Článek
Obhajuje změnu financování médií veřejné služby na severském příkladu a tvrdí, že se v severských zemích média veřejné služby platí ze státního rozpočtu. Jak Finové rušili koncesionářské poplatky, o tom letos v červnu hovořila na konferenci Digimedia 2026 v sídle ČT generální ředitelka obou médií Marit af Björkesten. „Dlouho se u nás hovořilo o ideálním ‚skandinávském modelu‘ financování veřejnoprávních médií. Žádný takový jednotný systém ale neexistuje, každá skandinávská země to řeší trochu jinak. Finsko je v tomto ohledu zajímavým příkladem, kterým bychom se mohli inspirovat,“ vysvětluje zařazení debaty o financování médií veřejné služby hlavní organizátor konference a prezident Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace (AČRA-MK) Pavel Brabec. V roce 2012 Finsko zavedlo současný model financování, který je postavený na speciální dani placené všemi daňovými poplatníky. Tato daň ale není součástí státního rozpočtu, nýbrž zvláštního fondu, z něhož pak YLE čerpá prostředky na pokrytí svých výdajů. Babiš se tedy mohl zabývat ověřením financování médií přímo u zdroje.
„Finové i Švédi mají přímou daň, přes kterou financují média veřejné služby. Peníze vybírají přímo od obyvatel. Jsou přímo vázané pouze na financování médií veřejné služby a jdou tedy mimo státní rozpočet,“ popsal pro Novinky mediální expert Filip Rožánek a uvedl Babišův nepravdivý výrok na pravou míru. Podobně reagovala i Alice Němcová Tejkalová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy: „Není to pravda, protože se tam média financují z přímé daně. Prostředky nejdou do státního rozpočtu, kde by se nějak rozdělovaly, ale jdou přímo médiím veřejné služby.“ „Nejsou to položky, o které by se média ve státním rozpočtu přetahovala s jinými kapitolami. Jsou to skutečně peníze, které jsou vázané na tento účel a na nic jiného použít nejdou,“ vysvětlil Rožánek rozdíl oproti běžnému financování ze státní kasy. Vedle systému ve Švédsku a Finsku existují v Evropě další dva typy financování. Přibližně polovina zemí peníze přiděluje různými mechanismy z rozpočtu. Obdobně rozšířené jsou mediální poplatky.
Ve Švédsku vybrané prostředky vůbec nevstupují do státní kasy a putují rovnou do speciálního fondu, odkud jsou následně financována veřejnoprávní média. Ve Finsku peníze přes rozpočet formálně protečou, ale následně míří do specializovaného fondu a není možné je použít na jiný účel než financování médií. Každoroční vyplacená výše rozpočtu médií se určuje podle indexu životních nákladů a mezd a platů.
Podle odborníků samotné převedení médií pod rozpočet nemusí znamenat problém. Systém ale musí být dobře nastavený a zásadní je především zajištění nezávislosti médií a průhledné financování. Babiš obchází názory odborníků a naprosto ignoruje experty, které měl nejdříve přizvat k debatě a teprve potom řešit změnu financování. Měl se i obrátit na odborníky před svým aktuálním prohlášením či aspoň trochu si téma financování veřejnoprávních médií v severských zemí nastudovat. To on ale zásadně nedělá a pak šíří nepravdivé výroky. I přes Babišovo tvrzení směřuje návrh právě k omezení nezávislosti médií ovlivňováním politiků. Změnu Babiš ani pořádně nevysvětlil, ohání se volebním slibem a vládním prohlášením, to mi ale nepřijde jako zásadní důvod pro změnu financování a ani neustálé vyhlašování ušetření peněz nám poplatníkům, což je při opravdu nízkých poplatcích za televizi 150 Kč a 50 Kč za rozhlas opravdu nepodstatné. Stačí si uvědomit, co lze v současnosti za tento obnos nakoupit a hned se tento důvod stává opravdu směšný. Proč ale nevadí neplnění dalších mnohem důležitějších slibů?
