Článek
Kdysi dávno mě něčím začal přitahovat citát: „Cesta je cíl.“ Nevěděla jsem však, jak ho správně uchopit. Chápala jsem, že cíl už je to, že se na některou z cest vůbec vydáme, ale zároveň jsem cítila, že se v tomto citátu skrývá mnohem víc než to.
Na pajdě jsem měla v posledním ročníku předmět „Relaxační techniky“. Profesorka jednou vyprávěla příběh Tibetských mnichů, kteří celý den vytvářejí na zemi veliké mandaly z písku. Když mandalu dokončí, nechají vítr, aby ji rozfoukal. „PROTOŽE CESTA JE CÍL“, dodala.
Tehdy jsem konečně pochopila hloubku tohoto citátu a dokázala jej aplikovat na každou činnost, do které se pustím. Dnes citát „Cesta je cíl“ provází každý můj den.
Protože vše, co děláme, někam směřuje. Právě tím, že to děláme. Důležitý není cíl, ale proces.
Abychom mohli žít spokojený život, je potřeba umět se radovat z maličkostí. Užívat si každou cestu, kterou se v životě vydáme, bez ohledu na to, jestli vůbec dojdeme k vytyčenému cíli. Protože to by nemělo být smyslem cesty. Smyslem cesty by mělo být něco se naučit, dozvědět, prožít, překonat… A díky tomu posouvat své limity, vyvíjet se, růst, sbírat vzpomínky.
Ať je cesta jakákoliv, je potřeba vychutnat si ji plnými doušky. Být schopni přijmout nepříjemná úskalí jako vítanou zkušenost, která nás vždy posune o kus dál.
Není potřeba spěchat k cíli, pokud si uvědomíme, že nějaký ten cíl tak jako tak jednou přijde. Tudíž nemá cenu se zbytečně zadýchat a plýtvat energií. A nejde pouze o velké cíle, i stoupání po schodišti je cesta vedoucí k cíli.
Jsou různé způsoby, jak můžeme cestu zdolat.
- buď stoupáme rychle a bez uvážení, jen abychom už jsme to měli za sebou, cestou jsme naštvaní, proklínáme toho, kdo do budovy nezabudoval výtah a nahoře jsme zbytečně zadýchaní, urvaní a ani nejsme schopní říct, co jsme cestou vnímali
- dále můžeme stoupat naprosto znepřítomnění, s myšlenkami poletujícími kdesi v oblacích
- nebo stoupáme vědomě, užíváme si každý zdravý krok, který můžeme udělat s vědomím, že tak činíme pro své tělo, a ještě jsme schopni vnímat všemi smysly, co se kolem nás děje
Proto, abychom byli schopni užívat si samotnou cestu, ať sebou nese cokoliv, je zapotřebí neustále posilovat psychiku, kondici, vůli a sebevědomí.
Mně velmi pomohlo začít cvičit jógu, omezit příjem negativních informací z okolí - přerušila jsem styk s lidmi, kteří mi do života nepřináší nic pozitivního, přestala jsem číst a poslouchat špatné zprávy, které mi beztak k ničemu nejsou a zakázala si jakoukoliv hudbu, která ve mně vzbuzuje nepříjemné pocity. Samozřejmě mě to stálo i hodně terapie.
Začala jsem se zajímat o „zdravou potravu“ pro tělo i duši - správná kalokagathia. (ChatGPT: pojem „kalokagathia“ pochází ze starověkého Řecka a znamená, že „vědomě kráčíme cestou rovnováhy, péče o tělo i duši, laskavost k sobě i světu.“)
Čím více bude na světě šťastných lidí, tím více bude naše planeta zářit. 😊
Měj se moc hezky.
Slunce v Duši.
