Článek
Andrej Babiš zase něco dokázal. Dnes vydal video, ve kterém smutně mluví o tom, jak mu ti zlí lidé v NATO nejsou ochotni uznat, že novými silnicemi podporuje obranu Evropy. Stihl si samozřejmě postěžovat na předchozí vládu, aby se nezapomnělo, jaký je on ve skutečnosti neviňátko. Za celou touto záležitostí se však skrývají až absurdní iluze české vlády, triky, které už celá Evropa dávno odhalila, a také naprosté nepochopení toho, že se my Češi pohybujeme ve zcela novém a velmi nebezpečném světě.
Sicilský bitevní most
Píše se počátek roku 2025 a v Evropě nastávají velké změny. Červnový summit NATO rozhodl o tom, že se místo starých dobrých 2 % na obranu budou nyní muset členské státy pokusit dosáhnout až 5 %, které si od nich vymínili USA. Starý americký sen o posílení evropských armád, který prosazovali všichni jejich prezidenti už od 50. let, byl konečně dosažen díky agresivní rétorice Donalda Trumpa a evropskému strachu z ruského nebezpečí. Kromě neochotného Španělska odsouhlasili všechny státy NATO tyto mohutné obranné výdaje, ale zdaleka ne všechny jsou ochotné je reálně zavést.
Jedním z premiantů tohoto pohledu je Itálie, jež to má od Ruska daleko a její největší bezpečnostní hrozbou jsou turistické hordy v Benátkách. Přes poměrně solidární postoj premiérky Melonie vůči evropské obraně se málokomu chce jít až na výše zmíněné obranné výdaje, na které by bylo velmi těžké najít peníze, jež by se pravděpodobně musely získat skrze nové daně či škrty ve státních službách. I proto se také zrodil plán, který by se dal blízko porovnat s tím českým, až na to, že byl daleko grandióznější. Italská vláda použije jako součást svých obranných výdajů také stavbu mostu mezi Itálií a Sicílií, kterým konečně plně spojí pevninu s jejím nejdůležitějším ostrovem.
Plány sicilského mostu jsou velmi starou záležitostí, kterou už chtěli zrealizovat snad všichni italští vládci, včetně Mussoliniho. Nyní se italská vláda rozhodla, že bude celý projekt prezentovat jako brilantní součást budování strategické infrastruktury, jež urychlí přepravu vojáků na východ a bude tak plně zapadat mezi výdaje na obranu. O faktu, že na Sicílii žádné silné vojenské síly nejsou a snad žádný plán NATO reálně nepočítá s využitím tohoto ostrova, se už italští politici raději nechlubili. Přeci jen to byl velký projekt, který by oslnil i Donalda Trumpa, který by ho pak schválil jako plnění svých požadavků vůči Evropě.
Americká reakce byla rychlá a nekompromisní. Zástupci Washingtonu ostře zkritizovali myšlenku, že by se „mosty bez jakéhokoliv strategického významu“ měly počítat jako výdaje na NATO. Italská vláda rychle prohlásila, že tento plán ve skutečnosti nikdy nezvažovala a rychle začala hledat jiné způsoby, jak své obranné výdaje posílit. Celá epizoda měla především ten efekt, že většinu evropských států přinutila k tomu, aby zanechaly podobných triků a raději začaly reálně hledat peníze na obranu. Všem bylo jasné, že Američané nebudou trpět podobné nesmysly. Všem, kromě nás Čechů.
Babiš mezi kladivem a kovadlinou
Proč se Andrej Babiš rozhodl, že tento nepříliš slavný trik zkusí také? Náš premiér není hlupák a pravděpodobně mu bylo jasné, jak tenký led tímto tahem zkouší. Přeci jen stále touží potom, aby byl vnímán jako západu otevřený politik, který je sice pragmatický, ale ne otevřený odpůrce NATO či EU. No a obzvlášť s Donaldem Trumpem, kterého už několikrát napodobil v kampani, by se rád opět setkal v Bílém domě, což je pro každého evropského politika známka velké významnosti. Zdálo by se tak poměrně jasné, že by náš pán a vládce měl dostat do obranného systému nějaké ty peníze a přinejmenším splnit stará 2 % na obranu, když už ne nové velkolepé plány.
O tom, že celý trik nemůže vyjít, měl navíc premiér pravidelně zprávy. Kromě opozičních politiků to několikrát řekl prezident Pavel, který správně poznamenal, že Američané nejsou hlupáci a dokážou si uvědomit, co na obranu skutečně patří a co ne. Ostře se vůči možnosti umělého navyšování obranného rozpočtu vyjádřil sám americký velvyslanec v Praze, Matthew Whitaker, který prohlásil, že Česko musí plnit své závazky, a to reálně a bez výjimek. Také ostře kritizoval případné snahy nafouknout obranný rozpočet prostředky, které s ním nebudou mít nic společného. A přes tyto všechny signály se premiér Babiš rozhodl, že se pokusí protlačit přes NATO své dopravně-vojenské nápady.
Člověk si může říct, že vinu nesou koaliční partneři. Pro jednou to nejsou Motoristé, ale stará špatná SPD, která se svou rolí páté kolony Kremlu nijak netají a s nadšením provádí aktivity, jež mají ponechat Česko, co možná nejslabším a nejosamělejším. SPD však ve vládě má velmi omezený vliv a i její ministři jsou ve skutečnosti kandidáti preferovaní Andrejem Babišem. O útrapách ministra obrany raději ani nemluvím, ale myslet si, že se Andrej Babiš nechal k celé věci dotlačit ze strany svých partnerů, se zdá být dosti naivní představou, která silně přeceňuje jejich reálnou sílu uvnitř současné vlády.
