Článek
Za mnoho let praxe se přesto urodila celá řada zajímavých klientských příběhů. Některé jsou opravdu jedinečné. Bez ohledu na to, že neuvádím jména, zveřejňuju je výhradně se souhlasem klientů.
Před mnoha lety jsem měl tu čest pečovat o jednoho pana profesora. Vždycky se přiřítil do čekárny v doktorském plášti a jeho entrée bylo nezapomenutelné. Namátkou. Vejde a v plné čekárně zahlásí: „Víte o tom, že tady vyrobili víc docentů než Karlova univerzita?“ Případně zcela s ustaranou tváří říká: „Už tady ty lidi nehubněte, my potom v nemocnici nemáme do čeho píchnout.“ Humor, s jehož pomocí občas lidi jdou do diety, není vůbec na škodu, dokonce ani tehdy, když to nejde podle našich představ.
Mladých lidí nechodí hubnout tolik, ale když se do toho pustí, většinou se dějí velké věci. Jeden mladík zhubnul ze 130 kg pod 75. Výslednou váhu už si přesně nepamatuju, ale byla to obrovská změna. Celé se to stalo během covidových opatření, tak toho využil po svém a pochvaloval si: „S rouškou je to bezva, na ulici mě nikdo nepoznává, tak si můžu vybírat, koho pozdravím, a koho ne.“ Humor a schopnost podívat se na sebe zvenku a s nadhledem, můžou pomoct nejen klientovi, ale taky terapeutovi v komunikaci s ním.
Někdy jsou příhody veselé o poznání míň. Jedna klientka zhubla taky docela razantně. Musím se přiznat, že kdybych ji neznal osobně a viděl jen fotku, určitě bych pochyboval, jestli je to ona. Rozhodla se pochlubit se svým úctyhodným výkonem na sociální síti. To si nepřejte vidět, jaké hejty sklidila místo očekávaného a jistě náležitého uznání. Že prý to není možné, že takhle nikdo zhubnout nemůže a ať si jde vymýšlet někam jinam.
Bylo mi jí opravdu líto. Možná nedůvěra, spíš to byla závist, rozhodně však ne podpora, a zasloužené ocenění jejího úsilí. Dnes už to vím a jako terapeut můžu s očekáváním klientů pracovat. Už od začátku dietního režimu se s klientem můžeme připravovat na fakt, že není na světě člověk ten… Kdyby totiž dotyčná klientka nezhubla, našel by se zase jiný dobrák, který by se jí vysmál za to.
Mým klientem byl i jeden lékař (dnes už jsme přátelé). Zhubl opravdu neuvěřitelně, asi 50 kilogramů. Ze zavalitého obra se stal aktivní sportovec – vypadá jako basketbalista. Když pak k němu do ordinace přišla jeho pacientka, začala se rozčilovat. Prý se objednala ke svému lékaři a s tímhle novým nechce nic mít. „Ten před tím byl starej a tlustej,“ řekla doslova. Po chvíli jí to přece jen došlo. Naposledy u něj byla před 8 měsíci, když začal hubnout. Omlouvat se nemusela – jejímu lékaři ta politováníhodná nezdvořilost fakt nevadila!
