Článek
Trauma může způsobit spoustu věcí a zasáhne ženu na dlouho, někdy pravděpodobně do konce života, a i někdy se týká novorozených dětí, které to opravdu velmi poznamená, nic však neomlouvá chování zdravotníků, kteří se rozhodně kodexem slušného chování neřídí. Nejde jen o to, že ženy prožijí nepříjemné a ošklivé věci, kterým se dalo vyhnout, ale nezažijí to dobré, co narození miminka přináší.
Co přesně zahrnuje porodnické násilí, které je násilím systémovým a špatně nastavený systém péče pak násilné praktiky podporuje a vyvolává nejčastěji pravidly, která jsou v rozporu s mezinárodními odbornými doporučením a legislativou.
Patří sem provádění zákroků proti vůli ženy, o kterých není ani předem informována, nepravdivé a zavádějící informace, které mají ovlivnit rozhodování a vnutit některé postupy, nerespektování potřeb a postojů rodičky, zastrašování nebo vyhrožování, v neposlední řadě oddělení dítěte od matky, čím jsou porušována i jeho práva a je to násilí na dětech. Oddělením od matky zažívá dítě po porodu velké trauma, kdy místo blízkosti matky cítí cizí ruce a ztrácí pocit bezpečí, které do té doby zažívalo.
Nemocnice si například stanovily většinou pravidlo, velmi neodborný přístup, že jednotlivé porodní doby musí trvat určitou dobu, určí si časový limit. Pokud u některé ženy probíhá porod pomaleji, každá jsme originál, je vystavována tlaku na urychlování porodu, přestože k tomu není žádný reálný důvod, nejsou žádné komplikace. Tohle bezdůvodné urychlení a další vnucené zákroky mohou naopak komplikace vyvolat a porod může skončit císařským řezem, který být nemusel.
Všechno, co se děje proti vůli nebo bez souhlasu ženy, je vlastně násilím. A bohužel se to pořád ještě někde děje. Stačí přivítání před porodem, kdy je ženě sděleno, že ještě nemůže rodit, protože nejsou vyřízeny papíry. Už tímto nezdvořilým přivítáním žena ztrácí kontrolu nad situací a posléze nad tím, co zdravotníci dělají s jejím tělem. Často srážejí její sebevědomí a posléze vyvolají v ní pocit, že porod prostě nezvládne. A po porodu to pokračuje dále otázkou: ježíš, vy ještě nekojíte, tak se proboha snažte, nebo chcete, aby dítě hladovělo? Ale některé ženy prostě kojit nemohou a nepříjemné poznámky tomu nepomohou. U takových zdravotníků chybí empatie a sociální inteligence, která by měla být podstatnou součástí jejich práce.
S neuctivým chováním zdravotníků a lékařů se bohužel setkáváme často, ale při běžném ošetření je schopen se člověk aspoň nějak bránit. Při porodu nemá sílu na obranu a dítě se nemůže bránit vůbec. Musím říct, že mi situace s porodnickým násilím a s dnešními praktikami připomíná moje tři porody a to byla 80. léta a v 21. století je to stejné. Jako by se v nemocnicích zastavil čas v jiném století. Zavřou se za vámi dveře a tím okamžikem ztratíte veškerou svobodu rozhodování, moc dobře si to dodnes pamatuju. A slyšela jsem těch případů, které mi připomínají chování zdravotníků při mých porodech, i dnes hodně.
Navíc mám s problémy s lékaři i několikaleté zkušenosti pracovní, právě i stížnosti pacientů jsem jednu dobu řešila. Rozčiluje mě, že lékaři zapomínají, že jsou na svých místech pro nás, a ne my pro ně. A je potřeba se bránit a nemusí to být hned oficiální stížnost.
Příklady porodnického násilí najdete na odkazech níže. A domnívám se, že tohle téma není jen ryze ženské, informace by měli mít i muži v roli tatínků. A ženám před porodem nepomáhají ani rady těch, které to mají už za sebou: „Když jsem to zvládla já, tak ty taky“. Každá jsme jiná, každý porod je jiný a těžko srovnávat a je zbytečné to zlehčovat. Jistě, po bitvě je každá hrdinka.
