Článek
Psychoterapie je záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky.
Terapie je daleko obecnější slovo, jeho řecký původ odkazuje na léčení, ošetřování, ale také na starání se, pomáhání, cvičení.
Pro mě a dovolím si tvrdit, že i pro většinu lidí je pocitově terapie něco mírně odlišného od léčby (ta je vyhrazena lékařům, ale nejen jim. Třeba „léčbu“ dítěte, které upadlo na kolínko a rozedřelo si ho, provedou nejlépe samy maminky. Tím, že ho pofoukají a kdysi dávno by ho i políbily, dnes místo toho provedou dezinfekci, protože je „to nutné“.)
Podstatné je i to, že mě jako lékaři je to jedno, ale musím se zastat svých kolegů konstelatérů, jakož i dalších terapeutů, kteří nejsou ani lékaři, ani psychologové či psychoterapeuti.
Navíc by zákon, který by dával moc psychoterapeutické komoře nad všemi terapeuty, jí jednak dával moc nad tím, čemu nemůže rozumět (protože je to komora psychologů a psychoterapeutů, ne canisterapeutů, hipoterapeutů, konstelatérů, fyzioterapeutů a mnoha dalších terapeutů.). A za druhé by vedl k nepředvídatelným dopadům na všechny lékaře. Protože by nebylo jasné, zda patří pod lékařskou komoru, kdyby byla pravda to, že psychoterapie je zaměnitelná s terapií.
Kdyby psychologové měli moc
Udělali by totéž jako psychoanalytický institut: „Jeho práce se začínala odlišovat od hlavních myšlenek psychoanalýzy. Svou práci publikoval v několika odborných časopisech, ale většinou se setkal pouze s negativními ohlasy. Roku 1949 byl oficiálně vyloučen z Psychoanalytického institutu v San Franciscu.“
Tehdejší psychoanalytik byl dnešním synonymem psychoterapeuta. Protože další druhy psychoterapie ještě nevznikly. A kdyby měly tu moc, o kterou si dnešní představitelé psychoterapie (možná) říkají, tak by dnes možná žádná psychoterapie nebyla, byly by jen různé druhy psychoanalýzy.
A pan Eric Berne by nemohl používat své metody, ze kterých se nakonec stala Transakční analýza, dnes jeden z nejužitečnějších a nejvíce užívaných směrů psychoterapie. Chcete svou nečinností přispět k tomu, aby nové směry v psychoterapii mohly vzniknout jen protože to psychoterapeutická komora chce? A co když ne? V tom případě by nový pan Berne nemohl pracovat jako terapeut a musel by vymyslet nějaké úplně nové jméno pro svou profesi.
Proč vznikl tento článek
Protože se diskutuje Návrh zákona o psychologických a psychoterapeutických službách a protože mám jisté informace, že v tomto zákoně mají být mimo jiné postaveni mimo zákon terapeuti, kteří by chtěli pomáhat druhým lidem, ačkoliv nejsou psychoterapeuty. Takže jsem si pročetl návrh zákona a zajásal jsem, protože se týká jen psychoterapeutů a mé informace se ukázaly jako mylné.
Ale v Důvodové zprávě k zákonu je toto: „K § 9 a 13: Ochrana profesního značení…...někdy výslovně uvádějí, že jsou terapeuti. Nezneužívají tedy přímo profesní označení, ale poskytují služby, které jsou s psychologickými nebo psychoterapeutickými zaměnitelné.“
Já pokud bych byl canisterapeut,
tak bych musel absolvovat 5letý výcvik v psychoterapii, který by mi byl k ničemu, abych pak směl absolvovat další výcvik v canisterapii? Nebo by mě byla dána výjimka? A na jak dlouho by ta výjimka platila? Protože canisterapie není canispsychoterapie, ale podle předkladatelů zákona to může být zaměnitelné.
