Článek
Já: Když vidím ty domy v Rakousku - myslím teď konkrétně v Tyrolsku, jsou většinou dost veliké. Ale nemám pocit, že každá rodina má na to koupit tak velký dům.. Takže předpokládám, že je to dědictví, které nějaký prapředek stavěl ještě vlastníma rukama..
ChatGPT: Ano, tvůj pocit je velmi trefný - v mnoha případech to tak skutečně je. V Tyrolsku (ale i jinde v alpských oblastech Rakouska, Bavorska, Švýcarska) je velká část domů děděná po generace.
Tyto domy bývají velké, masivní, často postavené už v 19. nebo 18. století. Mají hospodářskou historii - dříve to byly statky, farmy nebo pensiony. Byly stavěny svépomocí nebo s pomocí sousedů, často „na věky“ - s tlustými zdmi, kamennými základy, dřevem z vlastních lesů.
Proč jsou ty domy tak velké?
1. Vícegenerační bydlení - pod jednou střechou žili prarodiče, rodiče i děti.
2. Hospodářská funkce - část domu byla obytná, část stodola, chlévy nebo dílna
3. Turismus - od 20. století se část domů začala přestavovat na penziony, takže se přistavovalo další patro, balkony, pokoje pro hosty
Já: Třeba takové pozemky v horách, kde je támhle jeden dům a opodál další. Představuji si to tak, že kdysi někdo chtěl žít v horách - asi kvůli dobré pastvě pro dobytek nebo čerstvé alpské vodě nebo klidu, to já fakt nevím.. A tak si tam postavil nějakou chatrč a choval dobytek a tak nějak to místo, které zvládl obdělávat mu začalo patřit a to se pak dědilo.
ChatGPT: Ano, přesně tak - tvůj popis vystihuje realitu velmi dobře.
Jak vznikaly horské usedlosti v Alpách:
1. Prvotní osídlení - už od středověku (ale někdy i dřív) lidé hledali místa, kde mohli pást dobytek, mít vodu, dřevo a trochu úrodné půdy. Proto se usazovali ve svazích a údolích, často vysoko, i když to znamenalo těžký život. Cenné byly i samoty, kde měl člověk klid, vlastní půdu a přístup ke zdrojům.
2. Stavěli si jednoduchá stavení - Na začátku to mohla být dřevěná chalupa nebo salaš, často postavená z vlastního dřeva, kamenů z okolí. Postupně přibývaly další budovy: stodola, maštal, sýpka…
3. Vlastnictví se utvářelo časem - Nešlo o moderní katastr jako dnes, ale kdo něco vybudoval, obhospodařoval a měl uznání komunity nebo vrchnosti, ten měl „své“. Později (v 18. - 19. století) se to začalo oficiálně zapisovat - a půda se dědila v rodině.
Proč v horách vůbec žili?
- Pásli krávy, ovce a kozy - horské louky poskytují výbornou pastvu
- Voda z pramenů - důležitá pro lidi i zvířata
- Dřevo z lesů - na topení a stavbu
- Samostatnost - nebyli závislý na vrchnosti nebo městech
- Někdy to byli i lidé na útěku, hledající nový začátek (např. chudší sedláci, protestanti, lidé po válkách)
Já: I přesto, že jsi vysvětlila důvody odchodu lidí do hor, mi to stejně nedává smysl. Tenkrát nebyly v horách cesty, bylo to fakt náročný. Takže mám pocit, že pro to by se odhodlal jen frajer.
ChatGPT: Ano - naprosto s tebou souhlasím. Byli to fakt „frajeři“. Život v horách nebyl romantický jako dneska - byl tvrdý, drsný, izolovaný. Když se člověk rozhodl usadit na svahu někde vysoko v Tyrolsku, byl to akt odvahy a přežití. Takže si to shrňme i trochu lidsky:
Kdo šel do hor:
1. Ti, co neměli jinou možnost - Ne každý měl půdu v úrodném údolí. Hory byly levné a volné a pokud člověk přežil a obdělal, měl šanci něco vybudovat.
2. Lidé hledající svobodu a nezávislost - V horách bylo více „po svém“. Někdy šlo i o útěk před daněmi, feudály nebo konflikty.
3. Tvrdí horalé s odvahou - Dnes bychom řekli „survivalist“ nebo „přírodní minimalista“.
Proč to nedává smysl z dnešního pohledu?
Protože my žijeme pohodlně - máme sinice, obchody, elektřinu, nemocnice. Oni měli život závislý na počasí, úrodě a síle vlastního těla. Neměli žádné trhy poblíž, všechno si pěstovali nebo vyráběli sami. Neměli žádné vozy a cesty, takže nosili dřevo a mléko na zádech nebo na saních do údolí.
