Článek
Aspoň tak si já vysvětluju vyjádření uznávaného dětského psychologa Milana Studničky ke sbírce Dárek pro Putina, který používá stejnou rétoriku na toto téma stejně jako Miroslav Ševčík a Jindřich Rajchl (zmínila jsem se o výrocích v článku Rajchl a Majerová požadují po Okamurovi funkce - Médium.cz). U těch dvou mě kritika podporovatelů sbírky na pomoc Ukrajině nepřekvapila, ale že se zařadí k této skupině psycholog, je přinejmenším překvapivé.
Psycholog napsal na facebook velmi emotivní příspěvek, který podsouvá dárcům sbírky motiv, který nikdy nevyjádřili a neexistuje. Stačilo by použít selský rozum a zamyslet se nad slovy, kterými zaměňuje agresora za oběť: „„Někteří z mých facebookových přátel (bývalých) se pyšní tím, že finančně podpořili raketu. Oni se radují, že budou trpět maminky, děti, tátové, studenti v Moskvě nebo Petrohradu, kteří s válkou nemají nic společného. Prostě se jen někde narodili a žijí…“ Dodal také, že kohokoli, kdo by obhajoval financování rakety, „okamžitě smaže ze svých přátel“. Ve svém příspěvku cituje Sokrata, který už ve starém Řecku varoval před nevědomostí a říkal, že největší zlo nevědomosti spočívá právě v tom, že si hlupák neuvědomuje, že je hlupák… Tento citát sedí jak ulitý právě na pana doktora, i když záměr měl on sám jiný.
Jeho vyjádření naprosto ignoruje fakt, že Rusko napadlo Ukrajinu a bombarduje už čtyři roky její města a zabíjí civilisty. Ukrajina se brání, právě tam trpí maminky, děti a všichni, kteří válku nechtějí. Psycholog paradoxně svým prohlášením chrání útočníka, viníka za válečné zločiny ve jménu, čeho vlastně a trestá oběť. Kdo tedy pomáhá napadenému, v tomto případě napadené zemi, tak je podle logiky Studničky stejně zavrženíhodný a prý podporuje ubližování lidem. Představuji si, že tento dětský psycholog řekne dítěti, že je špatné bránit kamaráda před napadením, protože je sám násilný.
Psycholog Studnička má morálku vzhůru nohama a jeho příspěvek rozhodně není výzvou k empatii, jak by se mohlo na první pohled zdát. Neopírá se o žádná fakta, jen se snaží v dárcích sbírky na podporu napadené Ukrajiny vyvolat vinu. Měl by se zamyslet, kdo je zodpovědný za tuhle agresi a snažit se pochopit realitu této nespravedlivé války, a ne útočit na lidství, protože pomáhat těm, kterým je ubližováno, nás právě dělá dobrými lidmi. A protože ve válce, kde se používají zbraně, se prostě bohužel musí vybírat na zbraně, které jsou zapotřebí k obraně a bez nich by agresor útočil ještě víc a postupoval dál. A kritika tohoto bohulibého konání je rozhodně zavrženíhodná.
