Článek
Úvod
„Toltékové byli vědci a umělci, kteří vytvořili společnost zkoumající a uchovávající duchovní poznání a starobylé praktiky. Setkávali se jako mistři (naguálové, šamani) a žáci v Teotihuacánu, ve starém městě pyramid nedaleko Ciudad de México, tam kde se „člověk stává Bohem.““
„Toltécké poznání vychází ze stejné základní jednoty pravdy jako ostatní posvátné ezoterické tradice na celém světě. Uctívá duchovní mistry, kteří jej učí, ale je to duchovní nauka, ne náboženství. Nejpřesněji lze toto poznání popsat jako způsob života vyznačující se snadnou dostupností štěstí a lásky.“
Ochočování a sen planety
„Děti věří všemu, co jim dospělí řeknou. Jako děti s nimi souhlasíme a naše víra je tak silná, že její systém kontroluje náš celý životní sen. To, v co věříme, jsme si nevybrali, ale nebyli jsme také dostatečně silní, abychom se vzbouřili.“
„Říkám tomu ochočování lidí. V jeho průběhu se učíme, jak žít a snít. Při ochočování člověka se informace přenášejí z vnějšího snu do vnitřního a vytvářejí náš nový systém víry…Den po dni, doma, ve škole, v kostele i v televizi se nám říká, jak máme žít, jaký druh chování je přijatelný. Vnější sen nás učí, jak být člověkem… A také se učíme hodnotit: sami sebe, sousedy, jiné lidi.“
„Své děti, které tolik milujeme, cvičíme stejným způsobem jako domestikovaná zvířata. Pomocí trestů a odměn…Když porušujeme pravidla, jsme trestáni; když se jimi řídíme, jsme odměňováni. Trestáni a odměňováni jsme mnohokrát denně. Brzy se naučíme bát se, že budeme potrestáni nebo že nedostaneme odměnu.“
„Odměna nám dělá dobře, a proto se snažíme dělat to, co po nás jiní chtějí, abychom ji dostali…Začneme předstírat, že jsme něčím, čím nejsme, jen abychom se zavděčili a byli dostatečně dobří v očích někoho jiného.“
„Předstíráme, že jsme něčím, čím nejsme, protože se obáváme, že budeme odmítnuti. Strach z odmítnutí se stává strachem z toho, že nejsme dost dobří. Nakonec se staneme někým, kým nejsme. Staneme se kopií názorů matky, otce, společnosti a náboženství.“
„V naších myslích je cosi, co hodnotí každého a cokoli dalšího včetně počasí, psa, kočky - všechno. Vnitřní Soudce…soudí vše, co děláme a neděláme, všechno, co si myslíme a všechno, co cítíme a necítíme.“
„Existuje ještě jiná naše část, skrze níž přijímáme rozsudky a která se nazývá Oběť. Ta nese obvinění, vinu a hanbu. A základem toho všeho je systém víry, který jsme si sami neybrali. Tato víra je tak silná, že dokonce i po letech, kdy jsme vystaveni novým názorům a pokoušíme se dojít k vlastnímu rozhodování, zjišťujeme, že nadále kontroluje náš život.“
„Soudce v našem nitru posuzuje vše podle pravidel. Vynáší rozsudky. Oběť trpí vinou a trestem. Skutečně spravedlivé je platit za každou chybu pouze jednou…Uděláme chybu, sami se odsoudíme a potrestáme. Existuje-li spravedlnost, pak by to mělo postačovat…My se ale pokaždé rozpomeneneme a znovu se odsoudíme, shledáme vinnými a potrestáme se. Máme-li manželku nebo manžela, kteří nám chybu rovněž připomenou, odsoudíme se ještě jednou. Je to spravedlivé?“
„Být naživu, to vzbuzuje největší strach, jaký lidé znají. Smrt není naším největším strachem; naším největším strachem je riziko žít - riziko žít a vyjádřit, kým skutečně jsme.“
„Protože nejsme dokonalí, sami sebe odmítáme. A stupeň sebeodmítání závisí na tom, jak účinně zlomili dospělí naši integritu. Po ochočení už ani trochu nejde o to, abychom byli dostatečně dobří pro někoho jiného. Nejsme dostatečně dobří sami pro sebe, protože nezapadáme do vlastní představy o dokonalosti.“
„Pokoušíme se… předstírat, že jsme někým, kým nejsme. Výsledkem je pocit neskutečnosti a nasazování společenských masek, abychom ostatním zabránili si toho všimnout. Posuzujeme ostatní podle své představy dokonalosti, oni však přirozeně naše očekávání nenaplňují.“
„Chceme-li žít v radosti a naplnění, musíme nalézt odvahu tyto dohody, které jsou založeny na strachu a berou nám sílu, rozbít… Dokážeme-li vidět, že naše dohody vládnou nad našim životem a nemáme-li rádi sen svého života, mužeme dohody změnit.“
A k tomu nám poslouží Čtyři dohody, které pro vás postupně ocituji v následujících kapitolách. Snad vám to přinese alespoň tolik užitku, jako kdysi mně. A po pravdě, nikdy není na škodu si tyto dohody osvěžit, jelikož zapadnou-li do pozadí, společnost má tendenci stáhnout nás opět dolů.
Slunce v Duši.
Citováno z knihy: „Čtyři dohody“ (Don Miguel Ruiz)