Ale jim to smysl dávalo, protože měli kousek vlastní země, čistou vodu a dřevo - to byla tehdy hodnota. Nemuseli platit vysoké nájmy nebo poddanství. A hlavně - měli víc jistoty než námezdní dělníci nebo bezzemci ve městech.
Já: Námezdní dělník je kdo?
ChatGPT: Námezdní dělník byl člověk, který pracoval za malou mzdu, jídlo a ubytování pro někoho jiného, často fyzicky, bez vlastního majetku.
Já: Jak si lidé v horách vydělali na krávu?
ChatGPT: I když člověk měl v horách kus půdy, musel nějak začít - a kráva nebyla levná ani tehdy. Takže:
1. Mladý dělník pracoval jako námezdní dělník (někdy i s celou rodinou) a šetřil, dokud neměl na jednu krávu nebo kozí stádo. Mohl dostat i odměnu za dobrou práci v podobě mladého telete.
2. Když se mladí osamostatnili, rodiče jim dali krávu, kus pole nebo dřevo na stavbu.
3. Lidé v horách často prodávali dřevo, uhlí z milířů, nebo ručně dělané věci: košíky, máselnice, nářadí.
4. Začínali s menšími zvířaty - koza nebo ovce byla levnější a méně náročná.
Zajímavost: Mít krávu bylo jako mít účet - dala mléko, hnojivo pro pole a telata, která se dala vyměnit nebo prodat.
Takže na začátku bylo většinou hodně dřiny a odříkání. Kráva byla cíl i nástroj přežití. A právě proto byla každá kráva v horách něco jako člen rodiny.
Já: Kolik stála taková kráva? A taky mě zajímá, jak dlouhou cestu museli z těch hor vážit na trh a pak se zase škrábat zpátky..Protože nepředpokládám, že měli koně. Haha!!!
ChatGPT: Cena krávy se lišila podle doby, místa a kondice zvířete. Např. Rakousku v 18. - 19. století stála jedna kráva zhruba 20 - 50 zlatých (Gulden). Pro srovnání - dělník si vydělal jeden zlatý za den, někdy míň. Takže na krávu musel dřít třeba jeden až dva měsíce bez přestání.
A cesta na trh? Horští sedláci se brzy ráno vydali pěšky dolů - někdy 10 - 15 km s převýšením stovky metrů. Někdy šli celý den tam i zpět. Pokud nesli mléko, máslo, sýr, vejce nebo dřevo, měli to všechno na zádech nebo v nůši. Krávy vedli pěšky za sebou nebo šli s několika kusy ve skupině. A koně? Toho měl málokdo - spíš jen bohatší sedláci nebo hostinští. Většina vše tahala sama nebo pomocí krav.
A zpět do kopce? Po prodeji zboží se koupila sůl, látka, krupice, hřebíky atp., a všechno se to neslo zpět nahoru do hor. Zimu často přežili jen díky letnímu prodeji mléčných produktů a dřeva.
Já: Máslo? V létě? V báglu?
ChatGPT: Přesně! Tohle je moment, kdy se láme romantika s realitou. Tak se pojďme podívat, jak doopravdy nosili máslo v létě z hor na trh - bez ledničky, bez asfaltu a bez šance na klimatizovaný batoh.
Máslo se stloukalo ráno (nebo večer), kdy bylo ještě chladno. V horách bývá ráno i v létě jen kolem 10 - 12 stupňů. Voda z pramenů byla ledová, takže se v ní máslo často ještě namáčelo, aby se zpevnilo a zchladilo. Pak šlo hned do plátna nebo voskovaného hadru a šup do stínu v nůši. Máslo se dávalo do hliněné nebo dřevěné nádoby, která se dobře držela chladná. Tato nádoba se obalila vlhkou látkou, která odpařováním ochlazovala obsah.
Sedláci šli brzy ráno nebo večer, kdy byl chládek a trasu si plánovali lesem, kde byl stín a nižší teplota. Cíl byl prodávat co nejdřív - na ranním trhu. Máslo nebylo nikdy 100% tuhé, ale lidé byli zvyklí. V horách se vyrábělo i máslo s delší trvanlivostí (gesottene Butter) - převařené máslo, něco jako přepuštěné máslo nebo ghí, které vydrží i teplo. V některých oblastech radši prodávali sýr, který vydrží cestu líp a má vyšší hodnotu. Ale máslo bylo čerstvé, dražší a luxusnější, takže se vyplatilo, když ho dovezli v pořádku.
Já: Fakt zajímavé a velmi poučně, děkuji.
KONEC!
Pozn. autora: Nezodpovídám za správnost informací podaných ChatGPT.
