Článek
Takový zákaz nemá oporu v zákoně, jedná se o diskriminaci, ale i tak se to děje.
Přiznám se, že jsem hodně času trávila a trávím v kavárnách, kde mívám jednání, případně dělám rozhovory apod. Dokonce chodím do kavárny označené jako babyfriendly, kde jsou děti neustálými hosty a nepamatuji si, že by mě nějak extra rušily. Naopak jsem ji vyměnila za kavárnu, kde se často setkávají starší lidé, ve větší společnosti, kde někdy neslyšíte vlastní slovo. Ale budiž jim to přáno, je to hezké. A rozhodně to není kritika.
Vyjímání dětí z dospělého života je pro mě nepřijatelné, i když mě samotné vzhledem k věku se to vlastně už netýká. Naše tři děti s námi chodily naprosto všude, kam to šlo. Do divadla, do galerií, na výstavy, do muzeí a dokázaly přijmout pravidla chování daného prostředí naprosto bez problémů právě proto, že jej poznávaly od malinka.
Naše dospělé děti cestují se svými dětmi po celém světě a děti to velmi obohacuje, to je bezesporu. Nejen, že jim to přináší rozhled bez ohledu na to, co si z cest zapamatují, ale umějí se v dospělém světě pohybovat. Vědí, jak se chovat v letadle, v hotelu, prostě všude. Pakliže se bude zvyšovat počet zakázaných území, děti se jen těžko budou učit, jak správně se chovat v určitém prostředí, protože vychováváme příkladem. Hotely uvádí jako důvod, že jejich hosté chtějí mít klid a nechtějí slyšet jekot dětí např. při wellness pobytu. Byli jsme s mužem na několika pobytech v hotelích, ale nějak si vůbec nevzpomínám na ječící a rozjívené děti. Byli jsme na různých místech, ale nepamatuji si na obtížné a zlobivé děti, ba právě naopak. To ale neznamená, že nevěřím, že takové děti jsou.
Naše děti s námi jezdily na všechny dovolené a neuměla jsem si představit, že by to bylo jinak. Měla jsem konečně celé dny na ně čas, což při práci není možné. A i naše vnoučata jezdí na všechny dovolené s rodiči a někdy doslova až na druhý konec světa.
A když o tom přemýšlím, nemyslím si, že drahé hotely, kam si chodí odpočinout manažeři, budou standardně vyhledávat rodiny s malými dětmi.
Nepovažuji vyjímání dětí z našeho života, ať už vlastních či cizích, za správné. Rozhled není možné získat ze stále stejného prostředí, rozhled a rozvoj malého človíčka je o změně, o rozmanitosti, o setkávání s různými lidmi. Takto nenásilnou formou získávají zkušenosti tolik potřebné pro život. A děti nejsou jiný živočišný druh. Patří do našeho života a možná někdy zapomínáme, že jsme byli také dětmi. Mám pět vnoučat a jsem s nimi moc ráda. Někdy mě i obohatí svými znalostmi, protože člověk se pořád něco učí.
A vždy mě dojme, když mi dvouletá vnučka pyšně vypráví, že byla s maminkou v kavárně a měla babychino, to je kafe pro miminka, babi. Dokonce, ještě zdaleka ne dvouletá, si došla k pultu a dokázala si sama to miminkovské kafe objednat, poprosit a poděkovat, i když jí ještě nebylo pořádně rozumět. Ale byla úspěšná a mě to pořád dojímá.
