru je zřejmá. Jsou nejen odhodláni společně vyrábět zbraně, ale dohodli se také na společných nákupech, skladování, přepravě a správě zásob surovin, které jsou pro obranný sektor klíčové,“ prohlásil exministr obrany a tajemník ruské rady bezpečnosti Sergej Šojgu.
Moskva neustále přehrává svou vlastní vinu na ostatní, což není překvapivé a už je tento postoj historicky znám. Přesto v Česku pořád hodně lidí fandí Rusku a popírá skutečné nebezpečí, které nám všem hrozí.
Tento postoj je obzvlášť nebezpečný v době voleb, které zítra začínají a velká část společnosti v čele s populisty uvažuje o obrácení země na východ. A všechny rozbory a varování jsou, myslím, zbytečná, a jen těžko změní něčí nebezpečné názory na směřování naší společnosti. Tak zítra jdu volit a jako při každých volbách budu kroužkovat. Letos se mi to zdá možná důležitější než jindy.