Spíše se zdá, že se Andrej Babiš začíná bát o vlastní voliče. Svět je čím dál méně stabilní a obzvlášť nedávná válka s Íránem vedla k velkým nárůstům cen paliv. Celá epizoda otřásla pozicí hnutí ANO vůči americkému prezidentovi, ale také byla probuzením k možnostem nových krizí, které mohou Česko rychle zasáhnout. Andrej Babiš často mluví o tom, že roku 2021 prohrál volby jen kvůli pandemii COVIDU a na tuto zkušenost si dobře pamatuje. Nyní se proto raději připravuje na to, že bude možná muset v případě nové krize svým voličům udělat pár nepříjemných kroků. No a k těm už nechce přidávat nové daně a škrty, které by byly potřeba na posílení naší obrany.
No a pak je tady staré české podvaděčství. Představa, že jsme speciálním národem, kterému projdou věci, za které by jiní byli hned přichyceni. Zlaté české ručičky, či méně pozitivně zvaná národní vyčůranost, jsou dlouhodobým jevem, který každých pár let v našem národě ukáže svou sílu a většinou nám způsobí víc problémů než užitku. Nijak bych se nedivil, kdyby si naše vláda skutečně myslela, že jí tento trik vyjde. Na rozdíl od všech jiných se nám to určitě podaří a zase jednou se všem těm státům kolem nás budeme smát. Ať platí za obranu, nám tu přece nic nehrozí! Krásná iluze, kterou nám nyní NATO promptně odstřelilo.
Nový svět
Ignorování státní obrany má v naší zemi už třicetiletou tradici, se kterou se také pojily absurdně nízké výdaje na naši armádu a bezpečnost. Hloupost to byla vždy, i když jí jistou dobu ospravedlňovali naděje z nového post-komunistického světa. Ještě během válek proti terorismu se toto odmítání zbrojení dalo akceptovat, jelikož se Češi mohli spoléhat na sílu USA, kolektivní bezpečnost Evropy a také na fakt, že kolem nás neexistovala reálná vojenská hrozba, která by mohla naše území přímo ohrozit. Všechny tyto představy jsou však dnes minulostí a žijeme ve zcela novém světě.
Rusko je reálnou bezpečnostní hrozbou, kterou zatím naštěstí drží Ukrajina, ale jež se může brzy stát problémem nás všech. USA se i přes nově vyjednané navýšení obrany stávají čím dál méně spolehlivým spojencem a na tomto faktu pravděpodobně moc nezmění ani blížící-se prezidentské volby. Evropa se vojensky probouzí, ale také v ní vzrůstá zcela nové myšlení, které volá po tom, aby každý stát odvedl svůj díl práce výměnou za pokračování systému kolektivní obrany. Vzhledem k nejisté podpoře USA je pak Evropa naším klíčem pro další bezpečnost a výdaje na obranu jsou signálem toho, zda Česká republika novou situaci chápe.
Evidentně tomu tak není. Andrej Babiš se už ohrazuje tvrzením, že podobně nejsou uznány ani výdaje na obranu předchozí vlády za rok 2025. Oficiální statistiky NATO sice tvrdí, že Fialova vláda dokázala roku 2025 2 % velmi těsně dosáhnout, ale je samozřejmě možné, že premiér obdržel nové informace o realitě tohoto stavu. A je to úplně jedno. To, že předchozí vláda možná závazky nedodržela, by mělo být výzvou a signálem pro vládu novou, že má ve svém plnění zrychlit a dohnat tak nedostatky svých předchůdců. Místo toho slyšíme typické vzájemné obviňování, jež nebude mít žádné pozitivní dopady a pouze z nás udělá větší hlupáky.
Prakticky všechny evropské země už pochopily, že žijeme v novém světě. I Maďarsko Viktora Orbána si dalo na starost, aby začalo prudce navyšovat své obranné výdaje a nezůstalo v nové realitě opuštěno. V Česku však přes všechny signály, které nám svět posílá, nadále držíme hlavu v písku. Lidé ani vládci stále nepochopili, že můžou velmi rychle stanout v ohrožení a jak moc je jejich obrana nově závislá na dobré vůli našich sousedů. Česká republika je svými triky spojencům pouze pro smích a podobné snahy nás můžou velmi lehce ponechat osamělé v čím dál více nebezpečném světě.
Zdroje a další četba:
Babiš: Česko letos nesplní závazek obranných výdajů, i loni NATO uznalo méně, Seznam Zprávy, 26. 04. 2026, Online:
Velvyslanec USA při NATO sepsul Česko kvůli výdajům na obranu, Babiš se ohradil ČTK, Česká televize, 12. 3. 2026, Online: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/velvyslanec-usa-pri-nato-zkritizoval-cesko-kvuli-nizkym-vydajum-na-obranu-371231
Kington, Tom: Italy disavows plan to count massive Sicily bridge as NATO spending, DefenseNews, 3. 9. 2026, Online: https://www.defensenews.com/global/europe/2025/09/03/italy-disavows-plan-to-count-massive-sicily-bridge-as-nato-spending/
Pavel: Většinu výdajů na dopravu NATO jako výdaje na obranu neuzná, Seznam Zprávy, 18. 3. 2026, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-pavel-vetsinu-vydaju-na-dopravu-neuzna-nato-jako-vydaje-na-obranu-301994
