Článek
Politiky tentokrát nemyslím lidi typu Rajchla, Krejčíře, Okamury či Ševčíka, ty nerozlišují zlo a dobro již z principu, aspoň to tak vypadá a se svým postojem nemají v politice podle mého názoru co dělat a doufám, že po odchodu již je znovu nikdo na naši politickou scénu snad nevrátí. Ani si nemohu u výše jmenovaných na nějaký čin dobra vzpomenout, jedině snad k sobě samým.
Aktuálně se mi zdá, že přestávají rozlišovat dobro a zlo i politici, kde by to člověk úplně neočekával. To, že to nekáže rozlišit ani vláda a vrcholoví politici a každý má svůj vlastní názor a postoj k dobru či zlu, který se u jednotlivých členů vlády značně liší, je příkladem pro celou rozpolcenou společnost. Uvedu jako příklad zásadní rozdíl v postoji k Ukrajině, k Rusku, ke svobodě slova a projevu, k demokracii v Česku a tak bych mohla pokračovat, ale má to být jen ilustrace.
Babiš nerozlišuje tyto dva základní pojmy už dávno a o Macinkovi či dalších Motoristech také nemám pochybnosti. Nicméně premiér začal nyní prosazovat svou ničím neopodstatněnou nadřazenost nad ostatními lidmi a začíná rozhodovat bez ohledu na názory ostatních o zásadních záležitostech státu naprosto sám. No evidentně si tento pro mě „malý“ člověk vzhledem ke svým kauzám, v čem na našem malém dvorku opravdu nemá konkurenci, potřebuje něco dokazovat a překrýt své vlastní problémy a možná i svůj strach.
Nadřazenost projevuje od svého nástupu do vlády další naprosto nekompetentní politik a to Macinka. Tam to až tak moc nepřekvapí, protože jej školil Klaus, který nadřazenost nad nás ostatní projevoval vždy, i když jediné, co za ním zůstává, je krádež pera, sympatie k Rusku a Putinovi, které nezměnil ani po ruské agresi na Ukrajinu. A není to jen nějaká póza, Klaus si skutečně myslí, že je něco víc a nelze to přehlédnout v každém jeho slovu a arogantní mluvě.
A arogance a nadřazenost je nyní trendem všech Motoristů, kteří považují lidi kolem sebe za méněcenné, i když útočí právě na ty, kteří je naopak značně převyšují svým intelektem i způsobem vystupování a vyjadřování. Vláda si nyní dělá co chce, protože jsme jí to všichni dovolili a nikdo ani moc neprotestuje, že ignorují mimo jiné lidská práva a rozlišování zla a dobra je jim naprosto fuk. V Česku to začíná zavánět papalášstvím, které hodně připomíná dobu socialismu. My můžeme všechno, ale vy nic.
Příkladem papalášství je Turkova krádež ministrovy reprezentativní kanceláře, kam zmocněnec rozhodně nepatří. A místo, aby byl vykázán do patřičných mezí, budeme nyní ze státních peněz platit rekonstrukci nové kanceláře ministra Igora Červeného za čtyři miliony. Dalším příkladem je „papaláš“ Babiš, který tvrdí, že není ve střetu zájmu a nemá s Agrofertem nic společného. Jeho vyjádření značně popírá využívání firemních letadel Agrofertu, automobilů patřícím koncernu, používání jeho kanceláří, techniky a dalšího zázemí. Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský nadhodil otázky, které se nabízí: „Pokud s Agrofertem nemá žádnou vazbu, proč mu holding poskytuje tak rozsáhlé služby a benefity? A pokud je využívá, jak může zároveň tvrdit, že s firmou nemá nic společného?“ Babiš popírá svůj střet zájmů nejdříve tvrzením, že nikdy ve střetu zájmů nebyl, posléze, že jej dávno nadstandardně vyřešil, ale z fungování firmy neustále profituje, má přístup k jejím zdrojům a čerpá výhody. I o tom je střet zájmů.
To je jen malá ukázka z politické scény, která nás směřuje na samý okraj Evropy a pro všechny sousední státy se stáváme nepředvídatelnými. Navíc je každý den vysílán signál, co vše politikům prochází a pro část veřejnosti to může být příkladem, jak se taky mohou sami chovat.
