Článek
Téměř každý den na mě vyskakují články (také nevyžádané, proto je nečtu), které se vesměs zaměřují na kritiku a poté na rady týkající se oblékání, co rozhodně nenosit a co naopak nosit, co nám v určitém věku sluší a nesluší, co si dát či nedat do bytu, jak vychovávat děti, jak se chovat k prodavačům apod. Zaráží mě, že si někdo myslí, že nevyžádané rady jsou pro lidi přínosem či dokonce, že na ně čekají. Pokud potřebuji radu, řeknu si o ni.
Je zajímavé, že co se týká oblečení, jsou rady zaměřeny většinou na ženy starší 50 let, které se prý oblékají nevhodně. Za prvé je každého věc, jak se obléká a v čem se dobře cítí, a navíc kritiku a radu ti, kterých se to třeba i týká, si stejně nepřečtou. A proč by také měli. Je snad nějaká norma na to, jak se vhodně oblékat? A kdo ji určuje či posuzuje? Proč mají někteří lidé dojem, že mohou být arbitři v oblékání či vůbec v návodu na život?
Nemyslím tím sledování módních trendů, kde někteří hledají inspiraci, co nosit. Ale kritika typu „tohle už dávno vyšlo z módy“ či „tohle se už nenosí“ jistě není žádoucí. Pokud se člověk cítí dobře v něčem, co už není poslední móda, je jen na jeho rozhodnutí, co si oblékne. Navíc ani módní trend vám nezaručí, že budete vypadat dobře a hlavně, že se budete dobře cítit. A zda se člověk v oblečení cítí dobře, souzní s ním, je vidět na první pohled. Já si vždycky říkám, že pokud je to už poslední móda, nemusím ji fakt mít. Dnes je na ulicích vidět oblečení různorodé, a pokud nějak nevzbuzujeme pozdvižení či neporušujeme snad morálku, je to v pořádku, většinou nám to i sluší a rozdílné názory či pohledy do života patří.
ilustrační foto
Pokud odhlédneme od celkem nedůležitého tématu jako oblečení, nevyžádané rady se objevují i v oblastech, kde mohou ublížit. Často jsou na tapetě lidé s nadváhou a myslet si, že snad mají nedostatek informací a čekají je od nás, je scestné. Tlustí lidé vědí, že jsou tlustí a ničemu nepomůže, když budeme kritizovat jejich těla a ponižovat je i dobře míněnými radami. Nikdo si nezvolí tento svůj úděl dobrovolně, aby se vystavoval šikaně a myslet si, že tlustý člověk nemá žádné informace o hubnutí a potřebuje je od nás, je neskutečně povýšené a arogantní. Nakonec jako všechny nevyžádané rady. Jen u tloušťky je kritika víc zraňující.
Není třeba dělat osvětu a myslet si, že to tlustým lidem otevře oči a že jim snad fatshaming prospívá. Je to právě naopak, stigmatizace nikoho k hubnutí nemotivuje. Tlustí lidé sami nejlíp vědí, jak jejich tělo vypadá a přijmout je takové, jací jsou, je nejlepší přístup. Navíc není naším úkolem dávat jim nevyžádanou zpětnou vazbu. Stačí se k nim chovat úplně normálně, a navíc o hubnutí toho vědí pravděpodobně víc než ostatní.
Dnes se neustále všichni zaštiťujeme svobodou, tak proč ji v některém směru popíráme. Mám právo mít tělo, jaké mám a mám právo se svobodně obléknout, jak já chci. Tady rozhodně platí rčení: žij a nech žít.
Zdá se mi, že článků, které mají už v titulku nevyžádanou radu, nyní přibývá, a to mě přimělo k této reakci, která pravděpodobně nezmění vůbec nic. Jen jsem se vypsala z toho, co mi vadí.
_______
Výraz fatshaming volně přeloženo znamená nesnášenlivost vůči lidem s nadváhou nebo jedincům, kteří nesplňují stereotypní ideál krásy.