Jsem pro to, aby měli psychoterapeuti komoru
stejně jako lékaři. A pak není problém, že takováto komora je v podstatě totéž jako cech ve středověku. Ten také říkal, že je tady kvůli blahu lidí, ale hlavní bylo blaho příslušníků cechu. Protože nikdo kromě členů cechu nesměl dané povolání vykonávat a když byl u toho přichycen, tak byl exemplárně potrestán.
U lékařů je podmínkou členství v komoře, aby mohli vykonávat lékařskou praxi. A je to tak dobře. A je jasné, že když daný lékař udělá něco proti pravidlům vědecké medicíny, tak bude minimálně v rámci komory postižen.
Ale ani lékařská komora nezaštiťuje léčitele. Protože by všem okamžitě dala takové flastry, že by léčitelství bylo ihned zlikvidováno. Protože to není komora lékařů a léčitelů, kde mají obě „odbornosti“ stejný hlas.
A právě o takovouto komoru usilují (možná) psychoterapeuti, ale bez zastoupení ostatních terapeutů.
Proč možná?
Protože všichni psychoterapeuti řeknou, že jsem to špatně pochopil. A protože jsem si všech psychoterapeutů vážil až do začátku letošního roku, kdy jsem zažil na vlastní kůži jednu absolventku psychologie, jak mě lhaním pošpinila a pomohla jí k tomu jedna psychoterapeutka, která je členkou výboru jedné ze dvou asociací, kde musí být psychoterapeut členem, jestli chce vykonávat profesi psychoterapeuta.
A zjistil jsem, že ne každý psychoterapeut je čestný, pomáhá druhému, i když není psychoterapeut a zažil jsme něco podobného jako paní, která si stěžuje na svého psychoterapeuta. Pořád věřím tomu, že psychoterapeuti a psychologové jsou vynikající z 99%. Ale teď už vím, že takoví nejsou všichni.
A já už nechci být závislý na tom, že možná to myslí dobře.
A proto jsem udělal petici za doplnění zákona:
§ 9 : Ochrana profesního značení
(3) Slovo terapeut není způsobilé vyvolat nebezpečí záměny se slovem psychoterapeut.
Každý poctivý a dobrý psychoterapeut ji jistě podpoří. Ale teď už jsem schopen vidět psychoterapeuty jako lidi, kteří se bojí ozvat, protože by jim hrozilo, že budou popotahováni za to, že se nevidí jako ti nejchytřejší a odmítají být použiti v boji proti rodinným konstelacím, proti alternativním směrům v (psycho)terapii, proti ezoterice, „špatným“ psychologům, jejichž jediná vina je, že dělají svou práci tak dobře, že si vytvořili svou vlastní metodu atd. A když se bojí říct nahlas, co je správné, kde mám vzít jistotu, že zvedne hlas proti bezpráví?
Podobně jako ke mně na kurzy chodilo hodně lékařů a většina z nich se bála, aby to druzí lidé věděli, protože by je komora mohla vyloučit. Dokonce můj kamarád nikdy na kurz nepřišel a musel jsem mu pomáhat individuálně, ze stejného důvodu. A to je přitom odborník ve svém oboru a dělá pro lidi víc, než je jeho povinnost. Ale zjistil, že konstelacemi jsem mu byl schopen pomoci s jeho problémem víc, než jeho kolegové primáři a lékaři s nejširšími zkušenostmi. A i on před důchodem, dokud bude pracovat jako lékař, nikdy nepřizná, že jsem mu pomohl, protože se bojí lékařské komory.
Je to podobné jako před 20 lety, kdy mě hodně klientů říkalo, že pan doktor neví, že jim bylo pomoženo bez léků. To obdobné je i dnes. Ale tehdy mi lidé často říkali: Já si musím ty léky vyzvednout a pak je vyhodit, aby se na mě pan doktor nezlobil, že jsem ty léky nebral.
Petice k podpisu pro každého, kdo nechce, aby všechny ostatní terapie mohly být zakázány:
https://www.petice.com/psychoterapie_neni_terapie#form
A děkuji předem každému za podpis i za sdílení této petice.
