Článek
Novela přináší řadu pozitivních změn, jako je snaha o zrychlení opatrovnických změn, odmítnutí tělesných trestů dětí. Podle některých psychologů, advokátů nebo neziskových organizací obsahuje však zásadní nedostatky, které mohou mít velmi negativní dopad na ochranu dětí.
Novela občanského zákoníku od ledna 2026 ruší rozlišování mezi střídavou, společnou a výlučnou péčí. Oba rodiče mají mít po rozvodu rovnocenná práva i povinnosti ve výchově dětí. Výbor pro sociální politiku však nyní uspořádal kulatý stůl na základě připomínek odborníků k rozvodové novele. Podle členky sociálního výboru Hany Kordové Marvanové je klíčovým úkolem státu chránit děti: „Podle upozornění odborníků může situaci dětí v případě konfliktního rozchodu rodičů schválená rozvodová novela zhoršit, protože neobsahuje dostatečnou ochranu dětí například ani v případě domácího násilí v rodině. Navíc novela zavádí v Evropě zcela unikátní věc – byznys s dluhy na výživném. To hrozí riziky, mimo jiné tím, že dítě a samoživitel dostane jen zlomek dlužného výživného a zkomplikuje to vymáhání běžného výživného. Novela by proto měla být znovu v Parlamentu otevřena a měla by být v zájmu ochrany dětí opravena.“
Schválená novela rozvodového zákona podle odborníků některé závažné problémy účinně neřeší. Mně přijde naprosto zcestné, že je střídává péče nařízena i kojící matce, tedy v době, kdy dítě matku nejvíc potřebuje. V novele chybí i jakákoliv zákonná kritéria pro rozdělení péče rodičů, nezohledňuje věk dítěte, ignoruje konflikt mezi rodiči, posouzení vhodnosti prostředí a vývojové potřeby dítěte. Nastavená zákonná úprava je podle odborníků u kulatého stolu v rozporu s Úmluvou o právech dítěte.
Psychologové i terapeuti přitom zdůrazňují, že stabilita jednoho prostředí je pro malé děti klíčová. „U menších dětí je zásadní kontinuita primární vazby a bezpečného místa. Časté střídání prostředí narušuje jistotu, přináší somatické obtíže a zvyšuje separační úzkost. Střídavá péče obou rodičů je dobrý sluha, ale zlý pán a funguje jen tam, kde je stabilita, spolupráce a bezpečí,“ uvedl psycholog a terapeut Martin Galbavý. Rovněž podotýká, že děti sice potřebují oba rodiče, ale pravděpodobně dva domovy v nich nevyvolají pocit bezpečí, které bude neustálé stěhování narušovat.
Rovněž není přesně určeno, co znamená rovnocenná péče a experti upozorňují na to, že soudy by mohly začít děti automaticky svěřovat oběma rodičům v poměru 50 na 50.
Podle ministryně spravedlnosti je hlavním cílem novely, že pokud se dokáží rodiče domluvit, systém by jim měl vyjít vstříc a rozvod usnadnit. Bez jasných pravidel se dá o tomto cíli velmi pochybovat a zákon by se měl opravit. Do voleb už změnu přijmout nelze, proto se mluví o odkladu účinnosti o půl roku či rok. Kritici upozorňují, že novela byla schválena těsně před volbami, bez dostatečné pozornosti a jen těsnou většinou. A jako by se zapomnělo na děti, o které právě má jít. A pokud se rodiče na výchově sami dohodnou, soud už nemá proč zasahovat.
Mně už se tedy toto téma netýká, ale návrh novely se mi nelíbil už vloni, kdy byl prezentován. Uznávám, že oba rodiče mají být rovnocenní ve výchově, ale pro malé děti mi nepřijde střídavá péče vůbec vhodná. Snad jedině v případě, o kterém jsem četla, že dítě zůstává ve stejném domě a odcházejí střídavě rodiče. Ukotvení v jednom domově mi přijde pro dítě hodně důležité, aspoň do doby, než je samo schopné se rozhodnout, co přesně chce.
Už jsem několikrát psala, že mám tři dospělé děti a pět vnoučat. O důležitosti jednoho domova mě přesvědčuje i jednání našich dospělých dětí, které jezdí jednou za čas společně do místa, kde se narodily a prožily dětství, i když tam spoustu let nebydlíme.
