Článek
Psalo se 6. ledna.
Vrátila jsem se dříve z práce a čekaly mne čtyři dny volna. Těšila jsem se, že mám po pracovně náročných svátcích konečně více času na sebe a své osobní projekty.
V podvečer jsem začala vnímat mírné křeče v podbříšku, asi jako při menstruaci. Podivné, ta mi totiž skončila v sobotu. Tentokrát byla ovšem dost slabá a bezbolestná, což bylo dost zvláštní. Jelikož jsem v ženském cyklu dost rozházená - kvůli chronické endometrióze, připsala jsem to tomu a vzala si radši na noc 20 kapek Novalginu.
(Můj milovaný Algifen bohužel v Rakousku, kde žiji, neprodávají.)
Den poté
Velmi brzy ráno mně probudily ještě silnější křeče. Vzala jsem si tedy dalších 40 kapek, což je už celkem extrém.
Nezabralo to.
Jen jsem se cítila dost zpitoměle.
Přesto jsem se celé dopoledne přemlouvala vlézt si na yoga-matku a zacvičit si.
Nakonec jsem to vzdala.
Rozhodla jsem se zajít si místo toho k doktoru - just in case. Napadlo mi, že mám možná zánět močáku. Nalila jsem tedy do sebe ještě hrnek čaje, abych měla případně co vyprazdňovat do kelímku.
Napsala jsem si i seznam, že si pak ještě skočím na nákup, a vydala jsem se na cestu.
U obvodního lékaře
První, co sestřička odebrala, byla krev. Poté následovala moč.
Po chvíli čekání (čekala jsem opravdu asi jen 15 minut) jsem přišla na řadu a doktorka mi oznámila, že výsledky odběrů jsou v pořádku. Sdělila mi také, že bez ultrazvuku nemůže nic dalšího zjistit.
Ten tu však bohužel nemají.
Čekala bych upřímně, podle zkušeností z Česka, že mě pošle domů s tím, ať se stavím znovu, pokud bolest do dvou dnů neodezní.
Místo toho mi však vystavila doporučení do nebližší nemocnice a…
... já běžela na vlak!
Jel totiž za pár minut (nevlastníme s partnerem auto, já vlastně ani řidičák).
Ani jsem si, chudák, nestihla koupit jízdenku.
Jelikož nejezdívám bez jízdenky, brala jsem to jako v Česku - koupím si ji ve vlaku s příplatkem, nedá se nic dělat.
Průvodčí byl velmi milý. Hrozně se podivoval, jak je vůbec možné, že lezu do vlaku bez jízdenky a neuspokojilo jej ani vysvětlení, že jsem měla jen pár minut od doktora, a že musím akutně do nemocnice.
Nedělala bych to, kdyby to nebylo nutné.
Jízdenku mi prodal, odpustil mi dokonce 10 centů, protože asi kvůli tomu nechtěl rozměňovat a ještě mi oznámil, že příště mi žádnou jízdenku neprodá.
(Abyste měli trochu představu o cenách, jízdenka stála 6,1 € za 20 minut jízdy, doplatek činil 4 €. Dohromady tedy skoro 250 kč- vítejte v Rakousku.)
Zůstala jsem milá a nad věcí, ale když odešel, nějak se to sešlo.
Bolest, nejistota, nepochopení ze strany průvodčího…
Spustily se mi ventilační slzičky.
V nemocnici
Na nouzovém příjmu se mě ihned ujala velmi milá sestřička - bez ironie.
A následovalo to samé - krev, moč, nic.
Ani pomocí ultrazvuku mladý doktor nic neodhalil.
Když mi ovšem začal prohmatávat břicho, zajel prsty na levé straně víc do hloubky a potom prudce pustil, vystřelila mi na pravé straně palčivá bolest v jednom bodě.
Do té doby to vypadalo, že mi „křičí“ celý podbříšek, ale po hrubším prohmatání bylo jasné, že bolest vystřeluje z jednoho místa vpravo.
Pan doktor se domníval, že by se mohlo jednat o slepé střevo, ale jistý si nebyl. Byl opravdu na začátku své kariéry.
(Vždy, když mě vyšetřuje mladý doktor, mám chuť se zeptat, kolik mu je. Ne že bych tím chtěla znehodnotit jeho schopnosti, jsem jen zvědavá. Nikdy se však radši neptám, nerada bych tím někomu podrazila sebevědomí. Máte to taky tak?)
Mladý doktor mě opustil a po chvíli přišla paní doktorka.
Vzala ultrazvuk, přiložila na oblast slepého střeva a bylo potvrzeno.
Samozřejmě jsem oba upozorňovala na to, že trpím chronickou endometriózou, ale ta bolest se projevuje jinak.
Paní doktorka mi oznámila, že na vaječníku nic v nepořádku nevidí, ale že ohledně toho slepého střeva nemá cenu čekat…
...Bude se operovat.
A ještě dnes!
Ulevilo se mi.
Ne že bych byla nadšená z operace, ale ta nejistota je vždy nejhorší, jde-li o zdraví, že?
Obdržela jsem lůžko. Jelikož jsem s ničím nepočítala, neměla jsem zhola nic - jen doklady, mobil a knížku.
Všechno důležité jsem však obdržela - jako na hotelu.
Košilku a kalhotky na zákrok, kartáček na zuby a malou zubní pastu, ručníky, žínku a košilku po-zákrokovou.
Vybavení
A už jen čekat.
Během čekání jsem se příjemně zapovídala se spolubydlící na pokoji.
- Na pokoj jsem dorazila někdy kolem 18:00.
- Ve 20:30 mě odvezli do předoperačního sálu.
- Na operační sál jsem "šla" kolem 21:30, kde jsem si hodinku zchrupla.
- Ve 22:30 mě vyvezli do předoperačního sálu na pozorování.
- Ve 23:30 jsem byla zpět na pokoji.
Zas o něco lehčí.
Jen jsem ještě nevěděla, o co všechno.
Musela jsem počkat na ranní vizitu.
Na té mi pan doktor oznámil, že během laparoskopického zákroku byla odhalena a odebrána i endometrióza na vaječníku, stejně tak cysta.
Nic co bych již neznala - zas a znova!!!
Jen mě to samozřejmě překvapilo - přišla jsem už o jeden vaječník, podstoupila jsem dvě hormonální léčby, změnila jídelníček od základu.. A stejně!!!
Na propouštěcí zprávě, kterou jsem si přečetla až doma, kromě jiného, stálo: „Intraoperačně byly nalezeny jednotlivé endometriózní léze v podbříšku, na břišní stěně a na vejcovodu.“
Tak jsem z toho tumpachová.
Pan doktor zmiňoval jen jednu lézi, ne tři!!!
Takže teď vlastně nevím, jestli odstranili všechny, nebo se o těch dalších dvou pouze ví - někdy totiž nejsou tak dostupné, aby se daly laparoskopicky odstranit.
No, čeká mě ještě nějaké doptávání.
A čtyři dny volna, na které jsem se po pracovně náročných svátcích těšila, se protáhly na tři týdny.
Hezky mi začal nový rok.
Snad Vám začal lépe.
Pokud by Vás téma endometriózy zajímalo blíže, mrkněte určitě na tento článek: https://medium.seznam.cz/clanek/martana-endometrioza-zeny-srovnejte-si-estrogen-187685
Mějte se krásně.
